Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (673)

plakát

Špion, který mě miloval (1977) 

The Spy Who Loved Me poprvé představil Rogera Moora jako boko bonda, který je hodný Conneryho odkazu. Šťastným tahem tvůrců bylo, že mu dali důstojného protihráče / parťáka v podobě ruské agentky Amasové. V první části stojí proti sobě, trochu se poškádlí, aby se v druhé polovině spojili proti společnému nepříteli. Mimo jiné proti Bondovi stojí i legendární poskok hlavního padoucha Jaws. Bond zde musí vyvinou veškerý um, aby vůbec přežil vzájemná setkání. Dalším plusem této bondovky jsou výborné akční scény. Po komornějších předchozích dílech (plus mínus nějaká ta honička) se Bond představuje v lavině akčních scén. Utká se s nepřáteli na sjezdovkách, mezi starověkými památkami, na silnicích s motorkáři, auty, vrtulníky a i pod mořskou hladinou. Vrcholem je i bitva o tanker, která je jakoby opsaná z You Only Live Twice (přesto je výborná) a samotný závěr v sídle padoucha, kde mu dá zabrat především Jaws. Dočkáme se i souboje (suchozemský)Jaws vs (vodní)Jaws :-). Navíc ještě jednou musím zmínit jednu z nejlepších bondgirl Barabaru Bach. The Spy Who Loved Me zahájil zlatou éru Mooreových bondovek. Spousta lidí když se řekne bondovka, tak si jako etalon představí právě něco jako je tato bondovka.

plakát

Muž se zlatou zbraní (1974) 

The Man with the Golden Gun je bondovka, kterou jsem viděl asi nejvíckrát. Ne proto, že by byla mojí nejoblíbenější, ale proto, že ji dávali snad každý týden v TV. Viděl jsem ji i v několika jazykových mutacích (včetně několika, kde jsem nerozuměl ani slovo). Samotná devátá bondovka je někde na úrovni předchozího dobrodružství agenta 007. Záporák je o něco zajímavější, ale zase o něco ztrácejí akční scény. Najdeme zde sice nějaké poměrně povedené honičky, bitku ve škole kung fu (nebo kdoví čeho :-)) a skok přes řeku po rozbitém mostě, ale celkově působí tato bondovka opsaně z předchozího dílu (a dílů předchozích). Závěrečný souboj se Scaramangou také nepatří mezi mé nejoblíbenější konce v bondovské historii. Kvalitativně je tato bondovka na úrovni předchozího dílu. Žádný průser, ale Moore si na svojí první opravdu dobrou bondovku musel počkat až do dalšího dílu.

plakát

Žít a nechat zemřít (1973) 

Poprvé bez Conneryho a poprvé bez SPECTRE. Nastupující Roger Moore si musel najít nové nepřátele. Bohužel, v jeho první bondovce to zrovna neklaplo. Kananga je nevýrazný a jeho poskoci také nepatří mezi to nejlepší, co bondovská série nabízí. Možná proto, že jich je celkem hodně a tak dostávají málo prostoru. Samotný Roger Moore se své role zhostil o mnoho lépe. Nepokoušel se napodobovat Conneryho, ale šel si svou cestou. Mooreův Bond je spíše takový rošťák (s povolením zabíjet), neustále s připravenou hláškou a s ještě o něco větším apetitem na ženy, než měl Conneryho Bond. Live and Let Die začíná nevýraznou předtitulkovou sekvencí a pokračuje poměrně pozvolným a nijak neobjevným úvodem (celá zápletka působí až nedůstojně pro agenta Bondova kalibru). Když se děj přesune přes New York a San Monique do New Orleans, začne se konečně dít něco zajímavého. Vrcholem jsou samozřejmě aligátoři a krokodýli na farmě a pak honička na člunech, kde se představí i šerif JW Pepper (ne naposledy). I těm pomaleji chápavějším velmi rychle dojde, že nové bondovky neboudou jen o ironických hláškách, ale dočkáme se i komediálně laděnějších sekvencí. Já osobně za to dávám opatrně palec nahoru. Live and Let Die byl poměrně slušný start do nové éry (asi jako Dr. No pro Conneryho). PS: Nesmím zapomenout zmínit pěknou bondgirl v podání doktorky Quinnové.

plakát

Diamanty jsou věčné (1971) 

Diamonds are forever jsou rozloučením se Seanem Connerym. Jako kdyby se přeneslo Lazenbyho prokletí a Sean Connery už nepůsobí tak charizmaticky (pořád ale o parník před Lazenbym). Možná je to jeho věkem (i když ze Skály všichni víme, že je to bohapustý nesmysl), nebo spíše tím, že scénář mu dává příliš málo prostoru rozvinout svůj šarm. Ani bondgirl mu příliš nepomáhá. A tak z celé jednoduché zápletky vyčnívá především dvojice ujetých zabijáků, dlouhá honička v půlce filmu (v poušti a ve městě s policií) a dvojice dívek se kterými se James pustí do křížku. Závěrečný útok a povinná destrukce sídla padoucha je taková nijaká a spíše z povinnosti. Přesto bych neřekl, že se Connery rozloučil špatnou bondovkou. Na nejlepší sice nemá ale mezi úplně nejhorší nepatří.

plakát

Ve službách Jejího Veličenstva (1969) 

On Her Majesty's Secret Service exceluje především ve své druhé polovině. Když se Bond dostane do Švýcarska, tak vše najednou začne fungovat, děj zapadne do bondovského vesmíru a pokračuje defakto jedinou (ale za to dlouhou) akční scénou na alpských svazích, která se s krátkými přestávkami táhne až do konce (včetně útoku na Blofeldovo sídlo). Tím se dostávám k první polovině snímku, kdy se James Bond zamiluje. Klidně bych tuto část vypustil a film zkrátil asi tak o hodinu. Už tak tato bondovka překonala svou stopáží všechny předchozí minimálně o půl hodiny. Když k tomu přidáme toporného Lazenbyho, tak mi z toho vychází nejpodivnější bondovka. Není vysloveně špatná, ale za povedenou bych jí také neoznačil. Nejhorší bylo že se tvůrci pokusili Conneryho charizma a suchý humor přenést na Lazenbyho a ten se změnil v pouhou loutku bez vlastní vůle, kterou tvůrci posouvají ze scény do scény a předepisují mu hlášky a chování, které k němu prostě nepatří. Naštěstí svou chybu nezopakovali v Mooreovských bondovkách a nechali ho jít svou cestou. Celé působení Lazenbyho v bondovkách tak popisuje úvodní hláška: Tohle by se tomu přede mnou nestalo :-)

plakát

Žiješ jenom dvakrát (1967) 

Pokud bych měl You only live twice popsat jednou větou, tak bych řekl, že YOLT je série akčních scén propojená bondovskými reáliemi. Jakmile James dorazí do Japonska, hned mu jde někdo po krku. Lidé kolem něj padají jak mouchy, ale James si jde po terminátorovsku za svým. Dočkáme se klasických přestřelek, soubojů, ale i souboje Jamese s vrtulníky a závěrečného masakrru v sopce. Všechna ta akce působí velmi svižně a díky ní se vždy dívám na YOLT velmi rád. Jinak tam moc té klasické špinážní bondovky není. Tato bondovka začala tvarovat podobu bondovek pro další léta a tvůrci se tohoto schématu drželi až do konce Mooreovy éry. Tím myslím především megalomanskou výpravu, monumentální výbuchy,divoké kaskadérské kousky, různé technické vymoženosti apod.

plakát

Thunderball (1965) 

Thunderball je pro mě osobně poměrně rozporuplná bondovka. Nabízí sice spousty skvělých momentů a postav - samozřejmě James Bond, postava Fiony, Largo (plus jejich vzájemná interakce). Poměrně zajímavé jsou i podmořské sekvence. Na druhé straně je v Thunderballu nejnudnější bondgirl, děj je trochu roztahanější (na bondovské poměry ) a přestože jsou podmořské scény zajímavé, tak nepůsobí zrovna moc dynamicky a jsou jemně naivní. Na druhou stranu je Thunderball stále skvělá bondovka, která se vydala tak trochu jinou cestou (podmořskou). Objektivně po několikátém zhlédnutí 4 hvězdičky, ale z nostalgie 5 (s Goldfingerem první bondovky, co jsem kdy viděl a právě díky nim jsem se do bondovské série zamiloval a několikrát si jí zopakoval - a tenkrát bych o té páté hvězdičce ani omylem nezapochyboval).

plakát

Goldfinger (1964) 

Goldfinger sice nepaří na mé první místo oblíbenosti mezi bondovkami, ale daleko od vrcholu není (aby bylo jasné, mé číslo jedna je Golden Eye díky výborné akci, Connery je číslo jedna mezi Bondy). Goldfinger je považován za klasiku a já se pod to klidně podepíšu. Spousta legendárních scén, postav a hlášek. Jen závěrečná třetina mi přišla trochu slabší (až k Fort Knox), kdy James sedí tzv. za bukem a tíhu posunu děje na sobě nesou ostatní postavy. Na druhou stranu se James dostane z maléru originálním (a dnes už také legendárním) způsobem.

plakát

Srdečné pozdravy z Ruska (1963) 

Bondovská série nabrala tímto dílem na obrátkách. Svižný začátek v Istambulu, klasický závěr ve vlaku, spousta slušné akce a hlavně spousta výborně napsaných postav. Nevím kdo je lepší James Bond a Kerim Bey na jedné straně nebo ruka hlacící bílou kočku, Klebbová a Grant na straně druhé. Klasická bondovka

plakát

Dr. No (1962) 

Dr. No nepatří mezi vrchol bondovských filmů. Kupředu ho táhne jen charizmatický Sean Connery. Akce je minnimum, sice se dočkáme většiny bondovských propriet, ale celý Dr. No je dítko své doby. Z dnešního pohledu je to tak trochu naivní špionážní historka. Dr. No přesto není špatný film. První polovina je podle mě lepší. Sálá z ní takové to typické bondovské kouzlo definující dobrodružství agenta 007 v dalších dílech (zadefinuje se zde většina náležitostí bondovského vesmíru, jako laškování s Moneypenny, představování a další). Zbytek působí trochu lacině (triky, výprava - vztažené na pozdější rozmáchlé bondovské eskapády) a táhne ho jen (již zmíněné) charisma Seana Conneryho. Reálně by si zasloužil Dr. No opatrné 4 hvězdičky, ale nostalgie mi nedovolí jít pod 5.