angel74

Dost zvláštní film z dánského venkova, který asi nesedne každému, ale mně se docela líbil. Poklidný styl vyprávění provázejí stejně působící záběry krajiny se zaměřením na oblohu, což vás tak nějak konejšivě dovede až na konec příběhu. Jen mě mrzí, že myšlenkové pochody Kris nejsou moc čitelné. Jejímu chování jsem občas vůbec nerozuměla. (65%)

Ústřední hrdina Burákovej sokol a wrestlingový zápasník přezdívaný Nasolenej vidlák - už jen ta jména dávají tušit, že by mohlo jít o nevšední zážitek. A taky že jo. Po italském snímku Dafne jsem v krátké době po sobě zhlédla další film věnující se problematice začleňování jedinců s Downovým syndromem do společnosti. Zatímco Federico Bondi dané téma pojal v dramatické rovině, tak Tyler Nilson a Michael Schwartz na to šli spíše komediální formou, přesto se jim povedlo zachovat tolik potřebný lidský rozměr a ještě navíc skvěle pobavit. Velkou zásluhu na tom samozřejmě měli i představitelé všech tří hlavních rolí, byla radost se na ně dívat. Pomyslnou sladkou tečku za tím báječným dobrodružstvím udělal parádní soundtrack. (90%)

K všudypřítomné krásné hudbě se ten zromantizovaný životní příběh Antonie Bricové velmi dobře hodí. Musím se však přiznat, že na můj vkus to bylo až moc přeslazené. Kouká se na to hezky, ještě lépe se to poslouchá, ale já osobně bych přivítala poněkud realističtější pojetí celého filmu. (65%)

Uchvátilo mě místo, kde Esmar a Johanna se svými dětmi žili. Úplně jsem se zasnila, když jsem to osamocené stavení v nádherném prostředí Faerských ostrovů poprvé spatřila. O něčem takovém si totiž opravdu můžu nechat jenom zdát. Samotný příběh s několika těžko uvěřitelnými dějovými zvraty už tak uchvacující nebyl, přestože místy dojímal k slzám. Největší slabinu vidím právě ve scénáři, na němž by se dalo určitě lépe zapracovat. Na druhou stranu dobré filmové dílo se vyznačuje i kvalitní doprovodnou hudbou a ta se tedy skutečně povedla. (70%)

Krásný lidský příběh o tom, že i člověk s Downovým syndromem se může docela dobře začlenit do společnosti a sílou svých myšlenek pak kolikrát dokáže trumfnout osoby, které se narodily bez zdravotního postižení. Důkazem budiž nesmírně působivý konec filmu. (75%)

Pro Juda Lawa mám slabost, takže zákonitě nemůžu tenhle film strhat. Proč bych to vlastně dělala, když po celou dobu prakticky nesleze ze záběru a k tomu je na něj opravdu radost pohledět? Aby toho nebylo málo, tak ta role nenapravitelného sukničkáře mu sedne jako ulitá. Děj má navíc celkem slušný spád a Judův závěrečný proslov do kamery je prostě nezapomenutelný. V neposlední řadě mě dostala do kolen i ústřední píseň Old Habits Die Hard, na které se autorsky podíleli Mick Jagger a Dave Stewart. (80%)

Možná jsem divná, ale mně to přišlo docela vtipné. Závěrečnou klišoidní romantiku si však Nicole Palo mohla odpustit. Celkové vyznění filmu tím totiž značně utrpělo. (60%)

Ze začátku mi horizontální rozdělení obrazu dost lezlo na nervy. Jakmile však přišel na řadu inkriminovaný hovor a obraz se rozdělil vertikálně, tak to najednou začalo dávat smysl a bylo to ku prospěchu věci. Škoda slabšího rozjezdu, protože jinak mohlo jít o výborný film. Ten výbuch emocí na konci měl totiž neskutečnou sílu. Donutilo mě to přemýšlet, jak bych se v dané situaci zachovala já. (65%)

Prvotním důvodem, proč jsem si film pustila, byl představitel hlavní role Moritz Bleibtreu. Jen mi v souvislosti s jeho jménem moc nesedělo žánrové zařazení, ale světe div se, ono to zafungovalo. Nikdy bych nevěřila, že se budu bát a napětím si kousat nehty zrovna u německého hororu. Christian Alvart do závěrečných minut sice nahňácal až moc zvratů, což působilo poněkud zbrkle, ovšem finální scénu se mu nakonec podařilo ukočírovat víceméně se ctí. (75%)

„Křídla, velikost a síla tě nad mraky zvedne a neví, že šedá tečka tam dole je láska.” - Vizma Belševica +++ Tvůrcům se povedlo zachytit bezelstnost dětského pohledu na svět, který nebývá dětem vždy přátelsky nakloněn. Ve spojení s krásnou poetikou života na venkově tak nechali diváka nahlédnout do období, kdy se formovala osobnost a mysl jedné múzou políbené holčičky. Malá Bille neměla zrovna na růžích ustláno, přesto se nevzdala svých snů a nakonec se z ní stala uznávaná spisovatelka a básnířka. Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že by se jí tento snímek inspirovaný jejím autobiografickým románem určitě líbil. (80%)