Faustka

Suchopárná zívačka s razancí dětský špuntovky plná monotónních sledovaček: bujný motorkáři vs uslintaný kriplové… holčičí pištící publikum se motá jak nadraný(ty co mají zrak ok…. ty ostatní orgány…to už nekomentuju) A i když jsem neviděla jedničku je to celkem šumák, protože jak výstižně napsal choze dostala jsem dva filmy za cenu jednoho… to se vyplatí:) A propó…. nějak mi uniklo jak skončila –sestra–

Vzlétni do oblak na křídlech poznání.... jen si pro jistotu vyber jinou leteckou společnost --)

Za Francii… za zimní idylu… za odhodlanou Soniu(ta holka má šťávu)… za francouzský muťouše; po lavině zámořskejch zombies docela příjemný osvěžení…

Nudíme se, jen tak lelkujeme… Co si takhle zahrát na nevinné disidenty a zákeřné estébáky. Ta cukrová uhlazenost, jaksi dře; a to dost přes míru, že už sem ten skutečný realismus neměl šanci proniknout. A tím se Zemský ráj… řadí na roveň lechtivých snímků počátku 90-tých let. Odhodit stud a zábrany; a jde se na věc. Jen s tím rozdílem, že se děj odehrává za hlubokýho totáče, ale význam je prakticky totožný, stále jde jen o výplach pohlavního ústrojí. Sexy-hrátky s nahodilými milenci, pokoutně domlouvané mejdany, potažmo i pro nahodilé příchozí, nezávazné klábosení ….o závažným hovně na úrovni… Rozvracení republiky je tak nebezpečná činnost, ale mi se nezaleknem: zavřou --- pustit musí. Obávaní strážci socialismu, jsou víc k politování(lze to brát jako satiru), protože se postupem stávají spíše otroky toho svého nenarušitelného systému.

Dojemný, emočně silný příběh „o věrnosti“ až za hrob. Brečela jsem jako želva (viděl někdo brečet želvu?), ale tím tento láskyplně - poetický vztah člověk - pes, neznající zrady a přetvářky nechci zlehčovat. U mě zabodoval; a to dost citelně. Poznala jsem totiž něco neskutečně krásného a zároveň velmi smutného, co dokáže pouze život sám. ;(

„Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý; mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději! Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.“ – Edgar Allan Poe

Méně záhad, ale o to víc efektních poprav. Bloumající hlídač působí ospale netečným dojmem i když se snaží o pravý opak – pózu raněného srnce – Co naopak zaujme je ostře vybroušené pozadí úvodních titulků, které láká svým mihotavým zábleskem pokušení – poznat sám sebe –

Jako, že často nevyhledávám krysí populaci, tak Noční směna mi úžasně sedla. Smrduté kobky a nekončící tunely, jenž jsou rejdištěm olysalých potvůrek nevzbuzují právě velkou důvěru. Snaha o nápravu vloženou do slizkých rukou deratizátora Clevelanda pro kterého je práce posláním, je prozatím marná; to je jasné každému kdo ho vidí. Ten hovnojed neúnavně a s urputným gustem po léta znečišťuje místní říčku těmi nejodpudivějšími splašky. Pelech (ne)korunované vládkyně textilního průmyslu dosahuje neúnosné hloubky vykutané snad přímo žíravinotvornými exkrementy. A v takovém prostředí mají ti nebozí dělníci něco vygruntovat. Jó, to všemocné odbory, už by s těma sviňuchama po zásluze zarejdili.

The Brood je traumatizující a značně schizofrenní drama rozchodu Noly a Franka Carvethových, jejichž střety nabývají na intenzitě při boji o dceru Candy. Nola ovlivněna psychoanalytikem Raglanem v jehož péči se nachází začne projevovat své emoce natolik reálně: živena právě tou hlubokou nenávistí a zlobou k manželovi. Následkem těchto stavů – zplodí bezpohlavní trpasličí nestvůry – vražedná monstra svého běsnícího podvědomí. Franka je možné vidět buď v pozici bezbranné přihlížející loutky, nebo také jako spouštěč všech následných tragických vražd, které je možné vnímat i jako otevřenou zpověď samotného Cronenberga procházejícího tou dobou rozvodovým řízením. Vrcholný prožitek psychologického děsu a tělesné hrůzy dostává tímto šokující rozměr.

Vyjít s druhými je snažší, než vyjít sám se sebou. 70%