rublik05

Není to až taková pecka, nicméně první Jackass: Film má spoustu divokých, ujetých a nechutných scén, které krásně pobaví, i když to ještě nejde až do úplných extrémů. Dvojka má oproti svým mladším pokračováním tu nevýhodu, že díky staršímu roku vzniku není až tak pěkně natočená. Jinak je to ale klasická Jackass šílenost se vším všudy. Na jedničce jde krásně vidět, jak se celá Jackass parta za tu dobu posunula, co se týče nápaditosti a kvality provedení. 6/10.

Nenápadné, přesto kvalitně zpracované drama se sympatickými, neokoukanými herci, díky nimž snímek působí velmi přirozeně a autenticky. Příběh je ze života, hokejové zápasy jsou pěkně natočené, snímek otevírá řadu společenských témat, na druhou stranu jen několik málo z nich se mu daří nakonec uzavřít. Závěr jsem si představoval více dramatický, možná mohl být až tragický, každopádně mi přišel strašně zkratkovitý, nějakou tu vteřinu navíc by si film rozhodně zasloužil. I přes tyto neduhy je Smečka příjemným překvapením, v českém prostředí ojedinělá záležitost, které se ale v té záplavě všemožných podprůměrných rádoby romantických komedií patrně ztratí. 6/10.

Když vyjde nějaký nový akčňák na Netflixu, už dopředu se dá tak nějak očekávat, že to nebude nic světoborného. Francouzi tento žánr vcelku umí, režisérský post signalizoval, že by se snad mohlo jednat o výjimku, lákal mě ale i vždy sympatický Omar Sy a vcelku v pohodě námět. Doteď mi není vůbec jasné, jak z toho nakonec mohla vzniknout taková kravina. Z ústřední dvojice je nejsympatičtější Omar Sy, který celý film jako jediný nějakým způsobem táhne, Laurent Lafitte mi naopak přišel vcelku nevýrazný. Příběh zpočátku vypadal solidně, postupně se z toho ale stávala čím dál tím větší fraška, která vyvrcholila neskutečně dementním závěrem. Snímku moc nepomohla ani přestřelená stopáž, místy je to velká nuda, akčních scén není zrovna moc, i to málo je ale zabito nekvalitními záběry a střihy. Humoru je rovněž pomálu, chybí i nějaké napětí či atmosféra. A to to zpočátku vypadalo tak nadějně. 3/10.

Přestože se 22 Jump Street v mnoha ohledech podobá Jump street 21, pořád se jedná o sympatickou a pořádně šílenou akční komedii, akční scény jsou většinou přehnané až absurdní, vtipy mají koule, hlášky pobaví, hlavní dvojice opět nezklamala, moc mě ale bavil i výborný Ice Cube. Příběh nepřináší nic nového, víceméně se jen vyměnilo prostředí, zbytek zůstal tak nějak stejný. Celkově vzato se jedná o kvalitativně srovnatelné pokračování, takže za mě spokojenost. 7/10.

Pár vtipů se podařilo, ale velkou část filmu jsem se šíleně nudil, dobová atmosféra se vůbec nepovedla, z herců mě nikdo nezaujal, všichni jen soutěží v přehrávání a v trapnosti. Odpudivý vizuál jen podtrhuje tu celkovou bídu, nehledě na tunu nepřesností a vyložených kravin. Hloupé fantasy, mizerná komedie. 2/10.

Od dvojice Jonah Hill a Chaning Tatum snad ani nelze čekat nic jiného, než bláznivou akční komedii napěchovanou humorem a šílenými akčními scénami, která zejména ve své první polovině nabídne dechberoucí nářez, jednoduchý příběh je vytěžen na maximum, tempo a kadence vtipů je přímo vražedná, až druhá polovina je místy trochu pomalejší a nudnější. Je to hloupé, ujeté, ale neskutečně vtipné, nahláškované a sympatické. 7/10.

Když už jsem přežil jedničku, dal jsem po týdnu šanci i dvojce s nadějí, že třeba bude poutavější a vtipnější, přestože mi bylo jasné, že pokračování většinou bývají naopak podstatně horší. V případě Krotitelů duchů II mi přišlo, že se kvalitativně pohybují zhruba na stejné úrovni jako jednička. Přibylo více kvalitnějších triků a efektů, herci jsou stále výborní, atmosféra rovněž parádní, humor ujde, i když ho zrovna mnoho není. Z mého pohledu se jedná o malinko atraktivnější, ale prakticky stejně kvalitní pokračování, které svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. 6/10.

V mém okolí a konec konců i zde na ČSFD se na film pějí samé chvály a oslavné ódy, dodal jsem si odvahy a rozhodl jsem se, že se o geniálnosti Krotitelů duchů přesvědčím sám na vlastní oči. Na první dobrou diváka zaujme titulní skladba, kterou podle mě za ty roky zná snad úplně každý. Efekty a triky z dnešního pohledu působí docela vtipně, ve své době to ale musela být šleha. Bill Murray je super, stejně tak i legendární Sigourney Weaver. Příběh mě nijak zvlášť nezaujal, má fajn atmosféru, nicméně působí tak nějak obyčejně, najde se několik zajímavých, ale i těch nudnějších momentů. Celkově bych to viděl na takový lepší průměr, na tu dobu asi fajn počin, s kultovním statusem bych však byl trochu opatrný. 6/10.

Pro Jihoafričany bude mít tento počin asi úplně jiné vyznění, já jsem však hlavní poselství vůbec nepochopil. Přišlo mi, že ten politický podtext je tam naroubovaný strašně na sílu a není úplně dobře zpracován. Když se zaměřím na tu druhou stránku příběhu, ani zde to není kdovíjaká sláva. Postavy nejsou zrovna dvakrát sympatické, chovají se velmi nelogicky, jedinou přijatelnou postavu ztvárnil legendární Imhotep Arnold Vosloo. Najde se zde několik málo zajímavých akčních scén, jinak je to ale vesměs jen natahovaná nuda, emoce se žádné nedostavily, ani konverzační scény mě ničím nezaujaly, celé to na mě působilo strašně lacině a přihlouple. Jestli Netflix svou budoucnost vidí v produkování takových filmů, tak se ani nedivím, že předplatitelé raději odchází jinam, sám o tom totiž už delší dobu uvažuji. 3/10.

Brazilské dokumentární true crime minisérie se na Netflixu neobjevují každým dnem, uvítal jsem proto další přírůstek do tohoto heist žánru s nadšením, přestože jsem si jeho kvalitami moc jistý nebyl. Dokument má slušný vizuál, materiálů se tvůrcům povedlo nashromáždit docela dost, výpovědí taktéž, s poutavostí je to však už horší. Tři hodiny jsou podle mě zbytečně moc, minisérii jsem díky kolísavé poutavosti nemohl sjet na jeden zátah, jelikož jsem u každé epizody po určité době usínal. V tomhle vidím hlavní problém celého počinu. Je to dobře zpracovaná rekonstrukce, avšak s přimhouřením očí lehce nadprůměrná true crime minisérie. 6/10.