Jajar

Pravděpodobně nejdůležitější a nejlepší film, který vznikl ve vrcholné éře Nového Hollywoodu. Francis Ford Coppola v Kmotrovi překročil stín gangsterského žánru nejen inovativním přístupem k látce (typickým pro tehdejší období), ale i nezměrně poutavým vyprávěním, jenž z takřka tříhodinové epické fresky udělalo komerční trhák. Před premiérou přitom s úspěchem nikdo nepočítal. Marlon Brando ale nedostál pověsti nespolehlivého herce a neznámý Al Pacino svým přerodem z nesmělého chlapce na bosse siciliánské rodiny předvedl celému světu svůj ohromný herecký um. Málokdy se zjeví dílo revoluční a po mnoha letech skvěle divácky stravitelné. Coppola definoval slovo mafián a nasměroval gangsterky na cestu, které se drží již několik desetiletí.

Terence Young se chopil kormidla potřetí a naposled, tentokrát v mnohem akčnějším duchu, než v případě Srdečných pozdravů z Ruska, kde ve vyprávění dával větší důraz na detektivní linii a postupné rozkrývání podlých plánů skupiny Spectre. Thunderballu hodně chybí svižnost Goldfingera (hlavně ve zdlouhavých podmořských scénách) a pořádný záporák. Výpravu i triky mohutně poznamenal zub času (podvodní akce je přesto revoluční). Conneryho kouzlo a opravdu nádherná bondgirl stačí na tři hvězdičky. Nic převratného a po skvělém třetím dílu celkem zklamání. Z hlediska dobové divácké popularity přitom jedna z nejúspěšnějších bondovek.

Unikátní film, který zpopularizoval fenomén Jamese Bonda a vyprávěcí formou ovlivnil snímky o Agentovi 007 na několik desetiletí. Kolem hlavní postavy vznikl určitý kult nesmrtelnosti, což se prohloubilo hlavně v dalších dílech. Žánrově Guy Hamilton opouští rovinu špionážního thrilleru a předkládá čistě akční snímek. James Bond sice není většinu filmu ve zrovna komforní situaci (uvězněn v sídle hlavního záporáka), ale přesto si drží nadhled, hláškuje dvakrát tolik co posledně a stihne zabránit globální katastrofě. Nechybí víc akce, víc technických vychytávek, rychlejší střih i tempo. Proti Bondovi stojí důstojní protivníci. Goldfinger coby šílený padouch a jeho chladnokrevný poskok s knírkem a kloboučkem Oddjob, se navždy zapíší do dějin kinematografie. Třetí bondovka představuje důležitý filmový milník, když přichází s úplně novým, odvážným schématem, které se později podařilo až glorifikovat a více či méně dodržovat.

Oproti Dr. No mají Srdečné pozdravy z Ruska daleko větší ambice a konečně i dvouhodinovou stopáž. Connery se s ničím a nikým nepáře, hláškuje o sto šest a samozřejmě získá srdce mnoha krásných žen. Nechybí pořádní záporáci, technické vychytávky od Q, zajímavá zápletka i cestování od Istanbulu přes jihovýchodní Evropu až do Benátek. Srdečné pozdravy z Ruska jsou žánrově špionážní thriller (inspirace např. Sever severozápadní linkou), kde není nouze o drsnější a vážnější pasáže, v nichž James Bond chybuje a několikrát málem přijde o život. Skvělý a napínavý snímek, který si kdykoli rád pustím znovu.

První bondovka je vlastně špionážní a komorní detektivka (záměry záporné postavy poznáme až na konci vyšetřování) s minimem velkých akčních scén. Nezaměnitelná poetika typická pro následující díly chybí. Snímek zcela jednoznačně táhne nekompromisní a šarmantní elegán Sean Connery. Hlavnímu hrdinovi jde v průběhu filmu několikrát o život, ale vyvázne jak díky vlastním schopnostem, tak notné dávce štěstí. Dobrý humor nebo akci Dr. No postrádá a v roce 1962 nikdo nemohl tušit, že právě vzniká nesmrtelný fenomén, který na poli stříbrného plátna těžko hledá obdoby.

Americký gangster vedle sebe staví dvě příběhové linie. Život ambiciózního mafiána s jasnými zásadami, který chce do USA dostat co nejkvalitnější drogy a svět ztrpklého policisty, kterého baví chytat zločince. Je nad slunce jasné, že jejich osudy se dřív nebo později protknou a jeden odejde jako vítěz. Ridley Scott dal dohromady film, který funguje 1) jako kombinace gangsterky a detektivky čerpající z podobných děl (Francouzská spojka, Serpico, Nelítostný Souboj, Mafiáni, Carlitova cesta atd.), 2) jako skvělé emocionální drama, 3) jako přesná historická freska a biografie plná precizního řemesla. Zároveň platí, že kdyby dostal scénář do rukou někdo jiný, čekala by nás docela průměrná životopisná nuda. Americký gangster není přelomový nebo inovativní snímek. Přesto je tak působivě a poutavě zrežírovaný, že každý musí ocenit tu špičkovou práci. Nakonec, on je to hlavně film o lásce k práci.

Wachowští si jdou tvrdě za svým, plynule navazují na Reloaded, neohlíží se zpátky a nebojí se. Trilogie se dovršuje, většina otázek se dočká odpovědí. Brilantní a chytrý snímek vyvažuje pochmurnost druhého dílu mluvícího o svobodě jako defektu kontrolovaného systému. Tentokrát Neo konečně pochopí, co musí udělat a co je jeho cílem. Velmi mnohovrstevnatý, komplexní a krásný film, který dává jediný opravdový význam právě v rámci celé ságy Matrix.

Trikově nabušenější, bombastičtější, akčnější a překvapivě daleko komplexnější, složitější i myšlenkově bohatší, než první díl. Matrix Reloaded jde odvážně proti linii sequelů, když pracuje hned s několika dějovými liniemi a příběhem, který se netočí kolem jednoho hrdiny, ale zabývá se problémy lidstva samotného. Mnohem méně přímočaré, náročnější na sledování, komplikovanější i smutnější. Přesto má vše svůj smysl, každá scéna, každá věta. Je nad slunce jasné, že bratři Wachowští celou trilogii dokonale promysleli. V mnoha směrech se dokonce nabízí analogie s Lucasovými Star Wars. Opravdu skvělá zábava, bezproblémová stravitelnost prvního dílu se však nenávratně vytratila.

Hrozně zajímavý příspěvek do bondovské série. Na druhé shlédnutí o mnoho lepší film, z něhož vyvěrá velká komplexnost. Sam Mendes natočil snímek, ve kterém James Bond pochybuje. O světě kolem sebe, jenž se mění, o jasné definici hrozby, která překvapivě nepřichází zvenčí. Na cestě utrpení a slz nachází znovu důvěru v to, čemu je oddán a především v sám sebe, aby se nakonec s nepřáteli vypořádal tím nejklasičtějším způsobem. Skyfall autenticky pracuje s fenoménem Jamese Bonda v novém tisíciletí, velkým způsobem ho obohacuje, ale zároveň si bere to nejlepší z jeho universa.

Steven Spielberg dostal do rukou extrémně zajímavé, podmětné dílo (otázky osudu, svobody, danosti) Phillipa K. Dicka, které pracuje s vizí světa, v níž jsou budoucí zločiny trestány díky skupině věštců a tudíž k nim nikdy nedojde. Film šlape jako hodinky, konstantně udržuje napětí i tempo, baví, má výborně vybudovaný fikční svět. Člověk se každopádně nezbaví dojmu, že z předlohy šlo vymáčknout mnohem víc. Minority Report klouže po povrchu a většina zvratů přichází naprosto očekávaně (bohužel nechybí ani happyendový závěr). Navíc schází momenty, které by se divákovi navždy vryly do paměti a ze snímku udělaly kult. Zkrátka si užijete kvalitní sci-fi a dobrou popcornovou zábavu. Víc za tím nehledejte.