kOCOUR

Standardní klišé vetkané do opravdu roztomilého, vtipného a poctivě trhlého hávu ala Fratpack. Jedna z nejlepších komedií roku a opět zárodek na malý kult.

Krátké, jednoduché, ale údérné stylistické cvičení s úsměvně naroubovaným a Cravenovsky přetaženým finále. Craven pumpuje adrenalin do žil po litrech a mimochodem krásně ilustruje, o kolik mu komorní příběhy o pár lidech a z toho plynoucí psychologické hrátky svědčí víc, než tuny digitálních vlkodlaků a desetimetrových stříkanců na bílých zdech. Matematika kolem postav a hádanky, kdo je vrah, dostaly po dlouhé době volno a příběh je narýsovaný jako podle pravítka - a právě proto leží snad úplně prvně hlavní tíha na hercích... a ti jsou prostě brilantní. Rachel McAdams už se ze škatulky "pěkný, ale nepříliš známý přívěšek k hlavnímu hrdinovi" vymanila naprosto s přehledem a Cillian Murphy... roste a roste! Tenhle uhrančivý chlapík toho má ještě HODNĚ před sebou. Stačí jediný pohled a lezu pod stůl ;). Suma sumárum - až na pár logických nesrovnalostí, krátkou stopáž a zmiňované finále je Noční let současná absolutní špička žánru a prvotřídní ukázka toho, že i s malém se dá vyrobit hodně hutný heavy-metal.

Costnerova Krajina střelců naruby skrze notně špinavější okuláre. Komorní, drsná, upocená hra o pomstě na silně emocionální poloose, jednoduchá, přitom obrovsky silná - jak formou, tak i obsahem. Hluboké životní vystřízlivění, v němž je "rodina nade vše" podřízena heslu "jsou věci, které je třeba udělat". V prostředí zaprášených prérií a desperát se zkaženými zuby to za asistence Caveova hudebního podkresu chutná jako měsíc proleželý utopenec s horou cibule. 85%.

Vizuálně naprosto cool. Jediný záběr se neobejde bez zpomalení, filtru, vybělení nebo podobných hrátek, kompozice nemají daleko k dokonalosti. Na české poměry překvapující. To samé platí i o podání hlášek i dialogů obecně, které vzhledem k žánru plynou naprosto přirozeně a nenuceně a třeba ve srovnání s takovou Perníkovou věží jde o úplně jiný vesmír. Samozřejmě jde především o zásluhu neokoukaných hereckých protagonistů, kteří velmi dobře chápou, jak co uchopit... Moc rád bych sem napsal ještě víc chvály, protože debutant Ševčík stvořil dílko, které u nás nemá obdoby, avšak nic není takové, jak se na první pohled zdá - Restart je po příběhové stránce zoufale plochý a prázdný, tak plochý a prázdný, že je chvílemi prostě nudný. Příběhově se rozlézá zhruba tak, že by to vydalo na dvacetiminutovou povídku, on však trvá čtyřikrát déle. A i když Ševčíkův obrazový jazyk pracuje důsledně a univerzálně, to prázdno prostě vyplnit nedokáže.

Do poloviny téměř klasický Ritchie, i když s nebývale vážnou tváří, přesto zábavný a formálně "kovově" cool. Druhá polovina je něco, co nedokážu slovy popsat a hlava mi z toho zmatkem třeští. Sofistikované geniální dílo s tisíci různými výklady či prachsprostá onanie a - proč to neříct - prostě shit? Každopádně si Ritchie ukousl větší sousto než by kdokoliv čekal a bojím se, že jeho fanoušci to pravděpodobně nedocení. Jestli se tím soustem skutečně fatálně zalknul, budu však moci lépe posoudit až po druhém zhlédnutí. Momentálně je pro mě Revolver schíza roku.

Dlouhá řada jednorázových (a nutno říci že nápaditých) fórků svázaná jedním velkým klišé. Scénář prakticky neexistuje a film se ke svému konci dopotácí bez výraznějšího překvapení či nápadu, který by ho oddělil od zbytku animované konkurence. Přesto se na to kouká vcelku slušně, ale určitě ne tak slušně, abyste se i napodruhé bavili alespoň z poloviny tak dobře, jako prvně - což se třeba o Úžasňákových říci dá. Po dlouhém vážení slabších 70%.

Zcela rutinní žánrová klasika (se vším všudy od scénáře až po finále), na kterou si po hodině ani nevzpomenete. Nebýt Willise, ten film by neměl opravdu NIC. 50%.

Nekoukatelná a totálně chaotická arkáda bez koulí, která svou tupostí aspiruje na usazení na tom nejhlubším kinematografickém dně. Uwe Boll si zadělává na titul hovado století a pokud ho někdo hodně rychle nezakope six feet under, pravděpodobně mu samotnému nikdy nedocvakne, že točí ty největší sračky pod sluncem. Přesto vidím pokrok! AitD je režijně i scenáristicky zhruba o 2% lepší než House of the Dead. Ale bohužel to stále nestačí ani na půl hvězdičky. Uf.

Scenáristicky překombinovaná hloupost, v níž je všechno, co by asi v podobných filmech mělo být - rychlá letadla a jejich piloti, nakopávající fyziku i logku mezi půlky, svůdné pilotky dráždící jejich kniply a řízné kytary, které tomu mají dodat šmrnc. Bohužel je to poslepováno zcela bez stylu a i na letecký film je to překvapivě nudné a hloupé. Ve Francii možná jasají, že mají svůj Top Gun, ale mám za to, že zbytek světa zůstane sedět na zadku bez sebemnšího údivu.

Dechberoucí soubor životopisných fragmentů s úžasným Murphym a tak velkou dávkou života, že by si o ní mohla nechat zdát půlka hollywoodských dramat. Smutné i vtipné, lehce podané, přitom myšlenkově mířící do závratných hlubin.