andaflower

Film je na můj vkus příliš ukecaný a příliš dlouhý. Náhled do života černošské rodiny někdy po válce. Denzel jakožto hlava rodiny neustoupí ani o píď a dostane vše, co chce. Viola hraje manželku, která strpí a obětuje svému muži uplně všechno. Ozve se, to jo, každý pátek od něj dostane celou výplatu, ale tím to tak končí. Špatně se mi dívá na film, kde muž sebestředně upřednostňuje v podstatě pouze sebe, názorově se zasekl v minulosti, zatrpkl a nebere ohledy ani na to, že se doba změnila a jeho syn může bez obav hrát fotbal. Navíc se dopustí nečeho, co naprosto neschvaluji, a ještě si myslí, že mu to projde.

Již poněkolikáté jsem se setkala s dobrým izraelským filmem, tentokrát komedií s prvky dramatu. Starší manželé přišli o syna, končí týden smutku a každý se s tragédií snaží vyrovnat po svém. Dvojici skvěle doplňuje ztřeštěný soused, dřívější kamarád zemřelého syna. Žádná z hlavních postav ani nemusí mluvit, jejich výraz často mluví za vše. Člověk se musí smát, i kdyby nechtěl. I když je to mnohdy smutný smích.

Ačkoli anotace slibuje zobrazení vlivu uprchlické krize na normálního život obyvatel italského ostrova Lampedusa, není tomu tak. Život sledovaných osob běží jako kdekoli jinde. Jediným propojením mezi ostrovany a úprchlíky je osoba doktora, která se stýká s oběma skupinami. Film je poněkud zdlouhavý, nicméně zpětně zajímavý. Scéna návštěvy chlapce u doktora je fantastická.