angel74

Klára Kolouchová si rozhodně zaslouží velký obdiv a respekt za svoji houževnatost, cílevědomost, skvělou fyzickou kondici i mentální sílu. Nemám žádný problém s rozčleněním dokumentu na dvě poloviny. Jen bych uvítala, kdyby bylo věnováno alespoň deset minut z celkového času na sestup z K2, který je prý nebezpečnější než samotný výstup. Na to jsem byla dost zvědavá, tak mě pak zklamalo, že o tom nepadla obrazem ani zmínka. (65%)

Atmosféra snímku Vládce Paříže je srovnatelná s francouzským skvostem Bídníci, ale tím veškerá podobnost končí. Příběh bohužel nestojí na extra pevných základech a tím pádem působí poněkud roztříštěně. Kromě toho se v průběhu děje vytrácí i počáteční napětí. Mou veškerou pozornost si nakonec po zásluze získal charismatický Vincent Cassel, což ovšem nestačí, abych nadšeně vyprávěla, jaký že úžasný film jsem to viděla. (70%)

Nesmírně dojemný příběh chlapce, který v důsledku postižení dětskou mozkovou obrnou přišel především o možnost jakékoliv komunikace se svým okolím. To samozřejmě není jediné jeho trápení, ale připadá mi úplně nejpodstatnější. Obrovskou pochvalu si zaslouží Dawid Ogrodnik za to, jak naprosto přesvědčivě ztvárnil roli postiženého Mateusze. Doteď nemohu uvěřit tomu, že je ve skutečnosti zcela zdravý mladý muž. Film se nesnaží za každou cenu vzbudit silné emoce, Mateusz ve svém vnitřním světě komentuje některé nastalé situace s humorným nadhledem, čímž závažnost celého problému značně odlehčuje. Přesto jsem si několikrát řádně poplakala. Částečně tedy i díky překrásnému hudebnímu doprovodu, který vypjaté okamžiky ještě umocnil. Představa, že by se něco podobného na samém počátku života přihodilo mně či někomu z mých blízkých, je opravdu děsivá. (90%)

Knižní předlohu jsem nečetla, ale věřím, že spousta humorných situací v ní funguje daleko lépe než ve filmu Jiřího Vejdělka. Ovšem vzhledem k současné dosti bídné tuzemské komediální produkci jsem čekala podstatně větší průšvih. Příběh poměrně důstojně plyne až ke svému sluníčkovému závěru a zdobí ho dobré herecké výkony většiny osazenstva, takže jsem se vlastně vůbec nenudila. Jedna postava mi i k srdci přirostla. Báječná Eliška Balzerová prostě zraje jako víno nebo spíš ořechovka, kterou zde tak vehementně v roli bodré hospodyně všem nabízí. (60%)

Bravurně podané konverzační drama s prvky komična, které s nevídaným přehledem obsáhne širokou škálu všemožně se pachtících postaviček napříč celou naší „vznešenou” společností. Při pohledu na to panoptikum lidských charakterů se mi chce vykřiknout, že vymezení na vlastníky bytů v jednom domě je přinejmenším málo ambiciózní. (80%)

Díky svižné hudbě by děj mohl docela slušně odsejpat, ale zábava poněkud drhne kvůli velkému množství dost omšelých vtípků. Nicméně Emma Thompson a Pierce Brosnan mě nakonec umluvili, abych tuhle rádoby komedii úplně nezatratila. (50%)

Docela silný příběh, odehrávající se během jediného dne 6. června 1944 v těsné blízkosti terezínské pevnosti, jemuž vévodí skvělé herecké výkony většiny zúčastněných. Vyzdvihnout musím především charismatického Borise Rösnera v roli nekompromisního nacistického pohlavára. Mezi ženami mě nejvíce zaujala Zdena Studenková, které se povedlo téměř dokonale vystihnout tragický rozměr postavy. V souvislosti s názvem si pozornost zaslouží i nádherné baletní kreace v podání Lucie Holánkové. Myslím si, že v rámci televizní produkce jde o vysoce nadprůměrný film. (75%)

Pokud to budu brát jako film, který je určen především dětskému publiku, tak nemám větších výhrad. I když bych děti až zase tolik nepodceňovala, mohlo by jim totiž celkem rychle docvaknout, že scénář není výplodem zrovna nejbystřejších mozků. Moje dvě hvězdičky si urvalo sympatické psí osazenstvo, díky němuž jsem se vydržela dívat až do konce. (35%)

Svým způsobem unikátní dokument, u něhož je až s podivem, že neskončil nějakým fiaskem. Miroslav Haluza a Simon Pelikán jsou již ostřílení cestovatelé, tak jim nejspíš vážnější nebezpečí nehrozí. Natálie Pelikánová bude zřejmě po tatínkovi, nenechá se ničím rozhodit. Osobně je mi líto smutného osudu domorodců, v tomto případě indiánů kmene Matsés, kteří kvůli rozpínavosti civilizace ztrácejí svou přirozenost a tradice.

Nemohu říct, že by mě dvojka zklamala, ale jak už to tak bývá, vytěžila z nápadů původního snímku, co se dalo. A proč vlastně ne, když se stal divácky velmi úspěšným. Psi jsou mojí životní láskou, tak bych byla trochu divná, kdyby se mnou dojemnost Psího poslání citově nezamávala. Obzvlášť když mám díky těmto dvěma filmům neodbytný pocit, že se mi vrátil v jiném tělíčku můj Ben, který perfektně ovládal povel, na jaký jsem nikdy neviděla reagovat žádného jiného psa a náš současný hafíno Rex dělá nachlup to samé, aniž bychom se ho to někdy snažili naučit. Asi opravdu existuje něco mezi nebem a zemí, protože jinak to není možné.