novoten

Kouzla se s věkem ztrácejí. A stejně jako musel vyrůst Peter Pan, tak i já vidím v Hookovi čím dál víc negativ. Nejen, že je hlavní hrdina nepoměrně dlouho schován v otravně nekouzelné skořápce, ale děti nepříjemně rychle zapomínají na rodiče a v Nezemi se dokonce hraje baseball, což beru jako nejzákeřnější možnou anti-britskou scénáristickou zradu. Naštěstí ve mně pořád ta rozlétaná nálada zůstává, protože Zvoněnka nám zněžněla a Gwyneth Paltrow jako stárnoucí Wendy je něco tak půvabného, že kouzlo samotného vyprávění nemůže být vyjádřeno lépe. V důsledku 70% a zaokrouhlení nahoru za to, že každý z nás někdy nechtěl vyrůst.

Vtipný příběh, spousta nápadů, sněžný muž s citronovou zmrzlinou, neskutečně roztomilá Boo, slizký Randall, sladce dojímavá poslední scéna a jeden z vrcholů, které se Pixaru povedlo vyrobit. Nejlepší pohádky totiž vždycky vzniknou tam, kam se ještě nikdo neodvážil. Ve světě příšerek, které nejsou zase tak děsivé a kde si nikdy nejste jistí, kam které dveře vedou a kdo za nimi čeká.

Rapidní změna žánru, která z Bonda dělá chladnokrevného mstitele, je jedním z nejlepších nápadů série. Navíc Dalton je herecká extratřída a akce bere dech. Můj srdcový 007.

Směšně přestřelená potemnělost, nemožná utahanost a falešná velkolepost v popředí s netvarovanou horou svalů. K fantasy prostě nestačí jenom magie a meč. Barbarsky hrubé možná, barbarsky hloupé ale taky.

Na Zemeckisovi je nejzábavnější to, že nikdy nevíte, jestli svým příštím počinem sklidí nejhlasitější ovace a očaruje diváka dokonalou filmařinou nebo se v žánrovém ústřelu ztrapní a úcta fanoušků pojednou dostane zející trhlinu. Horror bez atmosféry, s nedomyšleným závěrečným zvratem a několika spíše rušivými lekačkami. Všechno je tu na efekt a bohužel i zcela mimo.

Zatímco u prvního dílu si dokážu nostalgicky poplakat i dnes a druhý s vypětím všech sil toleruji jako rutinní nepodařené pokračování, trojku už překousnout nemůžu a skřípu zuby nad její demencí. Některá témata zkrátka k opakovanému louhování budou svádět vždy.

Takhle se ničí oblíbené filmy z dětství. Osudové rozloučení končí hluboko ve vzpomínkách a objevuje se zdlouhavé a překomplikované pokračování rodinných peripetií, popřípadě ekologicky zaměřené problémy s tankerem.

Vizuálně výborná a příběhově příjemná podívaná, která ale dokazuje, že i britský stroj na nezapomenutelné romanticko-komediální skvosty se může zaseknout. Wimbledon v mých očích nikdy nemůže dosáhnout kvalit takového Nottng Hillu, natožpak Lásky nebeské. To, že se s potenciálníhi hitu vyklubala zapomenutelná jednohubka, mi nevadí. Spíš jsem delší dobu přemýšlel, kdy přesně přišla ta doba, kdy spolu hlavní dvojice jen tak stráví noc těsně po seznámení, místo toho, aby z toho byl jeden z emočních vrcholů. Nemluvě o tom, že Paul Bettany je výborný herec, ale romantický hrdina k němu absolutně nepasuje. Naštěstí Kirsten Dunst je nádherná jako asi nikdy a její odlehčený herecký výkon dokáže zakrýt nejeden dějový zádrhel.

Čekal jsem dost, dostal jsem ještě víc. Přesněji pak dokonale intimní akční jízdu, která ve svém žánru nemá obdoby. A přestože divák dobře ví, kam děj bude směřovat, nechá se rád vést cestičkou agentů, šéfů, atentátů a podrazů. Tajemství hlavní postavy navíc funguje na jedničku. A i přes tolik obdivu musím přiznat, že jsem tenkrát ani nedoufal, že by se z Jasona mohl stát nejefektnější zabiják nultých let a z adaptací Ludlumových knih pak téměř až artově populární záležitost, kterou budou milovat jak puntičkáři, tak řadoví diváci.

Nejlepší Mayovka všech dob a to právě o ten poslední výstřel. Jako mladší jsem třetí díl proklínal, abych se k němu strastiplnou cestou zase dostal a zamiloval si ho. Nenásilný politický i lidský podtext, dodnes fungující hlášky a velkolepé scenérie. A na závěr největší filmová zrada mého života. "Můj bratře..."