Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (1 740)

plakát

Šokující odhalení (2019) 

Téma jistě zajímavé, ale jeho zpracování bohužel nijak nevybočuje z běžného průměru. Uvítala bych alespoň nějaké nahlédnutí do nitra žen, kterých se nechvalně známý případ nejvíce dotýkal. Takhle mohu pouze sama za sebe říci, že je to opravdu děs běs, jak ten náš prohnilý svět funguje. Nicméně označení muže jako sexuálního predátora a ženy jako jeho oběti není ani zdaleka tak černobílé, jak se na první pohled může zdát... Nakonec jsem po zhlédnutí filmu mnohem víc než ze samotné kauzy konsternovaná z faktu, že Charlize Theron a Nicole Kidman v důsledku brutálního zásahu maskérů jen stěží dokázaly ovládat mimiku obličeje. Vypadalo to, jako by si obě dámy dopřály nepříliš vábnou plastiku. (55%)

plakát

Mapa zámořských objevů (1978) (TV film) 

Připadá mi až neuvěřitelné, v kolika myšlenkách je tento nenápadný televizní snímek z roku 1978 stále aktuální. Z povzdechem musím konstatovat, že v dnešní bezohledné době snad ještě víc než tenkrát. Kvalitní scénář z pera Jiřího Hubače se nezapře a pomyslnou třešinkou na dortu je skvostné herecké obsazení, jemuž vévodí Vlastimil Brodský a Rudolf Hrušínský. (85%)

plakát

Modrý kód (2017) (seriál) 

Je to taková primácká odrůda Ordinace v růžové zahradě v bledě modrém...😀 Nedá mi to, ale musím si rýpnout. Sabina Laurinová by se měla věnovat raději dabingu než herectví. (15%)

plakát

Ostrovní zprávy (2001) 

Melancholicky laděný snímek Ostrovní zprávy vypráví o životem zklamaných lidech, kteří sice pomalu, ale zato vytrvale hledají cestu jeden k druhému. Rozervanou a romantickou náladu příběhu umocňují nádherné přírodní scenérie nehostinné přímořské krajiny Newfoundlandu. Co se týče hereckých výkonů, tak si snad každý divák musí přijít na své. Navzdory všem předpokladům se však nejedná o film, který by ve mně vyvolal nějakou větší emocionální odezvu. (70%)

plakát

Jak si pan Pinajs kupoval od kocoura sádlo (1996) (TV film) 

Vtipná pohádka s fajnovým hereckým obsazením, ze které plyne nejedno ponaučení. Mám dost nepříjemný pocit, že námět, týkající se v přeneseném významu konkurenčních půtek v tržním prostředí, je v současnosti snad ještě více aktuální než v roce, kdy byla tato kočičí laskominka natočena. (70%)

plakát

Stabilita (2015) 

Zmatečněji a depresivněji ten odchod od rodičů už snad ani vyjádřit nejde. Netradiční způsob animace k obojímu významně přispívá. (40%)

plakát

Ukradni, co můžeš! (2001) 

Docela obstojný protiválečný film, který s nebývalým nadhledem kritizuje poměry v americké armádě. Z celého toho dějového mišmaše mě asi nejvíc zaujala romantičtější linka příběhu, kdy hlavní hrdina v podání již tradičně skvělého Joaquina Phoenixe usiluje o dceru svého nadřízeného, s nímž zrovna moc dobře nevychází, a tak se rozhodne pro sladkou pomstu, která se mu malinko vymkne z ruky, když velmi záhy zjistí, že mu dotyčná není lhostejná. (75%)

plakát

Synonyma (2019) 

Nadějný začátek příběhu se následným pozérským způsobem vyprávění a chaoticky vedenou kamerou rozpadá na tisíc nervních kousků. Neotřelému snímku také dost škodí nesympatický hlavní hrdina, jehož odění do roucha Adamova mi dávalo smysl pouze v úvodní pasáži filmu. (45%)

plakát

28. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2020 (2021) (pořad) 

Zase tak hrozné to nebylo, jak se tady někteří rozhořčují. Předávání cen bez publika nikdy nebude působit extra dobře, ať by se organizátoři snažili sebevíc. Václav Kopta v roli moderátora mi nevadil, podstatně slabším článkem byla moderátorka dělající rozhovory s oceněnými. Za Hynka Bočana přidávám hvězdičku navíc, jeho emotivní děkovná řeč mnou docela citelně pohnula.

plakát

Zítra je nový den (2019) 

„Jaký smysl má zabíjet ve jménu Boha? Vystačí si sám.” +++ Film Zítra je nový den se neobyčejně svěže zabývá tématy přátelství a smrti. Zásadním otázkám se věnuje s příjemným nadhledem, vážně i nevážně, ale určitě ne komediálně. Zařazení do žánru komedie tedy vůbec nechápu. Od samotného začátku jsem s jistým napětím sledovala, jak se bude příběh vyvíjet dál a potěšilo mě, že jsem toho moc dopředu neodhadla, přitom děj plynul tak přirozeně jako život sám. Ke konci jsem si i trochu poplakala, přestože na laciné ždímání emocí vůbec nedošlo. (85%)