UncleG

Britská i americká verze jsou o tomtéž: netradiční seriál, těžící z (ne)humorné "trapnosti". Je o bandě blbů v kanceláři, kteří tráví většinu pracovního dne, tím, že tam jsou a jsou -prostě- trapní. Někdo je trapnej tak trochu, někdo trapnej zase o něco víc a někdo je megatrapnej... Z čehož pak vyplývá obrovská škála trapných situací, které jsou na stupnici trapnosti rozloženy spíše v té horní polovině. --- Teď si mě představte, že sedím na židli čelem ke kameře a povídám: "Dobrá, už nebudu používat slovo ´trapný´. Protože to po mě chcete. Ale jak jinak to nazvat, když to slovo stoprocentně vystihuje moje pocity? Ale dobře. Nebudu ho používat. Nebudu používat slovo ´trapný´." To opravdu nebylo moc vtipné, že? Spíš to šlo tak jako trošku do trapna... A přesně o tom je "Kancl". Přičemž americká verze je mi o maličko sympatičejší. Asi díky roztomile trapnýmu Carellovi.

Vždycky jsem se chtěl do téhle soutěže přihlásit. Dělat tam ze sebe čtvrthodinku blbce před celým národem a pak si třeba odnést Enycklopedii duševních poruch, Knihu o historii obuvnictví nebo Velký atlas písku.

Umění to asi bylo. Akorát mi posleství tohoto příběhu zůstalo ukryto. Že by obžaloba současného životního stylu? Ukázka nezdravých společensko-sexuálně-kulturních vztahů? Nebo jenom výkřik do prázdna? A proč to točil kameraman v pokročilém stádiu parkinsonovy choroby? A co na to Jan Tleskač? To jsou otázky, které mě budou trápit po zbytek ... těch dvou minut, než dopíšu tenhle komentář a pudu dělat něco jinýho.

Nebudu rozebírat, že Jarda Bosák (ačkoli jde o vtipnou osobnost a semotamo se mu povede i nějaká ta hláška) nezní zrovna extra bavič a už vůbec ne moderátor. Nebudu ani rozebírat, že show je špatně časově rozvržená, takže se v "komponovaném večeru" objevují pravidelná hluchá místa a po půl hodině začne celý pořad svou repetitivností nudit. Nebudu rozebírat ani "pestré" vsuvky, v nichž jsou pozvané celebrity nuceny odpovídat na otázky typu "Jste dobrý řidič? A čím to je, že vaše skupina řidičů odpovídala tak špatně?". Ne, ani neřeknu nic k přehrávajícímu "pseudoopilci" Hynkovi - jehož pokus řídit auto pod vlivem předvedl už před dlouhými lety Roman Kresta. Nezastavím se ani nad protivnými světelnými tabulemi, na nichž ve studiu běží reklamy! Ale nemůžu se nezastavit nad nepovedenou hlavní náplní - a to špatnými simulacemi konktrétních situací. Jak má asi člověk v počítačové grafice poznat, že mu na palubní desce neznámého autmobilu nesvítí kontrolka od mlhovky? Over All, jedním slovem: Nebavilo.

Zajímavé bylo především zjištění, že LoztomiLá Dáda ty malý usoplence z duše nenávidí a její cukrování není v podstatě nic jinýho než bohapustá přetvářka. Svou až neuvěřitelnou otevřeností se "zmrzlinová víla" odkopala sama. Burian jen "stál nesměle v koutku" a koukal, co z ní padá...

Přestože mi není naprosto jasný, proč se z pornoherců stávají "kulturní celebrity" a Rosenbergovic šťastná rodinka nonstop omílaná v médiích je mi příjemná asi jako puchejř na... no, řekněme na patě.... Pořád mi byla vypatlaná pornoherčka sympatičejší než nadřazený nadtvor Burian. Z něj čišel koncentrát pohrdání, odsuzování a předsudků. Jako moderátor naprosto selhal, protože neslyšel a nechtěl poslouchat. Svůj názor a pózerskou pozici zaujal už dávno před natáčením. Musel. Protože dokážete si představit, že by se ON, náš živoucí kulturní poklad, bavil s ňákou nastavfrndou jako s tvorem sobě rovným? To by mu jeho umaštěný intelektuální kamarádi v literární kavárně museli naplivat do čaje.

Ó Kanado zaslíbená! Mlékem a strdím oplévajcí. Země, kde všichni jezděj ve sportovních kabrioletech, všechny ženy jsou modelky a bydlí se v obřích, moderně zařízených sídlech. Jo a taky se tam točej naprosto blbý televizní demence bez špetky napětí. "Hrátky s nebezpečím" působí na první pohled jako lacinej erotickej blábol na pozdní promítací časy - tentokrát ovšem ve variantě ultrasoft porno, kde sex spočívá v hlazení po zádech a vcelku vohyzdná famme fatale si při častých muchlovačkách ani nesundá šprndu. A já se tedy ptám "na co se v tomhle filmu máme dívat, když nám nechtěj ukázat ani full frontal nudity!?" Kvůli příběhu nebo hereckým "olympijským výkonům" totiž nemá cenu zvednout oči od novin. Závěr dvěma slovama: Javorovej Blivajz! (a ne že by to ty případný vystrčený ponoukadla nějak zachránily!)

Nezlobte se na mě, ale mě to jejich vyvracení mýtů, ucvochtěný doma na koleni, přijde strašně ubohý. Ti chlápci čašto nemají techniku ani rozpočet k tomu, aby nasimulovali ty správné podmínky...jejich hokus-pokusy bývají velmi odfláklé a závěry zbrklé. Kolikrát slyšíte "nepodařilo se nám nasimulovat to ani ono, ale můžeme říct, že mýtus je zbořen." No tak to pardón, plantážníci. Příklad 1: Bořiči mýtů dokazují, že střelou vypálenou ze zbraně nelze vyhodit nádrž automobilu do povětří. Mýtus zboří, aby se k němu později vrátili. V některém z dalších dílů se jim podaří rozžhavenou trasírkou zapálit benzín v nádrži. Protože už byla nádrž děravá, tak nevybuchla. Přesto po tomto pokusu dospěli k názoru, že nádrž LZE vyhodit do vzduchu. A mýtus je potvrzen. Tečka. Himl-laudón-donr-wetr! Tak snad když chci něco emipricky prokázat, budu to zkoušet tak dlouho, dokud se mi to nepovede, ne? Takže jestli tvrdíte, že lze trasírkou vyhodit nádrž do luftu, tak JÁ TO CHCI VIDĚT! (kulka imho zapálila benzín již vytékající z nádrže a ne benzín v nádrži). Příklad číslo dvě: Bořiči mýtů zkouší, zda vystřelená kulka vytvoří v trupu letadla takový podtlak, aby roztrhnul plášť. A dělají to, pitomci, na zemi ve stojícím vraku. Pak si uvědomí, že letadlo vlastně letí... a tak v některém z dalších dílů simulujou proudění vzuchu ňákým trapným větráčkem a měří podtlak v nádrži s dírou. Místo toho, aby se domluvili s jakoukoli fabrikou na testování v aerodynamický komoře. Vrcholem tohohle upachtěnýho pokusu je naložení podtalkový nádrže na korbu auta, se kterým jedou po dálnici za bežnýho provozu (!). Pochopitelně to k ničemu nevede, ovšem tihle nepříliš chytří páni můžou říct, že "mýtus je zbořen". Ehem... Sorry ale let letadla ve výšce Xkm, jehož trup je námáhán hned několika druhy proudění, za úplně jinýho tlaku a teploty ...se zkrátka nedá simulovat autem jedoucím po dálnici. Leda byste byl totální pablb. Jak jinak tohle nazvat, než smutná ukázka ryzího amatérismu? Tímhle způsobem by se dalo celkem vesele pokračovat, až by vzniknul nejdelší komentář na CSFD :) Celkově: Nízkorozpočtová, velmi diskutabilní záležitost, někdy spíš naštve, někdy zas pobaví... ale rozhodně se nejedná o takový nářez, jak by se na první pohled mohlo zdát. No jo, v mejch očích zase padnul jeden Mýtus.

Účinky středověkých zbraní se testují rozbíjením věcí jako starý kazeťák nebo porcelánové prasátko jedoucích na běžícím pásu. Hloupé, že? To ještě není všechno. . . "A teď zjistíme, který z našich vědátorů by byl nejlepší čarodějnice. Ty létaly na koštěti. Naši vědátoři neumí na košťatech létat, takže je budou házet..." Ech! Ať se na mě nikdo nezlobí, takhle si představuju "větší než malé množství" bezduchosti. Obsah vědy: 0% Obsah historie: 10%

K tomuto pořadu je potřeba přistupovat s hodně velkým odstupem. Nejedná se o nic vědeckého, je to čistě zábavná show, jejíž náplní je ukázat co nejvíc explozí, čmoudu, nechuťáren a co možná nejnevkusnější plýtvání potravinami. Tady se trochu zastavím. Nechci vypadat jako nějakej moralizátor, ale před tím, než vyhodíte do vzduchu kamión hranolek, abyste zjistili létavost brambor, bylo by dobrý si taky uvědomit, že na týdle planetě existujou místa, kde se žije "z ruky do huby" a lidi umíraj hladem. No nic, jsem za ukňouranýho blba, je mi jasný, že "chudáci z třetího světa" si za svou bídu můžou sami, kdežto MY Evropani si klidně lajznem napustit bazén pudinkem - a zkuste nám v tom zabránit. Takže pokračujme v hodnocení: Rozmezí vtipnosti se pohybuje od celkem zajímavých blbinek a povedených vtípků, u kterých se člověk od plic zasměje, přes všeobecně známé pravdy (typu "co se stane, když do čajového servisu práskneme palicí - světe div se, to je tedy něco! Ono se to rozbilo!") až po nejtrapnější z trapných "pokusů" které na základě jednoho odzkoušení na jednom páru figurantů vedou k naprosto (ne)seriózně se tvářícím proklamacím. Největším nedostatkem všech sérii ovšem je, že člověka nečeká nic extra nápaditého nebo pestrého. Náplň jednotlivých dílů je totiž těžce monotónní. Stačí vidět 5-7 kousků, abyste si udělali rozumný obrázek o tom, že "tohle nikam nevede" a vědátorskou show přestali sledovat. Pokud zrovna nepatříte mezi lidi, které nikdy neomrzí pohled na vybuchující karavany...