UncleG

Petr Svoboda je pohotový, vtipný a nápady sršící zhruba tak jako přejetá žába v pangejtu. Idol dnešních babiček uvádí křečovitou šou, jejíž hlavní náplní jsou jakési nevyrovnané úkoly pro ziskuchtivé rodiny z Čech, Moravy i Slezka... Zvláštní kapitolu na mým soukromým shit-o-metru pak tvoří takzvaná "domácí vida" - Děsivý toť přízrak veškeré lidské ubohosti.

Česká televize opět boduje: Vpravdě geniální scény Felixe Holzmanna "STYLOVĚ" doplnila snůškou vykopávkových splašků - dementních písniček z televizního fundusu, na které se dnes už opravdu nedá dívat. A tak z nesmrtelného a stále aktuálního Holzmanna vykutalo studio na kvačích horách zase jeden pořad pro důchodce. Na druhou stranu je to až netušené, jak se dá zmrvit tzv. "střihová zábava". Fujtajxlpes!

Překvapivě zábavnější a výtvarně mnohonásobně lépe zpracované než stejnojmenná komiksová předloha. Z počátku je (stejně jako v knize) potřeba překonat nehoráznou porci nudy, uniformních ksichtíků a nezapamatovatelných jmen, abychom si posléze mohli užít výtečně odvyprávěnou story "jedné (krom)obyčejné holky z Íránu". Kdyby to celé bylo trošku méně tendenční (asi tak o dva valníky méně fracouzsko-pseudointelektuálně levicovejch pindů) ... a kdybych z vyprávění nenabyl pocit, že Satrapiová je ukázkovej typ egocentrický brécy, která nedokáže žít s jakýmkoli chlapem, byl bych možná ještě o fousek spokojenější :-)

Vynikající předskokan Faunova Labyrintu, v mnoha ohledech geniální dílo, které bohužel zapadlo v propadlišti času téměř nepovšimnuto. Po formální stránce vynikající, neotřelé zpracování duchařského tématu, vnáší do žánru "Béčkového Bu-bu-bu" zcela novou hodnotu. Plnou palbu bodů si zaslouží už jen za tu autorskou odvahu... Voba palce nahoru, plantážníci!

Tak bohužel... Koutský je sice furt dobrej, ale koncepčně na mě "Dějiny UČN" tedy opravdu nezapůsobily. Z historického hlediska se jedná spíš o "zvratky" než o vyprávění - přičemž stupeň demence jednotlivých příběhů se pohybuje v rozmezí přijatelné prčy (pravěk) až po naprosto nevtipné a neinformativní žvásty, jejichž jedinou kvalitou zůstává skutečnost, že je to barevné a že se to hýbe. Ona tedy původní "literární" předloha Lucie Seifertové taky není bůhvíjaké terno, ale předkládat tenhle seriál dětem, aby si v útlém věku udělaly obraz naší národní historie?... No potěš koště!

Já vám ňák nevím, co se to s těmi čétéčkovskými pohádkami děje... Ať to napíše Honza nebo Jirka (v tomto případě Dědeček), režíruje Standa, Karel nebo Jarda ... všechny nakonec dramaturgicky zprzní Jiřík Chalupa. Frajer, co donekonečna roztáčí kolotoč uniformních mučivých zhovadilostí - jedna k nerozeznání od druhé. "Tajemná truhla" je bohužel další takovou železnou košilí, na jaké jsme za desítky let studiové produkce zvyklí. Trocha toho strašení, barevných světýlek, trocha té obligátní pouťové lásky na první pohled ... a navrch neskutečná kopice nudy v naprosto nefunkčním rámci. Kolosální zhovadilost tvůrčího týmu se pak naplno projeví v závěru příběhu. Během poslední dvacetiminutovky jsem nabyl pocit, že točili podle scénáře, kterej se někomu rozsypal na chodbě a neměli číslovaný stránky. Když k tomu připočtu absenci jakéhokoli osvěžujícího nápadu, vychází mi čistý kašírovaný odpad. Nakonec musím ale zvednout hodnocení alespoň na jeden bodík - kvůli Miroslavu Táborskému a třem povedeným strašidláckým pšoukům.

Nápaditá ouchylárna, které se bohužel nepodařilo překročit rámec muzikálové blbůsky... Trošku jsem v té transexuální estrádě postrádal jakoukoli gradaci nebo příběhovost - "něco se tam děje" v podstatě jen proto, aby mohl následovat další muzikální výstup... a tak pořád dokola a dokola, až se ke konci v záplavě repetitivní bizarnosti nebylo na co koukat. Suma sumárum: Dva body do základu a třetí hvězdička za poznatek, že Tim Curry není člověk, nýbrž démon.

Chtělo by se říct "jeden z mnohých" thrillerů na hranici mezi realitou a snem, kterému by se jistě dala vytýkat určitá předvídatelnost. Jenže to jen na první pohled. Pak je tady ještě skutečnost, že "Mechanik" s onou předvídatelností chytře pracuje, nechá diváka vesele "předvídat" a přitom v pozadí rozjíždí rafinovanou past. Ta na konci příběhu nekompromisně sklapne, a jste zkrátka chyceni. Chytrá a atmosférická podívaná, kterou na výbornou vytáhnul vychrtlík Bale. Dál se nic prozrazovat nebude... Koukejte se na to kouknout!

Chytrý žánrový chameleón, který během stopáže hned několikrát převlékne kabát - a nutno říct, že změna žánru je vždy zábavná, překvapivá a ku prospěchu věci. I přes neoddiskutovatelnou skutečnost, že Tom Cruise není zrovna nejlepší herec (zde tedy podává pouze standardní porci svých přepálených gest), a nakonec i přes určitou dějovou rozcamranost ... jsem se bavil takřka na výbornou. Příběh má určitě svou sílu a závěr pak prezentuje nelogické, ale přijatelné vyvrcholení. A teď mě omluvte, jdu si někam sehnat originální Abre Los Ojos...

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu.