AppleCore

Těšil jsem se jak napíšu, že je místní hodnocení zase naprosto zcestný. Ono je to ale fakt strašný a těch 66% je možná i moc. Ale není to hlavním představitelem, který je za to možná příliš ťat. Je to předevšim debilnim hudebnim doprovodem. Chápu, že se Giacchino snaží působit oldschoolově, že možná chce poctít genialitu Johna Williamse, jenomže to, co fungovalo ve Star Wars, nemůže fungovat i dneska. Tehdy byl Williams totéž, co je dneska např. Zimmer. Trumpetky a jemný housličky se do dnešních filmů zkrátka nehodí. Ale ok, hudba blbá, to by se ještě dalo přehlídnout, kdyby ovšem režie jako taková nebyla tak strašně suchá a nudná, bez špetky dynamiky či náznaku jakýhokoli zápalu nebo stylu (z toho filmu nesálá žádnej feeling, atmosféra, prostě nic). Co na plat, že mám stamilionovej rozpočet, když nevim, jak s tim naložit. A to jsem se vyjádřil vlastně jenom k hudbě a režii. Kdybych se měl rozepsat o ději a scénáři, jedno klišé by nestačilo. Jediný plus jsou výborný efekty a ten strašně rychlej pes.

Neskutečně trapný a stokrát viděný, bez atmosféry či náznaku strachu, umocněno debilním a zde naprosto zbytečným 3D s vizuálem, kterej pro horor zkrátka neni určenej, pakliže s nim režisér takhle naloží (všechny španělský horory, který jsem viděl, byly vizuálně hodně podobný a i tak na mě ze všech dejchala hutná atmosféra, ale na Paranormal Xperience jsem po celou dobu koukal s úsměvem na tváři a čekal, kdy se to zvrtne v lacinej blockbuster. V rámci hororu neni prosluněnej vizuál pro amatéry). Všechno to pak padá ještě víc k odpadu díky debilnímu hudebnímu doprovodu. Zkrátka tohle není paranormal experience! Hvězda nevim za co.

Ultimátní dramatickej zážitek, kterej se horko těžko dostával za hranice Francie. Na film samotnej jsem se těšil tak, že jsem čekal něco trochu víc dynamickýho. Ono se ve filmu ale vesměs jenom mluví a mluví a mluví a to pro člověka, kterej je schopnej přeložit asi tak každou třetí větu, neni dobrý (anglický titulky utíkaly rychlejš, než já stíhal překládat :D). A tak dobrejch devadesát minut koukáte na řešení situace prostřednictvím slov (nuda to však neni, právě naopak). Když ale přijde závěrečných třicet, slova nahradí samopaly a všechno se krásně zvrtne do fatálního konfliktu, kterej za strhujícího hudebního doprovodu vyústí do jednoho z nejlepších filmů, kterej jsem za tenhle rok zatim viděl, tak zjistíte, že i všechny ty dialogy, který tomu předcházely, jsou vlastně parádní a dohromady se závěrem tvoří strhující celek. A ač je film zcela o něčem jiném, v mnohých případech (je to čistě můj problém, že mi to připomíná filmy, který s tim nemají zase tolik moc společnýho, takže mě neberte zcela vážně) ve mě evokoval Malickovo Linii (skvělá kamera, džungle, jedna podobná scéna) říznutou špetkou Mnichova (řešení situace, v jistym slova smyslu příběhová podobnost).

Napsal jsem to u Martyrs, fláknu to i sem: Tuhle věc si dejte do black listu všeho, co nikdy v životě nechcete vidět! (jste-li normální) A vy, co už jste to viděli a nedali odpad, přehodnoťte situaci, protože je zaručeně něco špatně. Film, jehož umělecká hodnota je natolik nulová, že i poslední díl Saw působí oproti tomu jako inteligentní oscarovej velkofilm. Čumět devadesát minut na tlustýho dementa, jak v závěrečnejch čtyřiceti šije lidi hubou k prdeli, prostě neni zábava.

Jestli něco fakt nesnášim na valný většině invazních blockbusterů, je to vždycky způsob, kterým lidstvo porazí marťany. Je to pokaždý na poslední chvíli vycucaný z prstu a působí to nemožně. Po poslednim sestřelenym ufu nastane oslava lidský inteligence, rozezní se orchestr a všichni si daj pusu. Faktem však je, že jsme blbí a návštěvníci z kosmu by nás smetli třeba i pohledem. Přesně tímhle komplexem Battleship trpí. Ač je akce famózní, efekty monumentální a hudba dynamická, vždy nastane moment, kterej s přehledem srazí film ke dnu a je jedno jestli je to beznohej hromotluk bušící vetřelce do huby, nebo veteráni zpomaleně kráčející v tónech klišojdní hudby. Zkrátka a dobře, všechno co funguje je zastíněno demencí americkejch tvůrců, kteří mají věčnou potřebu dělat ze sebe hrdiny a borce. Co ale hodně oceňuju je vzhled ufounů, kteří sice nevypadají zrovna sympaticky, zato ale působí natolik inteligentně, že by klidně nakopali prdele všem alienům, predátorům a kdejaký chapadlovitý stvůře ze dnu nezávislosti. Závěrem bych řek už jenom to, že neskutečně debilní happy konec sune film na tři hvězdy. A to obvykle dávám všem blockbusterům pět hvězd, ta doba ovšem končí, protože už je trapný, že se všechny točí podle stejnýho scénáře.

Po deseti letech film, kterej jsem musel vypnut dřív, než skončil (a to obvykle dokoukám kde jakou sračku).

Nechápu jak tohle mohlo projít kinem bez povšimnutí (pokud to v kinech vůbec bylo)! Úvod se sice netváří kdovíjak mistrně a první půl hodinku se utápí v rutinní kaši, ovšem to, co přichází záhy nemá v rámci žánru moc konkurence. Filmů kde se banda přeživších zamkne v místnosti, či baráku tu bylo už nespočet a téměř v každym byl minimálně jeden charakter, kterej vás od počátku sral, tady ale tokový otravný bytosti nevystupujou. Naopak se v otravný bytosti postupem mění a v samotnym závěru (cca půl hodiny před koncem) neváhají šokovat (mnozí namítají, že proměna postav je moc rychlá. Ono se to tak zdá proto, že film si neláme hlavu s časovými skoky vpřed a divákovi nic zbytečně nevysvětluje. Docela mě zaráží, jak všichni všechno chtěj mít na zlatym podnose). Po psychologický stránce a po stránce jednání postav je tohle prostě bezkonkurenční záležitost s výbornym hudebnim doprovodem (opakující se hudební téma neni vůbec na obtíž), skvělou kamerou a dokonce i herecký výkony vážně stojí za zmínku. První půlku jsem uvažoval o čtyřech hvězdách, polovina druhá ale nabízí absolutní psycho výlev, kterej všechno vynáší na zaslouženejch pět hvězd, a to i navzdory tomu, že film má asi tolik chyb, jako člověk, kterej tohle nepochopí. (for LIVINGDEAD: Příště by to chtělo nečíst časák a sledovat film, když už nic jinýho, alespoň by si věděl proč v tom sklepě byli, proč ten sklep je tak odolnej, proč v něm je tolik žrádla a možná by si pochytil pár spekulativních zmínek o tom, co se tam venku vůbec děje a proč. Ale aby si to nepochopil zle, nic proti tvýmu hodnocení, ale tvoje obhajoba je k pláči)

Po úvodu jsem očekával sice něco trochu stylovějšího, přesto jsem ale dostal něco nepopsatelně "krásnýho". Žádnej film totiž neni tak přesvědčivej v tom, že v rámci sebezáchovy člověk udělá všechno (samozřejmě jsme ve filmu, takže situace jsou trochu postavený na hlavu, ale snad víte jak to myslim). Spoiler: Z každý, ale i z tý sebe kladnější, postavy se stane krvelačná bestie, který je úplně jedno koho zabije (s výjimkou policajta, ten jednal zcela oprávněně). Paradoxně nejmenší zmrd je tady hlavní "vrah", kterej kupodivu odpadne po pár minutách filmu, přičemž se znovu objeví až na jeho konci (spoiler end). Zkrátka a dobře tady neni kladný postavy. Film sice neni nic objevnýho a v rámci žánru naprosto obyčejně podanej (žádný wow momenty), ale ta změt jaká se z toho nakonec vyklube přeci jenom překvapí. Připočtěte si skvělej soundtrack, výbornou kameru a na hodinu a půl máte o zábavu postaráno.

Když jsem před dlouhou dobou zjistil, že se o soundtrack postaral fenomenální Jónsi, neváhal jsem ani vteřinu a album si sehnal. "Ta hudba je nádherná, film s takovým soundtrackem snad ani špatnej bejt nemůže" pomyslel jsem si a natěšeně čekal na moment kdy budu moct shlédnout film. Že to bude rodinná běžná záležitost bylo jasný, ale že to bude opravdu běžná rodinná záležitost a ještě k tomu bez nápadu či náznaku originality, to už mě docela zarazilo. O to víc, že to rutinní podání působí místy až trapně. Tam kde měl hrát Jónsi a tvořit emoce všeho druhu, tam si zvesela hraje nějaká americká břečka a "povyšuje" danou chvíli na komedii. Na druhou stranu tam, kde měla hrát břečka, tam hraje Jónsi a to tak, že ho useknou dřív, než moment začne vypadat emotivně. Ano, říkám tím a stěžuji si, že soundtrack je sprostě nevyužitej! A co na plat, že obsazení je nadprůměrný, když je nudná režie a chabej scénář (klišé střídá klišé), ani dobří herci nemají co zachraňovat. Ale aby to neznělo moc kriticky, ono je to v podstatě hezký, prostě rodinnej odpočinkovej filmeček.... kterých tady před tím a líp bylo ovšem už nespočet. Jsou to slabší tři.

Když jsem viděl reakce, místní hodnocení a prošel pár recenzí, trochu jsem se zalek, že to Steven zvoral. Ono to ovšem neni vůbec tak špatný, jak mnozí rádoby znalci píší. Už v dobách prvních upoutávek bylo zjevný, že to nebude druhej Ryan a byli jsme připraveni na rodinnou, kýčovitou a emočně vypjatou jízdu po pěkný krajince na pěknym koníkovi. Že mnozí i přes to čekali něco, co nemohli dostat, za to ten film ale nemůže. Trochu mě tak zaráží, že si svoje nařčení kompenzujete nízkým hodnocením. War Horse je přesně ten typ filmu, kterej si pustit když je člověk rozladěnej, dostane sympatickou technicky dokonalou skladbu krásnejch obrazů doprovázenou typickou hudbou Johna Williamse, vás to na nějakej čas pak zase dostane z mizérie (mě to dostalo z kocoviny). Jestli mi ve filmu něco vadilo, byla to absence krve v bojovejch scénách a občasná příliš velká kýčovitost, ze který mi běhal mráz po zádech. Jinak moc pěkný.