JohnCZ

Spoilery! :O - Episode 8 je naprostý unikát mezi moderními komerčními západními seriály. Stresující ticho, bzukot, spousta hlasitých zvuků a uhrančivých bizarních výjevů způsobujících neustálý neklid a v některých chvílích i strach. Abstrakce jedoucí na maximum. Interdimenzionální odyssea. A hlavně, zlomová epizoda pro celé Twin Peaks, která velmi netradičním a nenápadným způsobem zpracovává vysněný "supervillain origin" a poodhaluje, co jsou ony tajemné entity z Black Lodge vlastně zač. Určitě se to nebude líbit každému a určitě to není dílko určené k žehlení, ale nelze popřít, že i přes tu nejednoznačnou "sračky z choré hlavy" formu (jak tu někdo trefně popsal), to vlastně dává v návaznosti na zbytek seriálu překvapivě docela smysl a není to díky tomu tak nepochopitelné, jako jiná, samostatná, Lynchova díla (= filmy). A možná i právě proto jsem si vychutnával každičkou scénu a sežral to Lynchovi tentokrát i s navijákem.

The worst part of being old is rememberin' when you was young. Yea, s tímhle se nedá nesouhlasit a to jsem ještě ani nepokořil třicítku (bez dvojsmyslu). Třicítku má na své sekačce problém trumfnout i sympatický stařík Richard Farnsworth, který od začátku do konce na diváka sype nenápadná životní moudra a příběhy, které, jakkoli to může znít jako klišé, napsal sám Alvinův život. The Straight Story je, z toho co jsem doposud viděl, na Lynche hodně atypicky příjemný, přístupný a přímočarý film, ale i přesto si s sebou nese autorovy poznávací prvky a filmařské postupy. Parádní je i zvolené prostředí středozápadu, které zobrazuje to nejklasičtější a zároveň nejromantičtější z amerického venkova, navíc podkreslené padnoucí Badalamentiho hudbou.

Když skromně odhadnu, že to byl film o závisti, nenaplněných snech a obecně atmosféře, která panovala a stále panuje v prostředí Hollywoodu, stejně je tam kotel abstraktních výjevů, které si prostě neumím zařadit. Oproti o pár let staršímu Lost Highway se mi na Mulholland Drive dívalo o mnoho lépe - jednak není až tak ponuré, jednak se mi v některých momentech z herectví Naomi Watts vyloženě tajil dech (a nejen z herectví hihi) a hlavně jsou v tom Lynchoviny, ze kterých jsem si tentokrát odnesl i něco víc, než jen totální zmatení smyslů.

Nedá se tomu upřít hutná atmosféra a chvíli jsem měl pocit, že se v ději i orientuju. Film se však postupně zvrhává v jakýsi nepříjemný noir s nesympatickými charaktery. Patricia Arquette jako femme fatale fakt ne-e a ta přemíra sexu a temných výjevů mě postupně udolala natolik, že jsem o pointu, kterou bych bez googlení stejně neměl šanci odhalit, ztratil postupně zájem. Filmařina je to bezpochyby dost unikátní a rukopis autora je znát na každém kroku, ale sdělením to teda šlo naprosto mimo mě.

Silné téma, silné obrazy, ale zpracováním je ten dokument teda místy fakt strašná nuda, která by si bezesporu zasloužila delší pobyt ve střižně. Z celé té neupřímné šarády nejednou mrazí a divák přes všechny ty falešné úsměvy a naučené fráze pomalu ani nevidí to, co lidské bytosti dělá lidmi. 2 + 2 = 5

Veškeré záhady z původního seriálu zhuštěné do 2 hodin v hororovější, zvrhlejší a výrazně depresivnější verzi. Laura Palmer mi od začátku byla protivná a nemění se to ani tady, ale Fire Walk with Me tuhle postavu představil v té nejdrsnější a nejtragičtější možné podobě. Nevím, jak ten sled bizarních scén a surreálních výjevů bude působit na diváka seriálu neznalého (pravděpodobně jako nerozklíčovatelná přeplácaná chujovina pro artové pozéry), ale v kontextu původního pomalého a spíše náznaky nenápadně nadhazujícího seriálového Twin Peaks jsem teda vyjeveně zíral, co za interdimenzionální inferno se na obrazovce odehrává a občas to dává dokonce docela i smysl (ale fakt jen občas). A především se mnou lomcovaly přesně ty emoce, které poměrně střídmý seriál vydolovat za celou dobu nedokázal.

Trochu mi tam chybělo nějaké závěrečné shrnutí jak odborníků, tak především hereček, které se tím duševním bahnem po dobu 10 dní brodily. Jinak je ale V síti teda po čertech vostrej dokument, kterej jde hned k věci a varuje, varuje, šokuje a varuje. Vůči Klusákovic tendenčnímu pojetí dokumentů mám dost výraznou averzi, ale v tomhle případě je ta, skoro až bulvárně explicitní prezentace, která pocitově vede diváka za ručičku (nevěřícný smích střídající pocity naprostého zhnusení a končící mrazením v zádech), ku prospěchu věci. Na podobné archetypy sociopatických primitivů s naprosto zcestnou morálkou, kteří si dokáží obhájit jakékoli dno, lze narazit kdekoli. O to hůř, že i na fórech, kde se pohybují děcka... a Terka, která těm alespoň několika "nešťastníkům" dala co proto.

Jedno se Twin Peaks musí nechat. Je to unikát. V první sérii se mísí mysteriózní krimi s parodií na všechno možné, co tehdy v televizi běželo - zejména tedy soap opery. To je zároveň trochu problém, protože právě ta vynucená době poplatná soapkovitost (melodramatická a néééskutééčně repetitivní hudba, záměrné přehrávání a dramatické pohledy) mi na tom dost leze děsně na nervy. Těšil jsem se na mysteriózní zápletku a mnohými vzpomínaný bizár. Zápletka se vyvíjí hodně pomalu, je tam dost vaty a v tomhle ohledu seriál ohlodal zub času. Dneska jsou už diváci zvyklí na jinačí tempo. Tu zmiňovanou tvůrčí "co scéna, to perla" genialitu v tom úplně nevidím. Snová atmosféra ovšem dokáže upoutat, byť zejména ze začátku jsem měl docela problém, že jsem nevěděl, čeho se pořádně chytit a co mě má na seriálu, kromě několika absurdních scén, vlastně vůbec bavit. Postavy jsou všechny do jedné karikatury odtržené od reality. Děj se vyvíjí spíše nahodile, než že by se po něčem pátralo. Ústřední mrtvoly člověku taky není líto, protože brzy vychází na povrch, že to byla fakt děsná kráva. Zbývá jedině tak miloučká Shelly či Cooperova neochvějná oddanost znamenité černé kávě a bezbřehá fascinace douglasovými jedlemi. Po zhlédnutí druhé série ovšem musím říct, že si to docela sedlo, herci už nepůsobí tak křečovitě a obsahově je to pestřejší. Seriál trochu trpí natažením na 22 epizod, takže se tam objevují dějové linie, které nikam nevedou a osobně např. ta Jamesova fakt zoufale nebavila. Celkově je zhruba v polovině řady několik naprosto hluchých dílů, ale poslední třetina se rozjede jak po komediální, tak po mysteriózní stránce. A finále je tak úžasný anti happy-end bizár, že má ode mě tohle pošukané městečko tentokrát čtvrtou hvězdu zaručenou. The Return - Třetí série se zcela zbavuje soapkovitosii (logicky), široké žánrové rozpětí zůstává a v bizáru dupe razantně na plyn. Je to už v podstatě dost jiný, modernější seriál - temnější a surovější a mnohdy mi to i připomínalo více Fargo než starý Twin Peaks. To se ale postupně mění. V cosi snové, surrealistické, mnohdy hodně metaforické, ale hlavně naprosto precizně zrežírované a geniálně ozvučené. Už první dvě řady (a Lynchovy filmy obecně) kladly důraz na detailní sound design, ale třetí série byla čistý orgasmus pro moje uši a už jen proto jsem si každou scénu užíval, jakkoli je někdy tempo dost vražedné. Je znát, že měl třetí řadu měl Lynch zcela ve své režii a totálně se utrhl ze řetězu, což je jednoznačně dobře, protože něco takhle osobitého, hravého, nešablonovitého a dalo by se říci až vizionářského nemá na obrazovkách obdoby. Ve finále se mnou navíc pan režisér vyjebal ve velkém stylu, ale já mu to stejně sežral. Finální epizoda obsahuje tolik motivů, skrytých významů a možných interpretací, že je geniální sama o sobě a zasloužila by samostatný rozbor. V tuto chvíli k ní řeknu jednu věc: byla děsivější, než kterýkoli samozvaný horor. Podstata není v tom Twin Peaks zcela pochopit a ono to snad ani nelze, ale především ho prožít a procítit.

Seriál z alternativního světa, kde po záhadném zmizení hrdinských X-Menů došlo k blíže neurčené mutantské obdobě 9/11, která učinila z držitelů genu X osoby nežádoucí až nenáviděné. Skvělý námět, který měl atraktivní "co by kdyby" potenciál s tím, že tvůrci mohli i dost trefně kopat do stavu současných rozpolcených Spojených států a že se ta paralela velmi často vybízela. Žel, zpracováním je to velmi průměrná záležitost, která jako by zaspala dobu a měl jsem spíše pocit, že se dívám na seriál od stanice the CW. Vyfešákovaní borci (seksi pokérovaný indián, ještě víc seksi latino s neochvějným... ehm.. morálním kompasem), pěkné holky (velmi vyvinutá cérka), nesympatické křoví a hlavně scénář, který jako kdyby byl psán za pochodu - neustále se točí v kruhu a nikam pořádně nevede. Zábavné to docela je, to bych zas kecal, ale za cojones to moc nechytne a paradoxně zase naopak rushnuté "hlavně-co-nejvíc-ušetřit-na-efektech" finále je všechno, jen ne uspokojivé. Čekal jsem víc.

Mám rád kulinářské filmy, ale tady mě až tak nezaujalo ani to jídlo a hlavně mě štvalo, že divák dost dlouho neví, která bije. Jako kdybych se díval na druhý díl něčeho bez znalosti toho prvního. Na druhou stranu působí Burnt až překvapivě realisticky a kde byla Láska na kari spíše barevná a zábavná, tam zase Burnt působí o mnoho uvěřitelněji. Akorát ani zdaleka ne tak sympaticky.