Zeck

Skvěle napsaný a zrežírovaný film z pozitivního fantasy světa pro teenagery, ve kterém je vše skvělé, od rodičů, kamarádů až po učitele. Zkrátka svět, na který se dá narazit jen ve filmech. K tomu je to ještě zatraceně fungující romantický film, při kterém se i čistokrevný heterák jako já přistihl u toho, že tomu klukovi tu "lásku" přeje. Pokud dokáže režisér podat gay romanci ze střední takovým způsobem, že se i heterosexuální cynik přistihne při slabší chvilce, je to zatraceně dobře odvedená práce. Nemluvě o tom, že zde fungovaly i komediální scény, které prokládaly děj. A ty dohromady poskládaly asi nejvtipnější komedii, kterou jsem za dlouhou dobu viděl (to zmiňuji jako kritiku těch ostatních "komedií"), ačkoliv je ten film čistokrevné drama a jeho primárním cílem není dostat diváka do inkontinence. Docela by mě zajímal pohled gayů, kteří tu niternost hlavní postavy musely prožívat přece jen jinak než třeba já. Jestli se tohle pro ně stane takovou teplou Láskou nebeskou, nebo jestli je to zcela mine a ten film bude perfektní romantika o gayích pro heteráky, ne pro gaye. 90 %

Viděl jsem hodně dokumentárních sérií, ale o žádné se nedalo říct, že pokud byste jí celou dokoukali a pokud možno si z ní všechno zapamatovali, stanete se expertem na dané téma. O této to říct mohu, protože nic tak obsáhle mapujícího a zasvěcujícího jsem snad ještě v dokumentárním žánru neviděl, ani v té miliardě dokumentárních sérií o 2. světové se k tomuto nenajde srovnání. Ve vlastní nadutosti jsem to po první epizodě zabalil a vrátil se k sérii až po několika měsících jako k večerníčku, u kterého jsem chtěl co nejdříve usnout na chatě. Usnul jsem v šest ráno po pěti epizodách po sobě, kdy některé z nich měly i dvě hodiny. Není to dokumentární série pro "milovníky" dokumentů, staticky sledujících Primu ZOOM. Je to pro skutečné fajnšmekry, které dané téma natolik zajímá, nebo je natolik baví dokumentární žánr, že se na tu sedmnáctihodinovou přednášku ochotně vydají a klidně se prokousají i tím zdánlivě méně podstatným a zábavným, aby viděli to, co si mysleli, že byla vietnamská válka. Já sám měl před zhlédnutím určitou představu a tu jsem na konci musel korigovat a pokud vás relevantní a profesionální dokument nakopne do prdele a vy po jeho zhlédnutí přehodnotíte některé své názory, není lepšího důkazu o důležitosti celého dokumentárního žánru. Abych nad tím jen nehonil, mohu vytknout snad jen nepřehledné znázornění map a označování v nich pozic nebo postupů zúčastněných stran. Když už si dal někdo takovou snad i životní práci se sestavováním takto podrobné analýzy celé války, na tomhle si měl dát záležet také. 100 %

Psychologická sonda do ztrápených melancholických duší z dob indiánsko-amerických válek, které připomínaly spíše středověk a genocidu než válku v pravém slova smyslu. Zpětná traumata postav pak hrají prim v celém ději, který zdánlivě nenápadně, ale zároveň geniálně přesně, poodkrývá snad většinu problémů indiánské otázky té doby, ačkoliv někomu při dlouhé výpravě po nádherné krajině mohou připadat snad až směšně nevyřčené a takřka neviditelné. Přiznávám, že sám podobné zdlouhavé eposy plné niterných pocitů postav nevyhledávám, ale o toto období se celkem zajímám a proto jsem v těch náznacích a dialozích postav viděl hrůzy, které se v historii skutečně děly, ačkoliv pro člověka nepolíbeného informacemi nebo historií to byl jen běžný rozhovor dvou postav, případně scéna, která mu nedává moc smysl a řekl si, že takhle by to určitě neřešil. Není to tedy western v pravém slova smyslu, akce je spíše poskromnu, je to film pro určitou cílovou skupinu, pro tu bude Hostiles naprostá lahůdka. Pro druhou skupinu, ve které bych byl za normálních okolností i já sám, to bude patrně až příliš zdlouhavá záležitost plná zdánlivě nepodstatných rozhovorů a nudné psychologie postav. 90 %

Jestli jsem něčeho milovníkem a mám o tom přehled, pak je to dokumentární žánr a hokej. The Nagano Tapes je po filmařských stránkách asi jeden z deseti nejlepších dokumentů, které jsem v životě viděl a bezesporu ten nejlepší sportovní dokument. To píšu bez veškerého sentimentu, i kdyby ten turnaj vyhrál Kazachstán a dokument byl o něm v identickém provedení, bavil by mě úplně stejně. Ačkoliv mám notoricky nakoukanou dobovou VHS kazetu a hokej mě zajímá a baví, některé vyštrachané informace a především pohledy samotných protagonistů pro mě byly zcela nové. Marginální výtky mohu mít snad jen k tomu, že stopáži by slušelo o 20 minut víc a trochu větší zasvěcení do sportovní stránky turnaje včetně představení největších hvězd (Švédové a Finové jsou zde vynecháni). Celý sportovní pavouk mimo nás byl ignorován (sportovního diváka ze zahraničí by zajímal) a byly opomenuty i sportovní témata té doby týkající se turnaje, například rozhodčí a jejich posuzování zákroků, či český protest proti Švédům (Ulf Samuelsson). To je mi ale vlastně ve výsledku jedno, protože tomu se detailně věnuje třeba výše zmíněná alternativa. Ano, takto se dělá světová dokumentární tvorba 21. století a jsem nesmírně hrdý, že do této doby neznámý Ondřej Hudeček předvedl vlastní obdobu Nagana, ne na ledových kluzištích, ale na poli dokumentárního žánru. Víc podobných talentovaných českých lidí, víc podobné tvorby, která se vymaňuje z české průměrnosti a marastu. Přeju jemu i nám všem aby měl dokument co největší světový dosah a zakoupila ho některá ze zahraničních TV, protože nejde ani tak o malicherné vítězství na jednom turnaji před 20 lety, jde o geniálně minimalistické zobrazení českého 20. století, které by mělo vidět co největší procento zahraničních diváků a co největší počet Čechů by si ho měl povinně připomenout, protože začíná zapomínat. 100 % ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- V době Nagana mi bylo 8 a taky si pamatuji kde jsem v tu dobu byl. Na škole v přírodě nás vyhodili učitelé do pokojů z místnosti s televizí, aby se mohli sami podívat na reprízu ČR - Kanada. Dívat jsme se chtěli i my, leč národní soudržnost na hory patrně nedorazila. Když jsem jako jediný zůstal za dveřmi a cca. půl hodiny alespoň poslouchal a vzrušující dění si pouze představoval, po nenápadném nakouknutí dovnitř a mém okamžitém zpozorování přede mnou zabouchli dveře, aby se v místnosti 30x3km mohli dívat ve třech sami. Proto mě trochu pobavila ta sentimentální pasáž jak se celý národ semkl a díval se společně. Škoda, mohl jsem mít taky pěkné vzpomínky, takhle si z Nagana vybavuji jen ta masivní dřevěná futra.

Proruská hovna budou hystericky kvičet o propagandě, aniž by předložily jediný pádný argument, krom stupidních konspiračních teorií nebo záměrných kremelských dezinformací. Normálně smýšlející člověk před odhodláním lidí z Majdanu smekne, stejně jako před Ukrajinci samotnými, kteří ještě dávno po Majdanu musí bojovat v cizí občanské válce na vlastním území proti ruským vojákům na "dovolené". Dokument vřele doporučuji, rusofilům doporučuji emigraci do Ruska, ony by je ty názory po týdnu v jejich domnělém ráji rychle přešly. 90 %

Nejlepší "feministický" film všech dob a pravděpodobně nejzdařilejší western za poslední dekádu. To vše v ryze evropském filmu, se zvučnými světovými hvězdami v čele. Originální styl vyprávění, až nevídaná brutální nekorektnost a perfektní herecké výkony. Úžasný kousek a ohromné zjevení! 90 %

Geniální satira! Tady nejde o žádnou levičáckou propagandu, tady jde o to, že sociální systém v USA je naprostý vtip v kontrastu s tím, že je zasazen do nejvyspělejší země světa a ne někam do Zimbabwe. Nedostupná zdravotní péče, nulově placená mateřská dovolená (včetně samotného porodu), nedostupné vzdělání pro všechny, masivní zadlužování mladých lidí, kteří chtějí vystudovat a vyrábění z nich otroky systému ještě před dosažením plnoletosti, deset let vězení za dva jointy v kapse (pokud jste negr), nejvíc vězněných lidí na světě, kteří se z 80 % do vězení po krátké době stejně vracejí, protože ve vězeňském systému se pouze více zkazí, nikdy nenapraví... Zatraceně, vždyť to v tom dokumentu Moore všechno vyjmenoval a zkritizoval, tak proč to po něm opakovat. Je úplně jedno, jestli si hrajete na levičáka, pravičáka, rovňáka nebo anarchistu. Jisté věci zkrátka jsou špatné za každé situace a v každé zaslepené ideologii. Moore netvrdí, že všechny navštívené státy jsou lepší než USA, netvrdí, že z nich musí USA převzít úplně všechno, že jsou to ráje dokonalosti bez jediné chyby. Ne, tzv. si "ukradne" jen ty nejlepší nápady, protože jsou zkrátka účinné, dobré a v konkrétní problematice fungují, minimálně lépe než v USA. Neznamená to, že špatné věci na daných státech chce ignorovat (sám tvrdí, že špatné věci v jejich systému ho nezajímají, ačkoliv je mají, protože nemá důvod se jimi inspirovat a chtít je aplikovat doma), nehodnotí kvalitu daných zemí jako my hodnotíme jeho film tady, chce jen ukázat domácímu publiku, že když jim establishment tvrdí, že něco nejde, jsou to kecy, protože jinde to funguje bez problémů, akorát si o to někdo musel nahlas říct. Manipulace divákem je tedy minimální a spočívá pouze v nadneseně satiře, která má především pobavit. Co totiž může být pravdivější než data, fakta a názorné ukázky, což v tomto dokumentu opět nechybí. Moore svůj pohled podpořil argumenty, jeho zarytým odpůrcům radím to samé, žvásty o tlustém a levičáckém manipulátorovi jsou už po těch letech spíše křeč, ne něco relevantního. 90 %

Konečně kvalitní a skvěle zahraný film s českými herci, kteří snad umí i hrát, neskutečné! Škoda, že tu žumpu maloměšťáckých hořkých dramat s komediální příchutí pro věkovou skupinu 40+ musel rozseknout svým historickým thrillerem až CIZINEC. Přípravy na natáčení, samotné točení i zvěsti z postprodukce jsem bedlivě sledoval od samého počátku a první recenze, ve kterých se "erudovaní" tuzemští kritici předháněli v pozérském znechucení, mě doslova vyděsily. Trailer mě připravil na ohromné zklamání a film naprosto šokoval svojí kvalitou. Jistě, mohu si typicky česky diktovat, že jsem si za ty cizí prachy a práci představoval nový Schindlerův seznam s rozpočtem tři miliardy, ohrňovat hubu nad maličkostmi, že je to spíše interiérový a nevidím vystěhovanou polovinu Prahy na Šumavu, abych se dokonale vžil do 40. let 20. století. Jenže to já raději ocením Ellise, který místo vlasteneckého prefabrikovaného příběhu, jak se udatný Brit bránil drsným náletům Luftwaffe, raději vyprodukoval snímek, ve kterém představuje světu naprostou unikátnost, kterou Češi neskutečně šetří, jejich odvahu. Film, ze kterého je na první pohled vidět režisérovo mnohaleté přemílání o scénáři a promyšlení celého projektu od komparzu po střih, kdy celý děj striktně mapuje příběh dvou konkrétních parašutistů a nic jiného než jejich putování od seskoku po sebevraždu neukáže a ani nechce. První polovina filmu nabízí zasvěcení, představení důležitých vedlejších postav a reálie doby, druhá polovina je TEN FILM, na který ta první diváka připravuje. Přízvuk mi byl vážně u prdele a vadit může tak rodilému mluvčímu, ne drtivé většině tuzemských diváků, kteří by stěží mluvili alespoň z poloviny jako Mihulová. Heydrich je tak zprofanovaná postava nacistického Německa, že pokud někdo nemá elementární znalosti o druhé světové, 20 minut mu ve jménu jeho nulového přehledu vysvětlovat, že byl vážně fuj fuj fuj, to je asi stejně logické jako vysvětlovat kdo byl Hitler. Nic víc k tomu nemám, plný počet dávám se zcela čistým svědomím, dlouho na mě film nezapůsobil stylem jako druhá hodina Anthropoidu. Mimochodem, perfektní emočně nabitá přestřelka se smrtí všech kladných postav a ani jedna neautentická věta plná patosu? Unikátní! Díky, Seane. 98 %

Patrně nejlepší kraťas, který jsem kdy viděl. Je to sice další absurdní píčovina z Řezníkova těžko uchopitelného světa, ale má tolik vtipných hlášek, stejně vtipných scén a tolik bizarních postav, že je snad Pohl pěstuje v květináči ze semen od Monsanta. Nákup pervitinu, pasáž v nemocnici, flashback na životní strasti krkajícího zmrda nebo Řezníkův teplý fotr v sauně, u těchto scén jsem se málem epilepticky zechcal. Vlastně jsem u toho chcal mnohem víc než při součtu všech hollywoodských komedií, které jsem letos viděl. Možná jsem jen retardovaný kretén, možná je Máma Má Raka nejlepší film všech dob. Těžko říct, odpověď zná jen to masivní dildo z prdele Kamilovy mámy. 100%

Nejbolestivější turnaj pro český fotbal a zároveň jediný vrcholový turnaj za samostatnou historii ČR, na kterém jsme měli na zcela jasný titul, byli bezpochyby nejlepší tým Evropy, hráli nejlepší fotbal v Evropě a ještě k tomu velké fotbalové země prodělávaly generační krizi, obměňovaly kádry a nestály nám v cestě. Zkrátka okolnosti, které se již nikdy nezopakují. Generace vícemistrů Evropy z roku 96 v plné síle, skloubená s juniorskými mistry Evropy z roku 2002, rozehrála něco, na co český zhrzený fanoušek čekal marně zatraceně dlouhou dobu. MS 98 bez naší účasti, ME 00 vyřazení ve skupině díky Colinovi, účelově pískajícímu pro domácí Nizozemce, MS 02 bez naší účasti, ačkoliv jsme v žebříčku FIFA pravidelně okupovali 2. - 3. místo, měli zlatou generaci, předváděli téměř dokonalý útočně-kombinační fotbal a měli individuální hvězdy, které nám záviděl doslova celý svět. Právě až EURO 2004 poprvé a naposledy ukázalo sílu této generace, která ačkoliv měla na ten již zmíněný titul, v semifinále jí vyřadil přízrak Řecko jedním šťastným rohem v poslední vteřině nastaveného času prvního prodloužení, v posledním zápase v historii velkých turnajů, ve kterém se v případě obdrženého gólu hrálo prodloužení jen jedno, bez jediné šance za celý zápas a v jediném turnaji v jeho historii, ve kterém "něco" předvedlo. Protivník, kterému národ ještě tři roky nemohl přijít na jméno a který přitom hrál identický fotbal, se kterým jsme my v roce 96 haluzácky došli v Anglii do finále a v něm zaslouženě prohráli. O dva roky později v Německu na MS zlatá generace končila kardinálním neúspěchem a vyhořením, ačkoliv právě díky EURU 2004 byla pasovaná na černého koně celého turnaje a od té doby jde náš fotbal mílovými kroky do prdele. Minimálně další tři generace tady nebude tým, který měl na zisk titulu v Portugalsku, měl, ale nezískal ho. Řekl bych, že pro spoustu hráčů z toho týmu to bude doživotní noční můra a pro mě vlastně taky. Turnaj to byl skvělý a já si ho v patnácti šíleně užíval, stejně jako tou dobou obdobně skvělou hokejovou generaci, která stejné léto proháněla Kanadu v semifinále Světového poháru. Od té doby jsem při sledování sportu podobnou hrdost a nadšení nezažil a obávám se, že do konce života už ani nezažiji. Nostalgie z úspěchu, kterou tento dokument velmi dobře přiživí, ale skutečně mu chybí rozhovory a pohledy do zákulisí, není to totiž v pravém smyslu dokument, spíše sestřih všech důležitých zápasů turnaje. 90%