HoneyBunny

Viděno jako přímý přenos z Londýna vysílaný v kině Světozor. Zážitek a důkaz toho, že na dobré divadlo nepotřebujete velkou produkci. Je až fascinující, jak se zrovna tahle produkce nesnaží o jakoukoli výpravu. Chybí historické kostýmy i kulisy. Hra si vystačí s moderním oblečením, schody a několika židlemi. Dokonce i Roxane je tu moderně černoška (nebojte, opravdu to nevadí, herečka je super). Tahle produkce stojí na hercích, kteří vás svým umem krásně provedou příběhem. Je skoro až meta, sledovat, jak si poradili s válečnými scénámi. No, ale přiznejme si, naprostá většina lidí se na tuhle verzi Cyrana podívá kvůli Jamesi McAvoyovi. A ten je jako vždy lahůdkový. Naživo dokonce fascinující - a to nemusí být člověk jeho zarputilá fanynka. Ve hře má několikaminutový monolog, na který jsem jen fascinovaně zírala (kdo viděl, ví). Tohle je jeden z důvodů, proč ještě chodit do divadla... (i když v tomto případě na dálku).

Pro mě je středobodem tohohle filmu Anička a její luxusní vrchní čarodějnice. Chvílemi jí to hrozně sluší a chvílemi je to odporná babizna s úsměvem a la Joker. Ten efekt rozřízlé pusy a ostrými zuby je boží. Stejně jako vágně východoevropský přízvuk. Kvalitativně je tenhle film na úrovni starší verze s Anjelicou Huston, a dokonce ani nevadí přesunutí na americký jih. Atmosféra je pořád podobná - barevný nadpřirozený úlet s černým humorem. Uznávám ale, že někomu můžou obě verze přijít příběhově až moc podobné. To je pádný argument, tvůrci mohli jít do větších změn a rizika - proč by se film nemohl třeba odehrávat v současnosti? Uznání si ale tyhle Čarodějnice zaslouží za to, že se nebojí držet původního hořkosladkého konce z Dahlovy knihy.

Seriál o šachách? S mladou ženskou hrdinkou? Která chlastá a souloží s lidmi, do kterých není zamilovaná? Wow. Ta odvaha... Beth Harmonová není milá dívčina, která čeká na domek na předměstí a manžela. Beth je sirotek s traumaty, které řeší jako chybující člověk, má velký talent v šachách a chuť a potřebu vyhrávat. Mezi mužské hráče v uzavřeném světě šachu nakráčí ne proto, aby pánům ukázala, zač je toho loket, ale proto, že chce být nejlepší z nejlepších. Seriál vám ke konci ukáže, odkud tahle potřeba vychází, na Bethině talentu to ale nic neubírá. O nic méně zajímaví nejsou ani pánští protihráči - ať už nad kostkovanou hrací plochou nebo v životě (případně obojí). Díky bohu ani jeden dramaticky nekřičí "Cože, porazila mě žena!". Naopak se jí většina z nich snaží pomoct, protože poznají její talent. A nenechají si líbit, když se k nim chlastající, emocionálně chladná hrdinka chová jako k hadru. Takhle se dělá drama bez řevu, emo výjevů nebo akčních scén. No, i když šachové turnaje jsou tu natočené tak, že člověk úplně vnímá tu bitvu dvou mozků... Jo a Anya Taylor-Joy je boží, seriálu naprosto dominuje.

Stejné studio, které dělá na mé oblíbené Castlevanii. Tudíž super animace, brutální výjevy, skvělé akční scény a zajímavé postavy. No, až na to poslední teda. Castlevania nabízí zajímavý upírský mytos a skvěle vypracované postavy, které mají své světlé i temné stránky a unikátní motivace. Diova krev je o něco epičtější (přeci jen tu vystupují a bojují antičtí bohové), ale příběh jako takový je trochu předvídatelný a průměrný. A postavy... no, nejzajímavější je démon Seraphin, který má zajímavý backround. A možná Zeus, kterého tu vidíme i v roli jiné než coby svůdníka (i když i toho je dost). Líbilo se mi, že Hera tu má docela velkou a aktivní roli. Ale hlavní hrdina Heron, na kterém to má všechno stát je zkrátka nemastný, neslaný líbivý chlapec, kterého čeká klasická cesta poznání, učení a poražení zla. Nuda. I tak ale doufám, že seriál bude mít pokračování a náš hrdina dostane možnost ukázat něco zajímavějšího.

Takže budeme na začátku pozitivní. Dánský objev Bang je v roli Draculy perfektní - zároveň dokáže být odpudivé, zákeřné, zlé monstrum (tak ho i Stoker napsal) i šaramantní aristokrat s charismatem a sebevědomým Jamese Bonda. Moffat s Gattisem mu do úst vkládají postmoderní hlášky ("You looked a bit... drained." / "You are - after all - what you eat."), věříte mu, že je to chladnokrevná bestie, a přeci jste k němu přitahovaní jako můra k ohni. Plus vzdává poctu Lugosimu a Leemu. První díl má pevný scénář, nádherné lokace (Slovensko!) a skvělé scény mezi Draculou a sestrou Agathou a hlavně Draculou a Jonathanem Harkerem, který tu konečně dostává prostor a úctu, kterou si tahle chytrá a statečná postava zaslouží. Jo, a ty hororové momenty jsou luxusní. Druhý díl je spíš detektivka (na lodi Demeter umírají lidé a mezi přeživšími je jeden z nich vrah, muhaha, kdo to asi bude). Bang tenhle díl táhne a jsou tu rozkošně ujeté momenty, jako když Dracula zabije bavorského člena posádky, aby mohl plynně mluvit s německou aristokratkou. Už tady mi ale bylo divné, proč se tvůrci tolik soustředí na postavy, které stejně zemřou, když na zbytek story mají už jen jeden díl - a to ještě loď nedorazila do Anglie! No a pak přišel třetí díl. Nebudu říkat, že kazí celou sérii, ale je jednoznačně nejslabší, nejmíň drží pohromadě a nové postavy jsou špatně napsané a nezajímavé. Jako by dva díly dali do jednoho a vznikl zmatený guláš. Škoda, škoda, ale nebudu tvůrce házet pod autobus. Koneckonců stvořili skvělé dva první díly a představili nám Banga, luxusní scény a originální chvilky. Jen ať už sakra k duu Moffiss přidají dramaturga, který jím rozmluví ty nejujetější nápady. Ale ruku na srdce, radši ujeté nepovedené nápady, než stále tu samou nudu, kterou nám cpe Disney. 70 %

Kdo má rád Paříž a francouzská klišátka (croissanty, aféry, snobství, móda...), tak se u Emily in Paris zabaví. Na první shlédnutí je tohle líbivý seriál, nad kterým se párkrát uchechtnete. Jenže lví podíl na tom mají francouzští herci, jejich timing a spoléhání právě na ta klišé. Hlavní hrdinka Emily se bohužel podobá postavám z jiného seriálu Darrena Starra - Sex ve městě. Povrchní, emocionálně, stylem i povahou. Nic proti sexu ve městě, před patnácti, dvaceti lety hrál důležitou roli. Ale dneska už jsme zvyklí na propracovanější postavy i v komediálních seriálech. Když Emily na ničem vlastně vůbec nezáleží (na příteli, na aférce s nezletilým, na potenciálním partnerovi), nám jako divákovi na tom nebude záležet taky. Díky bohu za to francouzské (umělé) pozlátko Paříže, kde se nemusí jezdit špinavým metrem, přistěhovalce na ulicích nepotkáte, potenciální milenci jsou bílí a bohatí a jediným zásadním problémem jsou psí h...a na ulicích.

Nová adaptace Emmy je ze stejného soudku jako moje oblíbená Pýcha a předsudek s Keirou Knightley. Hravá, moderně pojatá a vizuálně lahůdková. A je samozřejmě jiná v tom, že Emma je příběhem o něco menším a pro mnohé slabším - hlavní duo se od začátku zná a chová k sobě přátelskou náklonost a ačkoli mezi nimi vznikají konflikty, nikdy se nejedná a vášnivou animozitu jako mezi Elizabeth a panem Darcym. Emma jako hrdinka nevíc není a nemá být tak sympatická jako Elizabeth, má být rozmazlená slečinka, která si myslí, že si může hrát s životy jiných. A sám příběh ji poučí v tom, že občas zkrátka nemá strkat nos tam, kam nemá. Anya Taylor-Joy a Johnny Flynn mají bohudík dobrou on-screen chemii, takže jejich romance funguje - pro mě asi nejlépe ze všech adaptací Emmy, které jsem viděla. Jako třešničku na dortu film nabízí nádherné kostýmy a jemný humor. Pro milovníky romantických filmů nutnost.

Tak se z Penny konečně stala herečka! :-) Letuška je fajn seriálová jednohubka, která nabídne víc, než si v úvodu divák může myslet. Cassie je treštiprdlo, které svůj život vůbec nemá pod kontrolou. Miluje létání po světě, protože tak lépe může utíkat běžnému životu, chlastá jako duha (nejradši z těch mini skleniček, které jako letuška krade v letadle), ráda si užije příjemnou noc s hezkým chlapem. A jedna taková noc se jí nevyplatí, protože ráno najde svůj objev Alexe (Michiel Huisman) zavražděného. Odsud se odvíjí jednak krimi thriller, kdy se Cassie snaží odhalit, co se stalo, a psycho drama, kdy se snaží přiznat fakt, že je alkoholička, traumata z dětství, a napravit vztahy s kamarádkou a bratrem (obzvášť dost realisticky drsně vykreslený vztah s bratrem mě příjemně překvapil). Během toho všeho vede imaginální hovory s Alexem ve své hlavě, které jsou vtipné a chvílemi i romantické. Spokojenost.

Mulan není film, který by podlézal čínským divákům (dobře, spíš režimu, který by film vůbec pustil do tamních kin). Mulan je film, který dokazuje, že Disney vzdal jakoukoli snahu o vytvoření kvalitního filmu s alespoň malým zábleskem inteligence. Pominu historické nepřesnosti (o tom lze najít spoustu videí na YouTube od samotných Číňanů). Pominu, že film se točil blízko čínských koncentračních táborů (nechutné, ale to je politický problém, ne filmu jako takového). Mulan ale naprosto selhává coby dobrý film a kvalitní nová verze původního animáku. Vyprávění je mechanické, na režii není nic zajímavého, akční scény jsou pro někoho, kdo viděl prvotřídní asijskou akci, směšně nezáživné. Herci z nějakého důvodu neprojevují normální lidské emoce - a ne, není to tím, že asijští herci mají jiný styl. Stačí se podívat na čínskou Mulan z roku 2009, kde je emocí habaděj. Co mě ale skoro uráží, tak to je fakt, že z Mulan udělali mlátící mašinu se nadpřirozenými schopnostmi. Animovaná Mulan šla do války místo svého otce, aby mu zachránila život, a aby mezi vojáky uspěla, musela zapojit důvtip a originální nápady. Nelétala přes koňské hřbety a nekopala do šípů. A na konci se jí dostalo otcovo uznání, že je pro něj ona - dívka důležitější než meč coby důkaz cti bývalého vojáka. Získala si důvěru a úctu díky svým vlastnostem. Nová Mulan si také získá úctu, ale kvůli tomu, že "po chlapsku" nakope hodně zadků a díky "Chi" (které běžně používají jen muži) je výjimečná a "not like other girls". Fascinuje mě, že zrovna Disney a zrovna Američani si tohle neuvědomují. Ani ženská režisérka filmu. A to je největší důkaz, že je na tomhle filmu něco hodně, hodně špatně. Nějaká pozitiva? Hezká výprava.. a hezká titulková písnička od Christiny Aquilery.

Hmm... Musím říct, že Emerald Fennell (která mimo jiné hraje Camillu v seriálu Koruna, lol...) si pro svojí prvotinu zvolila provokativní a v dnešní době (zvlášť pro USA publikum) výbušné téma. A zvládla ho s přehledem - a dokonce nadhledem. Cassie v podání magnetické Carey Mulligan je fascinující postava - inteligentní, výřečná, charismatická, ale kvůli jedné události před několika lety si úmyslně podělá svůj nadějný život a upne se na obláček pomsty mužům, kteří zneužívají ženské, které se ožerou v baru. Znovu a znovu si prožívá ten samý scénář, aniž by ji to posunulo dál (v životě se zasekla v domově u rodičů a podřadné práci. Jakkoli divák pochopí její motivace a může si užívat její pomstvu, je jasné, že ta její fixace ala Přání smrti (to s Bronsonem) nepovede k něčemu dobrému. A tady se dostávám k tomu zmíněnému nadhledu Emerald Fennellové. Dokáže soucítit s obětí, ale taky ji jen nepoklepává soucitně po rameni (jak to milují američtí SJWs). Ukáže, co fixace na pocit oběti a fixace na pomstu (často na těch nesprávných lidech) může znamenat v reálu. Bravo.