AppleCore

Zatímco většina legend filmu na stará kolena točí unudlaný autobiografie, pocty kinematografii nebo sračky o tom, jak nedokáží jít ruku v ruce se současnou dobou, George Miller se s ničím nesere a jede prostě bomby, který hravě strkají do kapsy všechny generace současných filmařů (že si natáčení usnadnil využitím CGI je zrovna tady naprosto v pořádku)! A tak zatímco posledně naservíroval kulervoucí dvě hodiny akce, tentokrát dodal příjemně brutální, téměř komorní drama s nosným příběhem a živým světem, plný detailů a příběhových nuancí  jdoucích za hranice mýtů a legend!

Level filmařiny, o který si Jonh Wick může nechat jenom zdát! Prostě proto, že Opičák rozehrává velkej příběh pomsty, kterej není jenom o tom bejt akční a cool za každou cenu, ale sází napříč celou stopáží i nosný motivy víry, mystiky a chudoby. Na všech levelech to navíc funguje perfektně, i díky skvělýmu soundtracku. Patel si vzal to nejlepší z dravosti Dannyho Boyla, hravosti Guye Ritchieho a vyšvihnul jeden z nejlepších režijních debutů posledních let!

Můžete po fanoušcích pomrkávat sebevíc, sázet jim před zrak tunu referencí, easter eggů, vlastně věrně převést veškerý propriety z počítače rovnou do televize, ale když nezachytíte to nejpodstatnější, co z předlohy činilo skutečnou hrůzu, těžko to divák při smyslech sežere. Atmosféru herní předlohy se totiž nedaří zachytit v žádnym myslitelnym směru! Hra je ujetá, úchylná, děsivá, strašidelná, zvrácená, vtipná, satirická, tajemná, prohnilá, zlá a špinavá – show ale – byť prezentuje všechno z toho – je v tom všem samoúčelná. Nic z toho totiž nevychází z hnusnýho, post-apokalyptickýho světa a bytostí ho obývajících, ale jenom ze stránek scénáře a našeptávačů, aby u toho každej fanda mohl řádně zahonit. Hodně barviček a sluníčka, málo šedi a hrůzy! Když ovšem pominu hru a vyhnu se srovnání, je Fallout docela slušná série - sice neobjevná, zato dostatečně zábavná a svým způsobem i docela aktuální.

Tematicky i příběhově fantastická, originální hardcore sci-fi, která je ale zpracovaná tím nejkomerčnějším a nejdebilnějším způsobem, navíc s chybným obsazením a ne úplně povedenym soundtrackem. Přesto diváka dokáže kovat ke křeslu napříč každou epizodou. Tím spíše je evidentní, že zajímavější pojetí to mohlo vystřelit do zcela jiných dimenzí. Tak snad v jiný realitě.

Průměrný hodnocení je někdy známkou průměrnosti filmu, často ale i známkou průměrnosti diváka. Kosmonaut z Čech je těžká pocitová odysea ztrátou, odcizením, samotou a strachem. Nalaďte se na existenciální psychologickej teror plnej poetiky a metafor, protože když budete čekat epickou sci-fi, akorát vás to nasere! Ale pokud se proderete skrz, možná vás čeká vstup do novýho začátku.

Příběh zrady, lásky, moci, války, víry a osudu zaobalenej do dokonalýho audiovizuáho hávu, kterej dalece převyšuje všechny blockbustery posledního desetiletí, snad s výjimkou Interstellaru a Fury Road, a přidává se k etalonům výpravných sci-fi, jež svět filmu po dekády ovlivňují a ovlivňovat budou. Hlavně ale nesmí divák očekávat akci, ze který uvidí jen mohutný glimpsy, protože Villeneuve jede striktně komplexní příběh, ve kterym válka je vedlejšim produktem jednotlivých rozhodnutí, která mají - pro diváka až téměř hmatatelný - dopad na všechny zúčastněný!

Málo True Detective, hodně Mare of Easttown. Aneb když tvůrci nepochopí, co původní sérii učinilo slavnou, a místo temný, zvrácený a drsný kriminálky s neskonale hutnou atmosférou a dokonalou charakterovou studií naservírují jen nahodilá osobní dramata několika osob ze zapadlýho městečka kdesi na Aljašce, který kromě ledu a tmy nemá co nabídnout. Bude vám stačit posledních deset minut každý epizody a pak ta poslední, kde vůbec prvně pocítíte, jaký to celý mělo bejt, všechno ostatní je Night Boredom!

Bratři jsou tak ploší, chladní, povrchní a jejich motivace tak mizerně načrtnutá, že člověk, kterej nemá tušení, kdo byli, za čím stáli a v co věřili, napálí jednu hvězdu už jenom proto, že film prostě vyobrazuje dva vrahy, jejichž násilný činy jsou po dekády společensky i mediálně glorifikovaný, a který vedly k nevyhnutelnýmu rozkladu všech přímo i nepřímo zúčastněných. Soudnej divák s povědomím, za co a proč „bojovali“, napálí ty hvězdy dvě prostě proto, že ten film je další ukázkou dramaturgický a scenáristický impotence českých filmových tvůrců. Udělat z tak silnýho, podnětnýho, inspirativního a zároveň polarizujícího tématu něco tak beztvarýho dovedou fakt jenom Češi. Tady je navíc hnusnej i vizuál, nezvládnutej střih a nevýrazná režie!

Po Úsvitu další krásnej důkaz toho, že i čeští filmaři (zejména ti mladší) mají světovej vizuální cit s potenciálem vyprávět příběhy. Taky ale smutnej důkaz toho, že prostě nemáme schopný scenáristy a dramaturgy, kteří by těm příběhům dokázali napsat funkční dialogy a dát jim lidskej rozměr. A tak divák sleduje pletenec všech možnejch zahraničních předobrazů s naprosto topornými přednesy bez jakýhokoliv citovýho zabarvení. A tehdy člověk pochopí, že nám chybí i režiséři se schopností vést český herce (kteří byť talent mají, nedokáží sami od sebe přicházet s kvalitními výkony). Škoda, protože kromě skvělý kamery fungují i vizuální efekty, soundtrack, střih a zvuk.

Řemeslně mistrná filmařina, který věříte každou sněhovou vločku, každej výdech páry i veškerý útrapy plný nekompromisní přírody, kterými si přeživší prochází. Proto si nejednou vzpomenete třeba na Revenanta, jehož živelnost a autenticita Bayonu zaručeně inspirovala, stejně jako třeba záběrování (široký objektivy snímající utrpení osob z bezprostřední blízkosti). Giacchino navíc složil dost možná svůj nejlepší soundtrack! Zhruba v sedmdesátý minutě si ale uvědomíte, že koukáte už pět minut do telefonu, protože film nepřichází s ničím novým, že nic a nikam nerozvíjí. Takže v klidu mohlo zmizet patnáct minut, což by podpořilo divákovu pozornost a ve finále by to strhlo tím víc. Kdo ale nemá nakoukáno, příběh nezná a neviděl Alive, bude pro něho Sněžné bratrstvo survival událost roku, především proto, že to je true story.