radeckator

Tak jako ve Ztraceni v Mnichově Zelenka dopodrobna probere téma mnichovské zrady kontroverzní eseje Mnichovský komplex historika Jana Tesaře formou nátáčení filmu o papouškovi, tady se tématem islámského terorismu z nespravedlivého arabského pohledu pokouší nahlédnout přes agenturu pracující s drony a přes vysokou politiku. Velmi aktuální téma. Film je to nadmíru kvalitní, ale jelikož je v něm jmenováno spousta postav současné politiky, mám obavu, že za pár let zestárne jako například každá politická satira (satira je jen srovnávací ekvivalent, film žádná satira ani komedie rozhodně není).

Autor chtěl zjevně vyzkoušet kolik emocí a s nimi tisíckrát omletých klišé se dá narvat do jednoho filmu. Pes, kariéra, láska, nemoc, dítě, spor o dítě, usmíření, smrt, smrt, návrat, pes, pes, pes... Slabé povahy brečí, silné odcházejí z kina. A není to komedie, jak se píše v popisku filmu.

Popravdě nevím jaký komentář k tomu napsat a jak to ohodnotit, jelikož vůbec nevím, co si o tom filmu mám myslet.

Ach jo, ó ty velká a nejlepší Ameriko. Pominu-li fakt, že moc nemusím filmy ze sportovního prostředí, kdy nedoceněný loser nakonec vždy vyhraje nad zlým favoritem, tak toto byl čistý mozkovymívač pro celý USA. Zlí talijáni v čele se šíleným Ferrarim, ukradený vítězství díky špatným pravidlům, ti správní jsou vždy správní a sympaťáci a ti špatní zase nesympatičtí gauneři, milující a všechápající manželka, syn, který všemu rozumí, radí profesionálům a na všechno má ten správný hluboký pohled,... Jen ten pes co v poslední vteřině unikne smrti, jen ten pes tam tentokrát chyběl.

Novozélandský Kolja

Co se filmů s úpíří tématikou týká, tak v mém žebříčku jasná bedna.

Příběh hraček by Michel Gondry.

Jeden z nejlepších filmů poslední dekády co jsem měl tu čest vzhlédnout. Má úplně všechno. Vtip, poetiku, napětí, smutek, radost.... Velká část filmu svojí roztomilou svérázností a barevností mě připomínala Až vyjde měsíc mého oblíbence Wes Andersona. Taika Waititi dokázal celý film svým satirickým pohledem na válku udržet vysoko nad úrovní a nesklouznout ani k hrubému a podbízivému humoru a ani k zbytečnému melancholickému patosu. Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří úžasná hudební složka. Dále smekám klobouk před výběrem herců. Ústřední dvojice mladých a ještě neznámých představitelů výtečně režijně vedena, ve vedlejších rolích Scarlett Johansson podala životní výkon a ani o chlup méně nezaostal Sam Rockwell. V superlativech své hodnocení ukončím, protože toto pro mě byla krystalicky čistá radost z filmu.

Neříkám, že to byl nejlepší film roku 2019, ale rozhodně jeden z nejzajímavějších. Prakticky by se obešel i bez toho komiksového oslího můstku Joker vs. Gotham vs. Bruce Waine, jelikož se o žádné komiksové zpracování nejedná (až začnou marvelovští fandové v převlecích útočit na kina, nelze se co divit, protože toto nebyl žádný zfilmovaný komiks, ale slušné psychologické drama).

Nepokradeš Janáku! Opatrně, protože s čerty nejsou žerty!