finkie

Nenápaditá vymítačka, kterou v mých očích ozvláštňuje pouze charisma Russella Crowea a zasazení do evropského prostředí. Byť právě v tom druhém je možná zároveň jistá potíž, neboť takto situovaná vynikne o to více jakási celková americká naivita až přiblblost příběhu. Troufnu si odhadovat, že ať to bylo s Amorthovým exorcismem jakkoli, "nějak takhle" to asi neprobíhalo ani vzdáleně. Stejně tak mě pobavila i hrdinova interakce se sympatizujícím nadřízeným klérem, jež svou prostoduchou přímočarostí měla opět spíše než ke Svatému stolci blíže k jednomu Svatému lesu nad L,A. Očekávám, že v chystané dvojce vytvoří otec Amorth se svým španělským parťákem hustou dvojku ve stylu bratrů Winchesterových, anebo dokonce přímo zapojí i toho nejvyššího, naloží Jana Pavla II. do sajdkáry a takhle spolu budou jezdit od čerta k ďáblu.

Po první půlhodině se mi tahle trotlovina jevila jako trochu upocená, ale stále ještě snesitelná americká variace na francouzské multikulti komedie typu Co jsme komu udělali? (2014) nebo Srdečně vás vítáme (2017). Později mi ale k mé hrůze začalo rychle docházet, že tvůrci to celé myslí smrtelně vážně. Nechci zlehčovat téma americké policejní brutality ani protičernošského rasismu, jsem ale toho názoru, že sociální drama by mělo být maximálně nepředpojaté a chladně realistické, a jakmile se do tohoto žánru začnou angažovaně míchat nejrůznější memy, krátká spojení a karikatury, tak je konec. Otevřenou otázkou samozřejmě zůstává, jestli dnešní woke aktivisté jsou jakéhokoli vykročení mimo svět ideologických twitterových banalit vůbec schopni.

Umírněně dystopický a hlavně studený příběh z nepříliš vzdálené budoucnosti, kterému asi chybí pár údernějších scén a výraznější pointa, Je to dobře a kultivovaně natočené a nenudí to, ale jak tady zmínil kolega dobytek, celkově se tam toho vlastně až tak moc nestane. Jak tomu u sci-fi často bývá, ani zde se autoři nedokázali oprostit od projekce dobově podmíněné morálky a estetiky do své vize budoucnosti: retrofuturistické prostředí vypadá jako představa lidí z padesátých let o životě v roce 2000, a to včetně průmyslově hierarchické organizace práce ve vesmírném centru; étos vyprávění je pak typicky optimistický devadesátkový (skoro mi to připomínalo Shawshank). Zajímavostí je obsazení velikána americké literatury Gorea Vidala do vcelku významné role ředitele vesmírného střediska.