evapetra

Chytilová viděla velmi dobře do lidských duší. Prostředí psychologické poradny sedí k takovým výpovědím velmi dobře, povedla se i konfrontace se životem samotné rádkyně-psycholožky, která se plácá ve stejném marasmu jako její klienti. Té nadsázky tam bylo akorát tolik, aby se téma sem tam trochu odlehčilo a člověk se mohl občas i od srdce zasmát.

Tak nadšená jsem z loutkového filmu nebyla od dětských let. Opravdu mistrovské provedení. Není divu, že tvůrci pobrali tolik mezinárodních ocenění.

Milá pohádka o jednom neobvyklém přátelství, plná dobrodružství a zkoušek. Oko potěší krásná animace.

Spíše než komedií je film dramatem o trochu neobvyklém (ne)manželském trojúhelníku. Jediná, která v něm zažívá rajské pocity, je servírka Eden, manželka neúspěšného právníka Davida. který skončil jako delegát, organizující program seniorům v místních lázních. Eden se seznámí s Gregorem, proslulým šéfkuchařem a nechává se hýčkat jeho božským kulinářským uměním. Skvělá kuchyně citlivého ale asexuálního Gregora na ni působí jako afrodiziakum a své nově ojevené erotické touhy naplňuje se svým manželem. Ten se ovšem nehodlá smířit s rolí jednoho z kohoutků na společném smetišti a vyráží do boje proti nenáviděnému sokovi.

Příchod stáři ještě nemusí znamenat, že člověk ztratí schopnost zamilovat se a přijde o sexappeal. Příchod stáří taky samozřejmě nemusí znamenat nástup moudrosti. Bohužel. Jinak by si Inge mohla vystačit s tím, že si popovídá o svém milostném vzplanutí s chápající dcerou a nemusela by vše vytroubit manželovi. Chvíle, ve kterých si matka s dcerou tak trochu vymění roli a svěřuje se jí se svým tajemstvím, se mi z tohoto filmu líbily asi nejvíc.

Mimořádně silná a zároveň tak smutná výpověd o bláhové snaze otce, snažícího se svého syna, u něhož se objevily pedofilní sklony, předělat na heterosexuála. Po celou dobu tohoto sugestivně a přitom citlivě natočeného snímku člověk cítí nadcházející tragédii. Každého jistě napadne, že otec mohl všechno udělat jinak a bylo by po problémech, potíž je v tom, že taková nemoc se nedá léčit, pouze léky tlumit a pokud dotyčný ještě nic neprovedl, je to léčba dobrovolná.

Pohodový, veselý, milý a optimistický film. Sympatická ústřední dvojice. Když jim na svatbě pršelo štěští, mohla jsem se uchechtat. Prostě příjemná, nenáročná komedie, která vám zvedne náladu v šedivých dnech. A možná by se jí to podařilo i bez toho cestování časem.

V dobách komunistické totality byl každý svobodný a z řady vybočující projev nesmlouvavě a tvrdě potlačován. Přesto, a kdoví jestli ne právě díky té tehdejší touze po odporu , vznikalo tenkrát více uměleckých skvostů, než vzniká dnes, v době řízené neviditelnou rukou trhu.

Říkala jsem si během filmu, že než tuhle zimní pohádku, raději bych se zase podívala na nějaké pěkné zpracování Sněhové královny. Teď se dívám po předloze a nevěřím svým očím. To se tedy tvůrcům podařilo krásný Andersenův příběh pěkně zprznit. Kdyby to bylo alespoň hodně vtipné jako Na vlásku. Dobrých vtipů však bylo jen pár a příběh poněkud nelogický. Opět honičky a unikání na poslední chvíli před drtícími kusy sněhu a ledu jako v několika dílech Doby ledové. Těšila jsem se, až roztaje sněhulák. Vyšší hodnocení by si zasloužila pouze krásná animace.

Václav Neumann byl charismatický člověk a vynikající direigent, který udělal mnoho pro popularizaci vážné hudby u nás doma i v za hranicemi. Jeho práci s orchestrem při zkoušce Beethovenovy symfonie je radost a zážitek sledovat. Jsem sama komu vizáží a trochu i mimikou připomíná pan Neumann Luise de Funèse?