novoten

1. série - 90% - Je pořádný nezvyk zaplout do světa Marvelu a nemít na každém kroku zvláštní efekt nebo správně přidrzlou hlášku. Funguje to přece na výbornou ve filmech s těmi nejslavnějšími oblíbenci z rudého nakladatelství, na stejnou výbornou pak v seriálových Agents of S.H.I.E.L.D. A pak si přijde nenápadný chlapík se slepeckou hůlkou, který se o volných večerech navléká do tmavé teplákovky a všechno je jinak. A přesto pořád na onu výbornou. Zvěsti nelhaly a z Daredevila se vyklubala temně vystínovaná omalovánka, kde každá rvačka končí krví jednoho (či klidně obou) protivníků, porazit nepřítele nutně neznamená z něj vymlátit duši a kde si můžete být jistí, že za každou chybu zatraceně draze zaplatíte. A díky dokonale napsaným dialogům si tím jistý opravdu jsem. Proto i v epizodách, kde se zdánlivě stojí na místě a Matt zrovna nepronásleduje zločinný živel libovolné národnosti, není radno nechat se ukolébat opravdu velmi pozvolným tempem, jakkoli byste třeba raději uvítali vyšší kadenci rvaček, mysteriózních náznaků nebo brilantně zahraných monologů Vincenta D'Onofria. Finální čtvrtina je totiž natolik smrtonosnou katarzí, že je čekání na další hrdinské kolegy najednou více než náročné. Vítej, ďáble strážný. 2. série - 100% - Hell's Kitchen jen čeká, až vysoké teploty zažehnou nevyhnutelnou jiskru a hlavní postavy jsou v nastalém dusnu jen figurkami na děsivě velké šachovnici. Nevěřil jsem, že se měřítko seriálu může zvětšit téměř exponenciálně, ale je to tak. Všichni mají co ztratit, každý čin má nevyhnutelný následek a vztahy mezi hlavními charaktery přinášejí jednu vyhrocenou chvíli za druhou, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Největší devízou jsou hlavně pochyby a rozhodování všech zúčastněných. Proto si užívám sledování hlavního hrdiny, jak je vláčen tu směrem ke Karen jakožto Matthew a tam směrem k Elektře jakožto Daredevil. Jednoduchý rébus a jednoduché vrstvení identit má za následek o to vypjatější divákův zážitek. Ještě o stupeň výš je pak sama Karen, na jedné straně spjata citem k Matthewovi, na té druhé tažena ideovou souhrou k Punisherovi. A právě tam, v osobě Franka Castla, se nachází eso celého druhého dobrodružství z Rudochova světa. Jon Bernthal prostoupil mstitele s největším zbraňovým arzenálem tak hmatatelnou aurou, že si pro sebe celou sezónu bez problémů ukradl. Všechny postavy mě zajímají, všem držím palce do poslední vteřiny, ale u Punishera zapomínám dýchat. Zaslouženě vydřený spin-off. 3. série - 90% - Rozhodně jsem čekal, že budu s tímhle rudým ďáblem dlouhé roky, během nichž se se opět potká se všemi parťáky z Hell's Kitchen a okolí, při troše štěstí i s některými, kteří se dosud schovávali jen na stránkách komiksů. Neshody dvou obrů jménem Disney a Netflix ale zavinily opak a právě tahle poslední sezóna dokazuje, jak obrovská škoda to je. Luke Cage a Iron Fist odešli překvapivě, ale málokdo u nich vyloženě zaplakal, zato tady je znát, kolik linek se nechalo roky uzrát - a že i přes smířlivě uzavřený konec se chtělo pokračovat ještě alespoň jednou. Nejsympatičtější je, že se nekončí na za každou cenu velkolepou notu, naopak proti rozmáchlé druhé sezóně se akční scény nebo měřítko zápletky uskrovnily až neuvěřitelně. Místo záplavy ninjů a ikonických antihrdinů po boku hlavního hrdiny dorazila zatraceně stylově nemesis, kterou zná i ten, kdo o Daredevila zavadil jen náhodou. Agent Pointdexter svůj předobraz připomíná dlouho jen přesnou muškou, ale jakmile se začnou na povrch dostávat kostlivci minulosti, je jasné, že tady se půjde hodně hluboko. Právě jeho toxické pouto s Fiskem, už z dálky tragicky gradovaný vztah s (objevem sezóny) Nadeemem i jeho role zrcadlového obrazu samotného Matta jsou faktory, které z finální třináctky epizod dělají podívanou když ne v rámci seriálu nejlepší, tak určitě nezapomenutelnou. Jediným minusem jsou totiž Foggyho rodinné trampoty, které na jeho dobrotu věší úkoly až klišovitě nedůstojné. Zbytek je pečlivě promyšleným a na poměry Defenders univerza nevídaně soustředěným dílem, po kterém se chtě nechtě bude dlouho stýskat.

Zdánlivě nezfilmovatelná sbírka technických detailů a sarkastických monologů se v Goddardových rukách stala adaptovatelnou až překvapivě snadno. Byť za cenu toho, že Markovy útrapy s výrobou vzduchu, vody či kamenných nápisů výrazně zjednoduší nebo klidně zcela vynechá a o Watneyho osud se tak v první polovině nejde ani moc bát. Zato v závěru, kde předloha po všech haváriích a krizích napínala jen ztuha, se snaha o záchranu hlavního hrdiny mění v silně gradovanou symbiózu všech zúčastněných. Hlavním plusem tak překvapivě není skvělý Damon, ale typově dokonale obsazený Sean Bean jako Mitch a zejména celá posádka Hermesu v čele s Jessicou Chastain.

Jako kdybych se vrátil o patnáct let zpátky. Zemeckis svým nenáročným tempem vypráví neobyčejný příběh zcela obyčejně snícího člověka, aby hlavního hrdinu přivedl v samotném finále do katarze, která bere dech. Kvalit stejně laděných Trosečníka a Kontaktu tak nedosahuje hlavně proto, že přesně tohle od něj čekám a chybí proto překvapivý nebo dokonce ze sedačky zvedající moment. V názvu zmíněná Walk do ní ale naopak drtivě zarazí a navíc ukáže v plné síle to, co se dá od začátku tušit. Že Philippe Petit není žádný malý Filip, ale ve svém srdci hlavně Malý princ, který je hlavou a touhou přece jen někde jinde než my. U výšek, které nám, běžným smrtelníkům, (raději) zůstávají zapovězené.

Cesta do místa, kde lidské tělo umírá, v příběhu lidí, kteří moc dobře věděli, jak moc riskují, ale stejně do toho šli. Nic víc, ale určitě ani nic míň. A i když právě onomu sebedestruktivnímu jednání hlavních hrdinů nerozumím, mám díky parádní herecké sestavě pocit, že jsem alespoň nahlédl za první vrcholek. Ta intenzita, se kterou nejvyšší hora světa posílá vstříc horolezcům svoje nástrahy, přibije do sedačky a ve chvíli, kdy se objeví bouře, už se kino otřásá v základech a divák ví, že jde do tuhého. A každé zalapání po dechu pak skoro bolí i ve vlastních plicích.

Zmizely vynucené scény s prapodivným humorem, přibyla jistá režijní ruka Elizabeth Banks a v první řadě i jasněji rozpoznatelná tvář celé ladící značky. Tam, kde se první díl o pohodovou žánrovku teprve trochu toporně snažil, cílí dvojka mnohem přesněji a po všech očividných klišé soutěžních filmů míří ladně o třídu výš. A nezabrání jí v tom ani zbytečná linka s Beccou na praxi, protože Anna Kendrick očividně uhraje všechno. Pravou výhrou je ale Rebel Wilson a její nevybíravý slovník. Tahle holka může zahlásit doslova cokoli a stejně z toho vypadne zapamatování hodná pecka. Pokračovat dalším filmem mi teď přijde zbytečné, protože vykrádání sebe sama bude nutností, ale klidně to s Bellas risknu ještě jednou.

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Bernard Black není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy na zdraví dokážou pohybovat náhodně přijatý podřízený Manny a sociálně nepružná Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Nejde sice o tak šikovně vybroušený poklad, jakým se pro Linehana o pár let později staly vybrané série IT Crowd, ale o to snad ani nejde. Hovězí hlas a gumová tvář Dylana Morana dokážou totiž i ty přepálenější linky povýšit na příjemnou zábavu a nejlepší epizody pak na rodinný festival smíchu. Není se tedy čemu divit, že se o více než dekádu později, v době na vyloženě vtipné sitcomy čím dál střídmější, vzpomíná na Black Books jako na legendu.

1. série - 90% - Čarokrásná braková historka si mě ukradla už svou premisou. Namíchat ve viktoriánském Londýně směs napětí, ikonických příběhů spjatých s tímto obdobím a dokonalých herců, kteří nejvíce září ve scénách, kdy by to divák nečekal - už to je nápad za milion. Přidat k tomu poutavé charaktery, které mě zajímají díl od dílu víc, je pak krokem k instantní trvalce a v kombinaci s Korzeniowského omamnou hudbou pak i k nadšení. Pavučina osudů kolem Vanessy, zapletená od samého začátku a divákovi odkrývaná s elegantní opatrností, nakonec do cíle propadne až překvapivě přímočarou cestou a snad jen to jediné ji drží krůček od absolutního hodnocení. Ani to ale nemění nic na tom, že si cestu do domu sira Malcolma vždycky najdu. 2. série - 100% - Umělecké dílo se vším všudy. Na první pohled působí jako nová verze předešlého, ale postupně řeže do emocí a životů hlavních hrdinů čím dál hlouběji, velkolepou výpravou unáší i do nejposlednějšího londýnského kouta a při dokonalých hereckých výkonech vyráží dech. Eva Green, Billie Piper nebo Rory Kinnear jsou brilantní ve všech polohách a nejen oni tak mažou hranice běžného seriálového zážitku. Druhý i třetí pohled totiž vnáší do divákova srdce tolik protichůdných pocitů, že ve mně budou doznívat ještě hodně dlouho. Boj za kus štěstí a snaha vstát po každé ráně, kterou vám osud a vlastní výjimečnost předurčí, jsou totiž stejně vyčerpávající a zničující v našem životě, i v tom, kde nás provázejí čarodějnice či nesmrtelní. 3. série - 100% - Brilantní dialogy, hudba, která bere za srdce každým tónem, herecké výkony na hranici dokonalosti a pocit, že tenhle seriál byl snad až příliš dobrý, aby mohl běžet dlouhé roky. Třetí série dění kolem slečny Ives je esencí všeho, co mám rád na Londýně koncem 19. století, rodokapsových vyprávěnkách i příbězích o věčné lásce. A jak jsem se původně k seriálu dostal téměř náhodou, ve výsledku je z něj moje milovaná věc a bez zaváhání i nejlepší seriál posledních let. Tenhle příběh byl psán krví i slzami a pár desítek minut po skončení finálového dílu vím, že ve mně bude žít napořád.

1. série - 80% - Čistokrevná, sexuálním napětím nabitá a na nic si nehrající akce se vším, co k tomu patří. Jak tím dobrým, tedy s diamantově nerozbitnou čelistí hlavního hrdiny, odhalovanými přednostmi přítomných krásek i tvrďáckými hláškami, drsně proceděnými skrz ústa místních gaunerů - tak tím horším, kdy v mnohých vyhrocených situacích dostane ránu na solar nejen šerif Hood, ale i nejzákladnější logika a chování jindy rozvážných až geniálních charakterů. Přesto se do zapadákova, kde je každý druhý chlapík zločinec nebo rváč, vracím moc rád. Každá rvačka, přestřelka, honička nebo vloupačka je totiž audiovizuální bombou, při které na výtky nezbývá čas. A v neposlední řadě mi už dlouho hlavní seriálová postava nepřišla tak sympatická, jako když z vězení vykráčel Antony Starr. Tahle jasně rozvržená hra na hodné a zlé možná stojí na vratkých nohách, ale nedá se jí nefandit. 2. série - 85% - Větší, dospělejší a pokud to ještě jde, tak i akčnější. Co fungovalo minule, šlape ještě lépe, koho jsem měl rád, toho teď vítám na obrazovce s ještě širším úsměvem (Siobhan, Job) a naopak neoblíbeného Gordona definitivně nemůžu vystát. Onen pověstný fous, o který je druhá sezóna lepší, spočívá v sotva znatelných chvílích odpočinku, kdy se šerif zamyslí, odkud přišel a kam směřuje a každá taková sklenička nebo pohled do zpětného zrcátka mě k němu dostává zase o něco blíž. Škoda jen, že chování hlavních charakterů v nejklíčovějších okamžicích stále překvapuje uspěchaností a nelogičností. Na uvěřitelnosti si naštěstí seriál chce zakládat až na posledním místě. 3. série - 80% - Pořádný akční kolos. Sousta, která se tvůrci snaží přežvýkat v akční rovině, jsou čím dál vydatnější a třeba pořádně dlouhá first person akce nebo přepadení stanice jsou tak dokonale vysoustružené okamžiky, že nestačím mrkat na drát a jen si říkám, že by si inferno z Banshee zasloužilo několikanásobně víc diváků. Jenže pak opět dorazí momenty buď zbytečně vychtěné nebo dokonce zarážejícím způsobem směšné (teenagerovská verze Klubu rváčů a hlavně terminátoří vlastnosti už tak dostatečně děsivého Chaytona). Esence zábavy to ale stále je, protože pozitiva jsou ve svých silných momentech až nerozdýchatelně brilantní. Rozhodnutí o tom, že příští sezóna bude sezónou poslední, je ale spásou, protože počet důvodů, kvůli kterým Hood zas a znova zůstane v pekelném městě, nemůže být neomezený. 4. série - 70% - Když hlavní tvůrce Jonathan Tropper začal pokorně oznamovat, že vymýšlet neustále se vyvíjející akční seriál je taková dřina, že raději všichni odejdou na vrcholu a darují divákům nejnabitější sezónu, poslouchalo se to krásně. Vzhledem k tomu, jak přímočaře a nápaditě dosud všechny série mířily ke svému cíli, se zdálo, že se touhle cestou nemůže sáhnout vedle. Jenže se ubralo na akci, mnohonásobně přidalo na detektivním vyšetřování a hlavně se ze scénářů vytratili naši oblíbenci. Místo toho, abychom si vychutnali poslední epizody s Sugarem, Devou, Proctorem nebo Jobem, dostává velký čas na obrazovce Calvin Bunker, pravděpodobně nejhorší záporák celého seriálu. Na nadprůměrné hodnocení tak dostává bansheeskou labutí píseň účast mojí milované Elizy Dushku a dokonale westernové finále. Takové množství stylových odchodů, srdceryvných doznání a chlapských slz mi z paměti dlouho nevymizí.

Vzhledem k letitým odkladům a nemalým tvůrčím potížím se mi ani nechce věřit, jak nápaditý a svižný je výsledný Mravencův origin. Doba komiksů na každém rohu tak může zářit v plné síle, ale Scott Lang s Hankem Pymem nejsou ti, kteří diváckou přesycenost odnesou neúspěchem. Scénář totiž překvapivě přesně dávkuje akční pasáže s nenásilnou rodinnou linku a Ruddova přirozenost (nehledě na usměvavou chemii s Douglasem i s Peñovou partou) zahladí i tu největší hranu v podobě rozhrkané a neurovnané úvodní třetiny. Stvořit superhrdinskou jednohubku (notabene uvedenou mezi Avengers a Capem) je těžší, než se zdá, proto mě úspěšný start těší opravdu hodně. Tím spíš, že pro budoucí týmovou práci je tahle postava jako stvořená.

Jako stvořené pro výlet do polozapomenutého obecního kina, kde italská architektura, staromódní forma i nostalgický soundtrack diváka nejrychleji nasáknou. Právě Pembertonova hudba mě přenesla do šedesátek hned při prvních tónech, protože tahle citace božského Ennia není vykrádačkou, ale naštěstí upřímnou a zcela trefnou poctou. Ritchie trochu překvapivě zůstává na sherlockovské vlně, ale protože to v praxi znamená hlavně smrtící dialogové výměny hlavní dvojice, nemám s tím sebemenší problém. Jen těch diváků by to chtělo víc. S nečekaně mizernou návštěvností se z kombinace elegána Cavilla, zarputilého Hammera a půvabné Alicie série nestane.