blackJag

Volba Downeyho do role proslulého detektiva se víc než vyplatila (ve stejné rovině dá se mluvit i o Lawovi) a svůj rukopis zanechal na postu hlavního dirigenta i Ritchie, který opět potvrzuje, že zločinci protkaný Londýn je jeho osudem v jakémkoliv časovém období. Mark Strong je svůj se vším všudy, tedy skoro bezvýrazný a proti duu Downey/Law jevil se mi jako nedostatečný. McAdamsová potom evidentně doplatila na nevelký rozsah své role (snad ne v důsledku nůžek ve střižně), v těch několika scénách nedokázala ani pořádně rozvinout svůj jindy tak nakažlivý půvab a jasně si řekla o titul nejzbytečnější postavy tohoto snímku. Celkově ale zvedám palec nahoru, i když dějem je film spíše prostý a forma jasně dominuje nad obsahem. 80%

Další z příjemných a citlivých rolí pro Sandlera, který dokazuje, že i inteligentní (nebo ne úplně hloupý) scénář má v jeho filmografii své oprávněné místo a klidně by mohl zaujímát i podstatnější část. Brooksův film je potom skutečným průsmykem mezi několika regulérními žánry a je určitě sympatické, že netlačí moc na pilu a nic nežene do extrémů ani na jednom z pólů (žádný ukrutný happyend, ale ani tragédie). Co mne ale vytáčelo, tak určitě postava Leoniové, jejíž motivace mi přišli dost těžkopádné a v tomto směru film neuspěl. Snímek jako takový s tím naštěstí úplně nepadá. Hudba: Hans Zimmer. 70%

"MÁM SVŮJ HVĚZDNÝ KONVERTOR, NEJNIČIVĚJŠÍ ZBRAŇ V GALAXII!" Z dílny notorického béčkaře Rogera Cormana vylítla tato odpověď na úspěch Hvězdných válek, užívající schéma sedmi samurajů/statečných (Robert Vaughn jako jeden ze sedmi pečetí tuto parafrázi) a i dnes film působí přijatelně a zábavně. Triky, výprava i režie jsou horší než u starších Hvězdných válek a ani milosrdnější pohled s odstupem 30ti let na tom nic nezmění, ale nenudil jsem se a tu ateliérově výpravnou snahu si bez debat užil. Některé výtvarné nápady, různorodost postav a nenápadné vychytávky nebylo jednoduše možné neocenit. Na filmu si své umělecké ostruhy brousil mladý James Cameron, který žánr sci-fi nakonec dotáhl k nečekaným metám. Hudba: James Horner (jedna z prvních celistvých prací). 75%

"JSEM MEČIMÍR, TVŮJ NEJUDATNĚJŠÍ BOJOVNÍK!" Film, který se svou atmosférou lehce vyrovná výpravným pornofilmům, jen s tím malým rozdílem, že se v něm nešuká (a když ano, jakoby se nestalo). Děj se jen velmi neumě dotýká známých reálií a událostí z našich pověstí a bájí, kde veškeré půtky obstará skupinové cvičení šestičlenného tělesa s dřevěnými vidlemi a téměř veškerou výpravu pár kostýmů, šutr a kláda. Herecké výkony jsou v dokonalém souznění s režijně dětsky bezradným úsilím, kdy českého diváka nemůže nepobavit duo vykuků Vašut & Kříž, kteří své scény povyšují na galapředstavení ve stylu televizních estrád. Ono, zvráceně zábavný je film jako celek a od odpadní výlevky jej chrání jen celkem povedená hudba, která zní jako něco mezi Smetanovou Vltavou a pomalejšími skladbami z Pána prstenů Howarda Shora a i přes svou repetitivnost bude stát za další poslech (na rozdíl od snímku samotného, který za další pohled nebude stát nikdy). Hodně se také nepovedl plakát, který film doprovází po českých kinech (no ano, opravdu tento ochotnický nepodarek bylo možné navštívit v nejednom z českých kin - i já ho tak viděl). 5%

"OPRAVDU JE TO TAKOVÝ AROGANTNÍ ČURÁK?" Falco pro mne nikdy nebyl zajímavým umělcem (poslouchám prostě jiný druh muziky), takže tím pádem padl jediný možný polehčující argument ve prospěch tohoto filmu. Průměrné (Manuel Rubey) až podprůměrné (Patricia Aulitzky) herecké výkony, rozkolísaný scénář, který víc než často těží z telecích frází všeho druhu a laciná iritující skladba na úrovni cvičení netalentovaného začátečníka ve večerním filmově-naučném rychlokurzu, to jsou formy příslibů tohoto díla. Ve spojení s téměř dvou hodinovou stopáží zážitek skoro na lepačku. Hudba: Lothar Scherpe. 35%

"NEMÁM MALÝCH ZLOZVYKŮ" Dynamický styl, který osciluje mezi přísnou podobou skutečných osudů a karikaturou náznaků, vládne tomuto politickému příběhu a posouvá ho mimo stupně obvyklé u podobných témat. Výborný Servillo v roli kontroverzního italského politika Giulio Andreottiho rozehrává úsporný koncert a nadmíru dobře jsou zvoleni i další představitelé italské politické smetánky. Jen pro běžného diváka bude asi chrlená informační lavina mimo veškeré vstřebávací schopnosti. Jinak ale lahůdka. 85%

Sci-fi říznuté oblíbenými fantasy motivy v poměru 1:1, které by si v případě obvyklého zpracování zasloužilo daleko střízlivější hodnocení, protože v rovině příběhu a dialogů je to tak ten průměr. Nepokrytá ekologická agitka tu byla již mnohokrát a většinou i lépe (konstantní naivita mne minimálně překvapila), ale způsob audiovizuální prezentace je tak působivě dokonalý, že se nelze neutrhnout a bodově se nepřiklonit k téměř absolutnu. Jako fanda žánrů bych uvítal více hardcore prvků, ale ta forma je opravdu usazující... Stáhnout si film z netu a dopřát si premiéru na monitoru v soukromí svého příbytku je v tomto případě nesporným důkazem o idiocii ducha. K hudbě Jamese Hornera - na slovech o průřezu tvorbou opravdu něco bude, protože ne jedenkrát jsem v záběru hledal Titanic. 80%

V době, kdy STMÍVÁNÍ vládne dívčím srdcím, má člověk skoro strach dát šanci dalšímu titulu adaptujícímu knihu, jejíž základním stavebním kamenem jest vztah upíra a smrtelníka. A vidíte, u tohoto filmu by bylo věčnou (nebo k věčnosti se blížící) škodou podlehnout vábivým předsudkům (nehledě k tomu, že knižní předloha snímku vznikla před proklatým STMÍVÁNÍM). Atmosféra jako řemen, studený obraz, protínaný pragmaticky znázorněným násilím (mimoděk mi připomnělo Cronenbergovi DĚJINY NÁSILÍ), výborné herecké výkony dětských hrdinů a napětí až do konce dávají dohromady velmi funkční zážitek. Hodnotil bych-li knižní předlohu podle jejího filmového zpracování, musel bych pasovat AŤ VEJDE TEN PRAVÝ k nejlepším dílům žánru a STMÍVÁNÍ za nebetyčnou sračku. 90%

Hned do svého prvního režijního zářezu se DeCillovi podařilo lapit začínající hereckou hvězdu, Brada Pitta a trefa do černého to byla na obě strany. Pitt si zahrál bohémsky stylizovaného hrdinu, kterého si člověk vybaví, i když film neviděl (fotka Pitta s vytaženým kokroušem na hlavě mi v paměti utkvěla roky zpátky) a DiCillo získal do role Johnny Suede talentovaného herce, který vtiskl postavě osobní charizma, zábavnou mimiku a gestikulaci. Mr. Easy Goin´, tak začal žít svým životem a byť je výsek z jeho příběhu, rámovaného nálezem a ztrátou bot(y), nezávisle nesmělý, zůstane příjemně obskurní připomínkou počátku jedné hvězdné kariéry. 70%

"ČÍM VÍCE SE SETKÁVÁM S LIDMI, TÍM VÍCE SE OBDIVUJI PSŮM" Tvůrčí duo skladatelele Sullivana a libretisty Gilberta, tedy oblíbené londýnské umělce viktoriánské éry, zastihuje film na pokraji uměleckého rozkolu. Během cesty k dalším možnostem spolupráce až po faktickou premiéru nového kusu (japonské operety Mikado) má potom divák možnost nahlédnout do precizně zinscenovaného zákulisí tvorby operet, sledovat nezaujatě podané vztahy herců a vychutnat si kostýmy nebo třeba herectví Jima Broadbenta. V délce je sice film nadstandardně velkorysý, pokud mu ale dáte šanci, myslím si, že na konci obšírnější pohled přece jen oceníte. 80%