angel74

Naprosto ulítlá love story na pozadí válečného konfliktu kdesi na Balkáně. Ovšem takový prostě Emir Kusturica je a tak ho mám ráda, včetně nádherných scenérií a úžasné muziky. Sice se tu najde pár vizuálních šíleností, za které bych mohla dát nižší hodnocení, jako když ústřední zamilovaná dvojice letí vodopádem, ale celkově jsem se skvěle bavila a to je myslím podstatné. Navíc některé zobrazené situace mě přiměly i k hlubšímu zamyšlení. Abych byla konkrétní, tak třeba, co vlastně symbolizoval had objevující se převážně ve vypjatých momentech filmu? Vykládat se to dá mnoha způsoby...

Absolutně realisticky natočené rodinné drama o odchodu blízkého člověka. Vím, o čem mluvím, mám totiž osobní bolestnou zkušenost. Také mi umíral tatínek na rakovinu a při sledování tohoto filmu jako bych zažívala déjà vu, obzvlášť posledních deset minut. Dokonce i reakce jednotlivých členů rodiny se hodně blížily skutečnosti, co znám. Nutno podotknout, že Jesper Christensen byl až neuvěřitelně věrohodný v roli umírajícího otce. A Lene Marii Christensenovou začínám (po skvělém výkonu zde) pomalu řadit mezi své oblíbené evropské herečky.

Obrazově působivý film o rodinné sounáležitosti a krevní mstě z exotické Brazílie, který se na můj vkus až moc vlekl. To zjevné emotivní poselství se na mě prostě nepřeneslo. A nemůžu si pomoct, ale trochu mi to zavánělo telenovelou...

Ken Loach patří mezi nejlepší tvůrce sociálních dramat a tímto snímkem svou neochvějnou pozici ještě posílil. Ta úděsná lidskou důstojnost stravující byrokratická mašinérie, do jejíhož soukolí se Daniel Blake dostal, když v důsledku nemoci přišel o práci a snažil se zůstat finančně soběstačný, snad ani nemohla být skutečná. Obávám se však, že takhle nějak to v současnosti opravdu chodí. A nejenom v Anglii, obdobné to bude asi ve většině „civilizovaných” zemí. Ve filmu se sice objeví několik odlehčujících momentů, ale jinak jde veskrze o tíživý, frustrující a depresi vyvolávající zážitek.

Je tu jistá podobnost s neméně vydařeným finským snímkem Mrzout, ale Muž jménem Ove mi utkví asi ještě o dost víc v paměti. Morousovitý, věčně vyšilující stařík Ove není pro sousedy rozhodně žádnou výhrou, vlastně i mě nejdřív pěkně štval. Ovšem jak jsem se s ním během jeho marných pokusů vzít si život seznamovala, najednou jsem zjistila, že mi nějak podezřele přirostl k srdci. Možná proto, že ho měl tak velké. Krásný příběh plný bodrého humoru a zároveň velice dojemný. A kupodivu se v něm tyhle dvě protikladné ingredience netlučou, ale jsou v naprosté symbióze. Ve výsledku se jedná o nesmírně lidský film, který pohladí po duši a zanechá tesknou vzpomínku.

Docela zajímavé drama o problémech spojených s dospíváním a o hledání vlastní identity. Sice mi ten nadpřirozený element v podobě omamného nektaru z divnokytky připadal zpočátku přinejmenším trapný, ale jako nástroj k uvědomění si sebe sama se to koneckonců dá akceptovat. Po vizuální stránce jde o dost vydařený film, ve kterém má výrazný podíl na dotváření atmosféry skvěle zvolená hudba.

Strašně mě štvalo, že tak veselá, život milující ženská se zbláznila do takového suchara. Láska si holt nevybírá. Přijde, ani nevíme jak a bývá pak nesmírně frustrující si přiznat, že ten koho milujeme, náš cit neumí nebo nechce opětovat v takové míře, po které toužíme. Tahle ne úplně tradiční love story je plná radosti a fajn muziky, ale zároveň neodvratně spěje k trpkému a bolestnému konci.

Talentovaný Tobias Lindholm natočil hodně uvěřitelný film o současném piráctví. Děj se vlastně velice záhy zasekne na smlouvacích manévrech mezi vedením jedné bohaté dánské společnosti a somálskými piráty, kteří požadují za propuštění posádky unesené nákladní lodi tučné výkupné. Myslela jsem si, že to bude nuda, ale opak byl pravdou. Patové situace, jež se při několikaměsíčním vyjednávání kupily jedna za druhou, udělaly z civilně pojatého syrového příběhu vskutku napínavou podívanou, při níž psychika všech zúčastněných dostala pořádně zabrat. Ještě bych ráda zmínila skvělé herecké výkony Pilou Asbæka a Sørena Mallinga.

Wolf Creek je určitě jeden z nejlepších hororů podle skutečných událostí, který jsem kdy viděla. Pomalý rozjezd není vůbec na škodu, ba právě naopak, během úvodní pětačtyřicetiminutovky je napětí vystupňované natolik, že by se dalo krájet. A pak to začne mít fakt grády, že si až do samotného konce nevydechnete. Při sledování filmu jsem pořád dumala nad tím, jak se vlastně vše mohlo reálně odehrát. Vzhledem k tomu, že natočené je to dost věrohodně, jsem ochotná uvěřit, že tak nějak se to opravdu stalo.

Obrazově i hudebně docela vydařené, ale tím to asi tak hasne. Ze začátku se to vyvíjelo poměrně zajímavě, ale ten zbytek (zejména poslední půlhodinka) by si zasloužil spadnout do odpadu. Přemýšlím, jestli ty dvě hvězdičky nejsou až moc příznivým hodnocením...