Luicy

První série je jenom taková menší ochutnávka toho, co upírský fantasy seriál může nabídnout. Seznámí nás s postrachem Valašska, Drákulou, a jeho motivací k zničení celého lidstva, s hlavními hrdiny, kteří proti němu bojují a celkově se nám nastíní děj. I když je příběh lehce přímočarý, tak i přesto má co nabídnout díky brutální temné atmosféře a postavám, které jsou docela pěkně zpracované. Obzvláště Belmontův mámvpičismus, otrávenost z bytí a jeho následný vývoj během děje je mi docela sympatický. Co se animace týče, tak jsem docela zhýčkaná japonským anime, takže z toho zas tolik neuchcávám jako někteří kolegové. Animace působí při rychlejších bojích trochu sekaně, což trochu kazí divákovi zážitek, ale jinak je to na západní tvorbu moc pěkné. Celkově hodnotím seriál relativně kladně, hry jsem hrála, takže to byla trochu nostalgie.

Sice jsou Bobovy obrazy na jedno brdo, ale z jeho mrskání štětcem o stojan se mi vždy podlamují kolena (just beat the devil out of it, man). Ne a teď vážně, Bob Ross je prostě sympaťák. Na můj vkus až moc přehnaný optimista, ale poslouchá se pěkně. Za mě je to mnohem více relaxující, než ty meditační sračky co nabízí Netflix.

Nejprve k první části. Rozhodně je znát, že si to pod svá křídla vzal Netflix, protože tam je mnohem více záběrů, kde je (polo)nahej Tom Ellis, nad kterým jistě spousta žen a homíků slintá. Co se samotného příběhu týče, tak ten byl dle mého názoru o dost slabší, někdy zbytečně zdlouhavý. Naprostým propadákem byl určitě díl s rádoby noirovkou, ale k tomu jsem se už vyjadřovala jinde. Nově se zde setkáváme také s Luciferovým zlým dvojčetem Michaelem, který se tam celou dobu prezentuje jako zakomplexované děcko s kripl posture, které žárlí na svého bratříčka a dělá mu naschvály. Do toho Lucifer neustále řeší svoje daddy issues, které už mě pomalu ale jistě začínaly srát, protože je to furt to samé dokola. Za mě docela nuda. Příjemnější změna nastala až od 6. dílu, kde se tempo zrychluje, konečně se buduje „vztah“ Lucifera a Chloe a na konci se dokonce dočkáme menšího souboje, kde si navzájem dávají andílci přes držku. 70 % Následuje řada druhá, kde své dětičky přichází zklidnit samotný Bůh. Černoch. Vadí mi to? Vůbec. Všimla jsem si, že řada lidí má k tomu připomínky, ale na mě to nepůsobilo nijak nuceně, naopak.  Dennis Haysbert je neskutečný sympaťák a moc mi v roli Boha pasuje. U srdíčka mě nejvíce zahřál 10. muzikálový díl, kde se Bůh snaží s Luciferem sblížit a vzájemné problémy svým způsobem vyřešit. Rovněž se mi líbilo, že i vedlejší postavy jako je Linda, Dan, Maze a Ella dostaly v seriálu poměrně dost prostoru a my je tak mohli poznat blíže. Některé díly mi přišly dojemné, u 15. dílu jsem dokonce půlku probulela. Jediné, co mi v této sérii vadilo, byly abnormálně rychlé změny názorů některých postav. Mnohdy mi to přišlo moc ukvapené a nesmyslné, ale jinak druhou část hodnotím velmi pozitivně a těším se, jak bude následující série (doufejme že už poslední) pokračovat. 90 %