Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenze (1 336)

plakát

Dobrá znamení (2019) (seriál) 

Knižní předlohu jsem četla a nelíbila se mi (ačkoli si obou autorů vážím a Gaimana jako spisovatele mám jnak moc ráda). Seriálová adaptace je věrná, takže se mi nelíbí ze stejných důvodů - konec světa je tu pojatý jako vtípek, odpolední historka, kterou by si Azirafal a jeho kamarád démon mohli vyprávět nad šálkem čaje. Ale ten humor mi připadá moc chtěný, moc tlačí na pilu. O obou hlavních postavách se během minisérie nic moc zásadního nedozvíte... a vlastně ani o nikom jiném. Je to takové plácnutí do vody, které nikomu nic nepřinese. Málem byl konec světa, ale pak nepřišel a všechno se vrátilo do starých kolejí. Pár scén je dobrých, to ano, ale pak tu jsou až trapné momenty. David Tennant hrát umí, ale tady se polovinu času jen kření. Dětští herci neumí moc hrát. Dokonce i takový charismaťák jako Jon Hamm je zapomenutelný!

plakát

Dva papežové (2019) 

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní.

plakát

Gentlemani (2019) 

Spíš taková stylová gangsterská jednohubka než něco přelomového, ale Ritchiemu musím uznat, že se alespoň částečně vrátil do formy. Tenhle film má přeci jenom ostřejší hrany, než Guyovy novější hollywoodské výplody. Gentlemeni nabízejí bandu sympatických podvraťáků v čele s macho McConaugheym a slizkým Hugh Grantem. Jejich příběh je sice ve své podstatě banální, ale kdo má tyhle anglické rychlé a vtipné gangsterky rád, tak zaplesá.

plakát

Hellboy: Královna krve (2019) 

Chaotický střih, neobratný styl vyprávění a drsňácká hudba mě vedly k myšlence, že film natočil mladý začátečník, co chce být cool, ale nemá na to. Ale kdeže. .. Tohle je dítko starého harcovníka Neila Marshala. Hmmm... Budu věřit, že za nevyrovnanost a rozvrkočenost (už úvod je plný klišé a moc hrrr) nového Hellboye může studio. Del Torrovy Hellboyové jsou vizuálně a příběhově jiná liga, ale tady jsme se alespoň dočkali příběhu naznačenému (a nikdy nedokončenému) v Golden Army - Hellboy coby nositel Apokalypsy. A ten Rkový rating je fajn, vytržených a utržených tělesných částí je požehnaně. PS: Super české titulky!

plakát

Joker (2019) 

Komiksový film jako psychologické drama? Ano, prosím! Joaquin Phoenix v téhle roli září - je magnetický, jeho Arthur je podivín, chudák, smutná postavička, které je vám líto. To u budoucího Jokera nečekáte. S jeho přerodem ze smutného nevtipného klauna na maniakálního padouha nebudete asi souhlasit, ale budete dobře chápat, odkud vychází. Todd Phillips mistrně vede příběh přes stále temnější zákruty, které reflektují naší drsnou, egoistickou společnost, kde si (skoro) každý hledí jen sám sebe a do těch méně šťastných (viz Arthur) ještě kope. A přidejme ještě chytré odsouzení těch nejbohatších, kteří filmový Gotham nechávají žrát ve špíně. Tohle všechno Joker zvládne. Film dramaticky i herecky vrcholí během Arthurovy návštěvy late night show. Režie, Phoenixův výkon i scénář se tu spojí do něčeho, z čeho mrazí. SPOILERY Všimněte si, že Arthur se během late night show plánuje zabít a vlastně zemře - přerodí se do Jokera a úplně zmizí jeho křečovitý bolestivý smích. Následně zabije svého "falešného" otce (v dřívější scéně si ho takto idealizoval) Murrayho. No a pak "falešný" Joker zabije Thomase Wayna, který je možná Arthurovým pravým otcem. 90 %

plakát

Králíček Jojo (2019) 

Nejlepší použití Beatles za poslední roky... Jinak Taika servíruje už delší dobu neviděnou parodii nacistické říše, která je opravdu vtipná (trochu až chvílemi připomíná skeče Monty Pythonů). Ačkoli je hlavní hrdina malý nácek, je sympatický a jako divák víte, že dříve nebo později se probere z nazi brainwashingu. Malý Roman David ho hraje opravdu roztomile. Z dospěláků se mi líbila maminkovská Scarlett a vysloužilý voják Sama Rockwella (oba svým rolím dávají víc než by museli). Dá se ho filmu s náckovskou tématikou říct, že je fajn? Jj, určitě.

plakát

Krvavá nevěsta (2019) 

Lahůdková hororová jednohubka. Grace v podání talentované okaté Samary Weavingové (ano, je to Hugova příbuzná) je silná a sympatická hrdinka, které budete fandit. Zápletka je hravá a relativně originální a ocenit musím správně krvavý gore, který k těmhle filmům zkrátka patří. Krvavá nevěsta trochu připomíná patnáct, dvacet let staré horory, které se nebraly moc vážně a sloužili spíš pro pobavení specifické skupiny diváků - a daří se jí to. Třešničkou na dortu je postava Adama Brodyho (ženichův bratr), která je komplikovanější, než se na první pohled zdá. 70 %

plakát

Last Christmas (2019) 

Zajímavé, kolik lidí oblbnul vizuál vánočního Londýna a kukadla Emilky. Poslední Vánoce by asi moc chtěly být novou Bridget Jonesovou nebo Láskou nebeskou. Ale za oběma filmy stáli lepší filmaři - a ano, dívám se na Emmu Thompson, jejíž scénář je jednoduchoučký, prvoplánový (rozuzlení filmu mnozí na Youtube uhádli už z trailerů), levně moralizující (Brexit, přistěhovalectví, gayové, minority... máte tu všechno) a hlavně - a to bohužel - bez silného vyznění. Emilia a Henry Golding jsou fajn, mají mezi sebou chemii a oba jsou charismatičtí. V lepším filmu by to byla pecka. Ale on tohle vlastně ani není romanťák, jde hlavně o postavu Kate a její vývoj z lůzra v něco víc. SPOILER: Henryho postava se ukáže být jen kolečkem v soukolí příběhu Kate a já pochybuji, že Emma Thompson domyslela, že jeho postavu napsala jako myslící a cítící bytost, aby ji pak odhodila, když splní svůj účel v příběhu, tj. slzičky a šok poté, co se ukáže, že je celou dobu mrtvý. Poplakali jsme si, tak padej, postavy se musí na konci sejít, zazpívat si písničku, aby se vzbudil fajn, nostalgický pocit. Eh... takhle teda ne. Výsledný dojem je stejně levný jako Katin polyesterový kostým elfa.

plakát

Le Mans '66 (2019) 

Poctivě natočený a pečlivě ošetřený pánský nášup. Tohle je opravdu spíš pro milovníky testosteronu - krásná auta, závody, soutěžení, chlapská přátelství. Mangold je naštěstí kvalitní filmař, takže i dámská část publika si jeho film dokáže užít. Mně osobně ale spíš než samotný Le Mans závod zaujaly zákulisní hrátky (kdykoli je na plátně Enzo Ferrari, film získá krásný nadhled a hravost). Trochu mi vadila předvídatelnost filmu (ruku nahoru, kdo si myslel, že tenhle film by vzniknul, kdyby Le Mans v 66. roce vyhrál vůz Ferrari), ale Damon, Bale a Bernthal mají takové to správné mužské charisma, že jsem to filmu odpustila. PS: Filmu by určitě prospěla drsnější ruka střihače, minimálně dvacet minut je tu navíc a škodí to tempu. Což je u filmu o závodě ironické...

plakát

Malé ženy (2019) 

Za mě rozhodně kvalitnější film (a i lepší adaptace) než verze s Winonou Ryder z devadesátých let. Greta Gerwig je osobitá filmařka, která se do filmu nebála vložit hodně vlastní invence. Určitě to prospělo jak emocionálním momentům (ztráta blízké osoby, boj s chudobou...), tak ženskému pojetí samotného příběhu. Jo Marchová je nezávislá a soběstačná dívka/žena, ale ještě v žádné verzi jsme ji neviděli tak silně zápasit s nejistotou a osamělostí, které jí to přináší. Její vztah s postavou Laurieho je i díky kamarádství Saorsi Ronan a Timothého Chalameta krásně přirozený (a logicky i uvěřitelně přátelství - tu romantiku jsem jim tolik nevěřila). Kde film získává velké plusové body, to je dějová linka s Amy Marchovou. Florence Pugh úžasně zvládla její polohu jak jako mladinké rozmazlené puberťačky, tak dospělé pragmatické ženy, která si nebojí jít za svým a neztrácí přitom ženskou citlivost. Její monolog o manželství směřovaný k Lauriemu je jedním z vrcholů filmu. 80 %