kOCOUR

Hype jako Brno. Efektně natočené úseky, badass Hartnett ve své životní roli a problesky mrazivé atmosféry hororových etalonů osmdesátých a devadesátých let. To všechno v moderním hávu s pořádnou horou gore efektů a řízné muziky, takže tomu vlastně nelze "fanouškovsky" nic vyčítat. Ale bohužel - minimálně polovinu filmu jsem měl pocit, že je to pěkně natočená předvídatelná nuda s nepříjemně přehrávajícími namaskovanými lidmi, jejichž teatrálnost mi lezla krkem už po našem prvním setkání. Stylové fragmenty posilují prvoplánové dojmy, ale scénář včetně dialogů, zbytečných smrtí a zhovadile konstruovaných myšlenkových pochodů stejně ve finále nedokáže příliš dobře maskovat, že se tu vůbec nic neděje, není si o čem povídat a divák nemá do koho se "položit". 65%

Mladí tančí a tančí, kamera je zabírá z atraktivních úhlů a všechno je to pěkně sestříháné. Předtím, potom i v průběhu se však dostavuje ostudná dialogová lobotomie a posílá tuhle ideově břitkou pohádku do intelektuálních pekel. Prototyp "filmu podle mustru", který uspokojí pouze zanícené zájemce o taneční kreace.

Svěží a uvěřitelné - až jaksi vnitřně kamarádské - bilancování nad životem, které se vyvarovává obvyklých neduhů českých filmů (vtipy za každou cenu, "lidový" humor). Dospělá žánrovka, která se nebojí jít pořád po stejné linii ve stylu Před soumrakem a nepodráží si zbytečně nohy vedlejšími liniemi a postavami, které nemají s ústředním příěhem nic společného. 15 minut dolů a hlubší závěr s výraznějším myšlenkovým dozvukem však mohlo Michálka přece jen posadit ještě o schod výš. 75%

Změť jednoduchých nápadů a "hlubokých" dialogů v remakeu, který chvályhodně střídá asijské reálie za americké, ale klíčové scény kopíruje naprosto chladně a nezanechává žádný osobitý otisk. Jessica Alba se snaží o oduševnělé charakterní herectví a půlka kina padá smíchy pod sedadla (už nikdy, prosím). Průhledné až na půdu už z trailerů a plakátu, bohužel to trvá celých 90 minut. Kandidát na nejzbytečnější film roku.

Syrové, drsné a dokonale vygradovné, přestože chybí hranice, kde gradace začíná a kde končí. Cronenberg rozplétá a zaplétá až příliš snadno, vše ale překrývá neskonalým režijním umem. Mimochodem, poprvé od Pána prstenů mám pocit, že Aragornův Mýtus padl a nastupuje Mortensenovo očištěné herecké Ultimátum.

Série hezkých obrázků bez vnitřní poetiky. Hračky něco dělají, hrdinové něco dělají, je to hezky barevné a Hoffman do toho otravně šišlá. Ale co z toho? Jaké jsou zákonitosti a jak to vlastně všechno funguje, to vám nikdo neřekne. Těžko se s někým ztotožnit, těžko někomu fandit, těžko s někým soucítit. Příběh bez opravdového hrdiny, vánoční film bez Vánoc. Plakátová tutovka, v reálu nuda.

Po opětovném zhlédnutí zvedám o jednu. Toliko sofistikovaný humor a neustále zvedanou kvalitativní laťku po stránce scénáře nenabízí žádný jiný současný seriál.

Vyprázdněná výpověď o lásce a životě, která by ráda byla studnicí zkušeností, sebejistoty a milostných axiomů. Pokud to tak Benton vidí, je mi ho trochu líto. Modelové situace vystihuje dobře, ale jako celek nemá mnoho co říci. I když herci hrají dobře, je to jedna velká bezbřehá nuda.

Překvapivě oldschoolová zábava, skoro jsem pod vlivem vřískajících teenagerů zapomněl, že se takové horory ještě točí. Pokoj 1408 jako etalon Kingova stylu hororového vyprávění nese si s sebou všechna pro a proti, které taková adaptace skýtá. Zkuste 100 minut popisovat, co se jednomu chlapíkovi honí v hlavě. Nejde to (přestože Cusack hraje jako o život), potřebujete "překvapivý" twist a pár vedlejších motivů (třeba z jiných Kingových povídek). Výsledkem je klasický kingovský scenáristický hybrid v přepěkném řemeslném balení. Velmi uspokojivý zážitek na jednu noc.

Jistě. Nemá cenu si namlouvat, že Vorel kočíruje svůj povoz přehledem s přehledem a bez chyb a že Gympl netrpí všemi neduhy současné české kinematografie (především špatně nasazené postsynchrony - aka Vorlův trademark - vsazené do úst neherců mě fyzicky bolely). Jen mám dojem, že snaha o to být cool a věrný v Gymplu pozvolna přestává být pouze snahou. Prakticky tu chybí nosný příběh a silnější dramatický oblouk, který by se v závěru uspokojivě uzavřel, ale jednotlivé fragmenty "nočních jízd" fungují jak pro laika, tak pro zasvěceného. Hlášky ze školní půdy jsou pochopitelně úplně mimo a vůbec si těžko umím představit, že někde může fungovat takový gympl. Mádl s Matonohou jsou výborní, Schmitzer zdatně sekunduje situačními výlevy a Vorel mladší... sakra, vážně překvapil. Mimochodem, kdyby všechny české filmy vypadaly řemeslně jako poslední půlminuta Gymplu, už bych se v kině možná nikdy nestyděl.