UncleG

Takže tu máme hluchýho, páchnoucího, alkoholickýho Otce Jacka, kolem jehož křesla se nebezpečně rozlízá plíseň po půlce obýváku. Agresivní toť stařec s hnijícíma zubama, jehož základní dvě fráze jsou: "WhaaAAA?" a "Fekoff!" Pak je tady otec Dougal - totální mimoň, kterej by nenašel svou zadnici, ani kdybyste ho do ní kopli. Dále šílená, knírem práskající, hospodyně, jejíž jedinou prací je nekonečné otravovaní s šálkem čaje...A mezi tím vším stojí celkem normální otec Ted, kterej ze všech sil kočíruje tenhle cirkus na venkovské faře. Velmi hrubozrnné? Velmi nekorektní? Hulvátské? Urážející prostý lid z venkova? Možná! Hlavně ale naprosto brilantní!

Zombák je magor. Z jeho filmografie je zřejmý, že ty svoje úchylný kruťárny točí s opravdovou láskou. Takže při sledování Halloweenskýho rebootu necejtíte jen producentskou snahu vytřískat další kačky ze skomírající legendy - je tady ještě to příznačný režisérský "zlo", který povyšuje film (alespoň v první půli) na něco víc než jen komerční srajdu. Zombie se pokusil narvat svoje režijní know-how do dětství šílenýho zabijáka - tady, ano tady, je každý bodanec do masa zasazen s nebývalou filmařskou péčí, jakou může vynaložit jenom pošuk. Zomie si toho svýho maniakálního chlapečka zkrátka pěkně vypiplal, takže mu první část snímku netypicky nabobtnala. Proto se tedy v konečným výsledku film rozpadnul na dvě půlky. Syrovou, pekelnou kruťárnu v první polovině vystřídala spíše unylá teenagerovská vyvražďovačka v polovině druhé. Jenže to nevidím jako chybu. Ty dvě půlky spolu totiž ani moc nesoupeří. nýbrž vytváří netradiční celek - Přiznávám, že jsem se totiž (se vším zděšením) v závěru filmu přistih, že tak trochu fandím Meyersovi. Sakra! Ať už tedy šlo o tvůrčí záměr (o čemž ale dost pochybuju), nebo komerční tlak přiměl pana prdlýho režiséra k sestupu z cesty absolutního zla, tenhle film se jednoznačně poved a má svojí sílu.

"Chodím sem, chodím tam, do oken nahlížím. Až mě obě nohy bolí, až se sotva plížím." Ehm...Toť ve zkratce obsah celého filmu. A já mám s panem režisérem Kopcokabátem trošku problém. Stejně jako u "Proposition" jsem si po skončení "Cesty" říkal, jakej že to mohl bejt úžasnej, promakanej, žílyrvoucí biják. Jenže místo chytrýho a drsnýho survájvlu jsem se dočkal filmu o "Plahočení se". Marná cesta odnikud nikam je navíc prošpikována úplně zbytečnými a maximálně otravnými flashbacky, jejichž význam má z hlediska vyprávění naprosto nulovou hodnotu. Příběh se od poloviny začíná táhnout jako smrad a analogicky k tomu, jak starostlivý medvídek Viggo přichází pochodem o síly, ztrácí celá depresivní podívaná dech...abychom se ve finále dočkali totální rozblemcaný "prdlačky". Taťka s chlapcem měli v hutném začátku našlápnuto skoro na "Fantastic Voyage", ovšem zůstali skutečně jen na půli Cesty.

Adrenalinový akčňák, který uhání vpřed v takovém tempu, až si člověk ani nestačí uvědomit, jaká to je vlastně kravina. Zkrátka Mistr Krejmr rozjíždí tak nadupané čóro, že musíte sedět s palcem v puse a nedutat. Film mimo jiné nabízí neortodoxní (ale velmi účinnou) recepturu léčby všech druhů pedofilie. Takže: Pěkné čtyři bodíky pro předchůdce "Cranku", který nebyl svým nohsledem ani v nejmenším překonán!

Antikvariát: Smradlavá začouzená špeluňka s ulepenou podlahou, kde (doslova!) není přes kouř z cigaret vidět na konec krámu a antikvář se jako monstrum z hlubin pohybuje v netušených prostorách někde v dálce - ve chvíli, kdy přijdete až k němu a oslovíte ho, ostentativně vás ignoruje. To není Black Books, ale zkušenost z jistého severočeského města. Nikdy ale nezapomenu událost, jíž jsem byl svědkem v plzeňském antikvariátu u náměstí. Umolousanej, rozcuchanej a neholenej majitel seřval v půl druhý odpoledne dva "solidní lidi", proč že si chtěj koupit ňákou knížku právě TEĎ, když on je zrovna po obědě - což je doba, kdy by každej slušnej člověk měl mít právno na trochu klidu. Chvilku tam spolu "zápasili" (přičemž zákazníci zmateně argumentují tím, "že u něj chtěj jen něco koupit" a prodávající mumlá, že je to vod nich teda strašně krásný) a nakonec jim tu věc prodal. Opravdu, nekecám. Ano, tahle událost se taky nebezpečně podobá scéně z Black Books... a jen dokazuje, že tenhle seriál má k životu blíž, než by se mohlo zdát. Black Books je zkrátka velmi dobrý sitcom :-) Kvalita některých dílů (mi narozdíl od IT crowd nebo Otce Teda) přijde lehce rozkolísaná. Některé kousky jsou na brilantní pětku, ty ze slabšího soudku třeba jen na dvě hvězdičky. Celkově: 75%

Otřesná, ubohá, nefunkční, afektovaná nuda, v níž podstata humoru pramení z toho, že se všechny přítomné buzny "znají s Madonnou". No, opravdu úžaný. A co jako? Popravdě, tenhle film má jediné štěstí, že jsem v průběhu 24 hodin viděl až na nejhlubší DNO filmové zábavy skrze snímek "Vampires Suck". Jinak bych veledílu "Jen pro zvané" ten "odpad" s klidným srdcem napařil taky. Vzhledem k okolnostem ale musím dát alespoň jednu hvězdičku - za to, že tohle se aspoň s-n-a-ž-i-l-o bejt vtipný.

Vezměte list čistého papíru a kružítko. Ostrý hrot zabodněte do středu plochy a se vší pečlivostí a vyplazeným jazykem vykružte pěkné pravidelné kolečko. Pak papír připevněte na stěnu a 77 minut upřeně pozorujte kroužek v jeho středu. Ptáte se "PROČ"? Protože si při sledování užijete mnohem větší švandu než kdybyste koukali "Vampires Suck".

Taková "milá" nízkorozpočtová blbinka: sem tam nějakej povedenej vtip, sem tam nějakej trapnej vtip, napětí funguje celkem dobře, zatímco akce už o dost hůř - v akčních scénách se totiž naplno projevuje nepřehlédnutelná dávka filmařského amatérismu. Z čistě subjektivního hlediska tenhle film: mohl být o dost vtipnější, nemusel bejt tolik nechutnej a ve finále to třeba taky mohlo mít nějakou pointu. Jenže to už bych chtěl asi příliš :)

"A tak mučáli a mučáli, až je všícky umučáli. A skrzevá ty hovadný skutkové příšli do pékla," řekl byl Vyšnovlkodlacký Homér. Tenhle film je nemocnej. A přiznávám, že mě (jako velkýho kliďáka) opravdu vytočil do běla, takže jsem málem začal srát atomový hřiby. Emoce vzbudit opravdu umí, ale prvotní adernalinovej vztek, kterým jsem se natankoval na ústřední dvojici mamrdů se postupem času v celý míře přelil na filmaře. Film zhruba tak od poloviny stopáže totiž neskutečně špatně maskuje, že jeho brutální násilí a mučení v podstatě nemá co říct. Takže: Mluvení šílenýho zabijáka do kamery bych ještě jakžtakž snesl, ale posouvání děje zpátky pomocí ovladače na video rovnalo se nejhnusnějšímu podrazu na diváka (úplně vidím, jak se pan režižér chlemtá svou uslintanou votlemenou držkou, jakej že je kabrňák - takhle nás vochcat) a kompletnímu zruinování veškerý atmosféry. Co to jako mělo do prdele bejt? Pokus o jakousi avantgardní postmodernu? Umění? Nefukční vtip? Parodie? (Tady se totiž nabízí jediná filmová paralela: a to když Lord Helma posouvá děj vlastního filmu "SpaceBalls", aby zjisitl, že "teď" jsme v "teď".). Pak už našteští rychle následoval konec, kterej patřil do ranku toho nejimpotentnějšího, co může žánr zvaný "Moderní Thriller" nabídnout. Hm. Proto jsem se rozhod, že si tenhle film dotočím sám. Příští dveře, na který ty pošahaný slizký hovada zazvoněj, budou patřit rodině kapitána Spauldinga. A až začnou zkoušet ty svý kravinky s vajíčkama, veme si je do parády šílenej Otis se škarbkou na brambory a rozžhaveným šroubovánem. TAK! Ostatně tvůrci týhle kraviny by si nejspíš zasloužili to samý. Závěr: snímek, kterej mě nasral svou zváceností a očividným fanděním ústřední dvojici psychoušů. Ne, ti dva mladíci opravdu nebyli "Cool". A nechte si ty kecy o umělecké obžalobě násilí. Tohle bylo prostě n-e-m-o-c-n-ý. A kdo se u toho bavil, je nemocnej taky... A teď už táhněte! Nic jinýho se v tomhle komentáři nedovíte, vy zvrhlý hovada!

Co Tarantinovi opravdu žeru, je ta jeho smrtelně vážně se tvářící nadsázka - skutečnost, že si autor plně uvědomuje, že točí brak jak cep, dělá si z toho srandu, ale nedá to explicitně najevo. Lidi, co tomuhle filmu dali míň než čtyři body, mě znervózňujou. A když je jeden parchant nervózní, může to druhýho parchanta zastřelit. :) Přestože se mi nic nehusí víc než názorově splynout s tupou masou, tady si nemůžu pomoct: Pulp Fiction skutečně JE filmovým kultem a odvážím se tvrdit, že v určitých žánrech se filmografie dá rozdělit na filmy "před" a "po". Víc k tomuhle epesnímu bijáku neřeknu. Jen ještě poznámka k dabingu: Zdeňkovi Podhůrskému jako režisérovi a autorovi českých dialogů tímto skláním velikou a uctivou poklonu. Viděl jsem to nesčetněkrát česky a ještě nesčetnějckrát v originále, a obě verze miluju. Podívejme na Zdeňka, jakej to je šikovnej parchant.