V1ctor_

John Wick 4 mě bohužel, a to díky ohromným očekáváním, nenadchl tak jak bych si přál. Nebylo tomu kvůli strohému ději, který je tu opravdu jen do počtu, nýbrž onou "velkolepou" akcí.  Které v první polovině moc nebylo a když už nějaká byla, tak sice nudná a neustále omývaná. Ano střelit někoho do hlavy je v boji mnohem časově úspornější a efektivnější než ho nějak hustě a stylově usmrtit, ale přeci jen jsme ve filmovém průmyslu a divák by určitě ocenil nějaký více brutální fatality ukončující chmat, než jen stále se opakující střílení z té jedné samé zbraně. Druhá polovina nanejvýš naplnila mé očekávání co se týče kvality soubojů, kterých tu je habakuk, a to zejména těch povedenějších, viz. akční sekvence ve squat housu nebo slavné a nekončící schody spolu se závěrečným duelem. Co se týče dialogů, tak ty mi přišly plytké a opět stále se opakující, přičemž absence nějaké té akce mě uspávala natolik, že jsem i přes hlučné reproduktory třikrát upadl do krátkého mikrospánku, ze kterého mě probral až hlasitý výstřel. A závěr? Nechápu, že jsem si za čtyři zhlédnuté filmy k hlavní postavě neudělal žádný vztah.

Skvělé natočená válečná osvěta o válce v Zálivu, ale i o tom jaké to je být vojákem, americkou produkcí, jenž konflikt zobrazuje z druhého úhlu pohledu, toho méně známého ovšem stále pravdivého.

Jelikož mám od mistra Baye zhlédnutou celkem pestrou paletu snímku, troufám se považovat za odborníka co se týče jeho tvorby. Netřeba zmiňovat originálně přehlednou akci, tohle není ironie, které výsledná kamera zaznamenávající všechny akty z více úhlu ve výsledku jen mírně napomáhá k dosažení již tak perfektním záběrům. K obsahu filmu, všichni víme, že správnou demokracii nenastolíte jen ozbrojeným převrácením režimu, v tomto případě režim Muammara Kaddáfího, a přejmenováním státu na demokratickou zemi. Islámské anarchisti, kterým nejde o nic jiného než vyhnat americké stoupence ze své posvátné země a převrátit opět režim totiž nic a nikdy neodradí. Snímek se opět, a to podle pravdivých událostí, alespoň tak to prezentují autoři, zabývá reálným ozbrojeným konfliktem v již demokratické Libyi, kde se hrstka, rozebráno více do detailu šest, bývalých mariňáků utká s mnohými, více než sto, bezskrupulózními a radikálními Islámisty. Jména oněch vojáků si bohužel a to i bezprostředně po filmu již nedokážu vybavit, nejspíše nějaká vnitřní nesrovnalost a chyba v postřehu diváka, každopádně to asi není podstatné. Dostalo se jim, a to přes mé očekávání, závěrečného poděkování od strýčka Sama i v samotném filmu. Postavy řeší jak konflikt ve které jsou přítomny, tak si současně najdou chvíli i na rozebírání jejich civilních životů, rodin, dětí, globálních problémů a mnohdy do toho zakomponují i nějaký ten humor. O akci, jak jsem již zmiňoval, je postaráno a vám nezbývá nic jiného než sledovat reálně vypadající moderní konflikt Američanů, ve kterém nedisponují jejich technickými vychytávky a stíhačky nechali odstavené někde kde se na ně nepráší na letišti, proti jejích typickému a už i přirozenému nepříteli.