UncleG

Vůbec mi nevadí pokus natočit "cynicky zlou" komedii o malosti lidský existence a vyvážit takový ty "laskavý hřebejskovský komedie vod srdíčka", který tvrděj, že český lid je v jádru dobrý a i ty komunisti, udavači nebo kolaboranti jsou vlastně príma lidi. Naopak... Kraus se zuby nehty snaží jít na dřeň opačného spektra. Takže zásadní (a bohužel také jediné) sdělení tohoto filmu je, že "lidi jsou hnusný svině plný zloby a nenávisti". Mňo...myšlenka, která by určitě mohla fungovat, ale to by se matroše musel chopit někdo schopnější. Jinak lze Městečko nazvat podivnou misantropickou spatlaninou, která postrádá příběh nebo alespoň základní dějovou linii. Je to jakási obří koule zmatlaná z nečitelnejch útržků, která se neřiditelně valí z kopce. Sem tam se v tý motanici objeví i vtipný momenty a podařený chvilky, ale ty rozhodně nemůžou zachránit ten nehorázně nezvládnutej celek. Když se k tomu ještě přičtou herecký výkony z říše zlejch snů (jedně Brancuzský, Hraběta a Jaroslava Pokorná mě trošku potěšili), debilní kamera a ještě debilnější střih, vychází mi film, kterej neměl nikdy vzniknout. A hluboká myšlenka dne na závěr: Kdyby se to celý od základu úplně přepsalo, natočil to jinej režisér, jinej kameraman, sestříhal to jinej střihač a hráli v tom jiný herci...tak to by nemusel bejt vůbec špatnej film :)

Udatní američtí soldáti nemají v nacistickým lágru roupama co dělat... Z cigaret si postavili maketu Eiffelovky, jídla mají tolik, že ho ze slušnosti cpou do slamníku, aby neurazili příslovečnou germánskou pohostinnost... No a tak si samou nudou vymyslí besídku na téma "válečný soud". Německý plukovník Werner je z nápadu přímo u vytržení, účastní se dokonce přelíčení a zajistí pro tribunál chlebíčky, minerálku a představení drezury německých trpasličích pudlů z Cirkusu "Tölpel und Grützkopf". Všechno dopadne tak jak má, na závěr přichází vítr z hor a déšť růžových lístků. Fujtajbl, to byl zase jednou úžasně realistickej spektákl.

Trošku horší mrtvolácký Béčko, kterýmu se nedá upřít jistá dávka originality a zajímavejch nápadů, ovšem nemohoucnost stále převyšuje nad kvalitou. Nebudu popisovat všechno, co mě na tomhle filmu štvalo, protože toho bylo hodně. Hlavní dvě věci ale zmíním. Jde totiž o tradiční symptomy špatnejch hororů: Za prvé jsem postrádal jakékoli napětí. Ne napětí, který by člověka donutilo prokousnout si dolní ret, ale aspoň náznak dramatickýho okamžiku bych v hororu rád viděl. Bohužel všechen strach je opět o standardním eklhaftu, násilí, střevech, krvi, požírání zaživa, vyhřezlých vnitřnostech a dalším veselém hnusu. To mě, přiznávám, moc netankuje. A druhá věc - ta už mě při sledování vyloženě prudila - byly neustále otravný "teleportační" zombie, co vyskakují doslova odnikud, aby pokousaly úplně slepý, blbý a hluchý hrdiny. Pokaždý (ale fakt p-o-k-a-ž-d-ý), když byl někdo kousnutej, nebylo to proto, že by se vlastní chybou dostal do "závaru" zombáků. Vždycky odněkud vyskočí nečekanej nebožtík a hryzne. Ola-la. Jak trapné, řekne si každej, kdo viděl Dawn of the Dead. Závěrečná poznámka: Na Romera je v Zemi mrtvých přece jen málo psychologie a sociálních podtextů. I když jeho první Überzombie Che-Guevara byl docela zajímavej nápad.

Mnoho povyku pro nic, jak by řekl Šejkspírojc Wilda. Pořad se skládá z jednotlivých komponovaných večerů a závěrečné "Show o knihách". Finální ceremoniál byl ovšem zábavný asi jako půlnoční záznam ze sněmovny. Každá kniha dostala svého advokáta a ten se o jejích kvalitách měl přít s ostatními... Tato fáze pak vrcholila možná nejtrapnějším a nejnedůstojnějším momentem v dějinách přímých přenosů, v němž se moudrý člověk s obrovskou životní zkušeností Arnošt Lusitg přel s exhibujícím smradem Valentou o Harryho Pottera. To vše za účasti tiše trpícího překladatele Medka. Opravdu úžasné pošušňání, sledovat někoho, komu ještě nesetoupily varlata, jak se snaží vypadat chytřejší než chlap, co prošel tři koncentráky. Až jednou mladej Valenta povyroste, bude si muset někde za rohem vrazit pár facek. Výkonů tzv. "napřesdržku" bylo v celém závěrečném ceremoniálu víc, ale tím už se nebudu unavovat. Když ještě připočtu nulovou hodnotu této "ankety popularity", vychází mi čistých 20% za hezký vizuál. Hmm… Nejlepší kniha, Nelepší komedie, Největší Čech, Sedm divů Česka… to všechno může maximálně mapovat Vkus Mas nebo momentální nálady ve společnosti. Jestli jsem se u toho měl navíc bavit … pak tedy hluboce lituju, ale to se vážně nepovedlo.

Tomu říkám Ultimate Prouct Placement! :) Celý film sice neustálě těží z jednoho vtipu, ale dělá to s takovou noblesou, že se člověk ani nemůže zlobit. Logorama je vtipná a nápaditá věc v opravdu netradičním kabátě, ovšem příběh přece jenom lehounce pokulhává...

Překvapivý "malý velký" film, který (krom perfekntího obsazení) vyniká skvělou atmosférou a v minimalistických podmínkách rozjíždí zdrcující dramatické čóro. Přes hutné a sugestivní vyprávění je tu ještě položena psychologická nadstavba - o níž bych si troufnul tvrdit, že je skrz naskrz geniální. Bude to znít jako nejblbější klišé, ale tenhle film opravdu "nastavuje zrcadlo". V situaci, v níž jde vážně o kejhák, se alespoň v jednom ze čtyř hlavních (anti)hrdinů chtě nechtě musí každý poznat. A věřte, že to poznání nebude zrovna příjemné. Psychologická perla nutící diváka k zamyšlení sám nad sebou. 100%!

Naprosto bez nápadu a bez vtipu představuje seriál "Žížaláci" pinožení dvou mentálně disfunkčních postaviček modrýho a červenýho pseudočerva, kteří se umí proměňovat do různých podob a zažívají "opravdu veselá" dobrodružství. Jaromír Gál evidentně čerpá inspiraci z předrevolučního seriálu "Koulelo se jablíčko" - po vzoru červíka Pepíka prchajícího před zlou slepicí, utíkají vycmrndlí žížaláci před jakousi pazgřivou koso-vránou a ještě jí tropí zlomyslné taškařice, že se jeden až "za břicho popadá". Já se tedy popadal za hlavu - Typickou devizou tohoto barevného vejblitku je totiž naprostá nefunkčnost jakéhokoli vtipu nebo gagu. Autorská impotence v oblasti humoru má být pak nahrazena imbecilním chichotáním ústředních hrdinů, kterým přijde všechno úžasně vtipné. Že by první večerníčkoví zhulenci? Ba ne, spíš se nabízí jistá paralela s Purple and Brown - zatímco u dvou podivnejch hroud plastelíny tahle rozesmívací technika funguje takřka dokonale v symbióze s povedenými vtipy, umělý smích žížaláků působí jako pokus neschopného vypravěče smát se vlastním špatným fórům. Autorům doporučuji podívat se na pár dílů Ovečky Shaun, Wallace a Gromita a už zmíněných Purple and Brown, aby si ozřejmili poznatky v bádání, jak vypadá animovaný humor. Zkrátka a dobře... co říct na závěr? Seriál se správně měl jmenovat Škrkavčáci a ti dva povedení červi měli místo do země zalézat do análního otvoru. Protože jedině tam i s celým seriálem patří.

Absolutní moc je spíš taková kriminální pohádka vyprávěná s celekem dostatečným nadhledem, několika vtipnými momenty a solidními herci. Clint má i tentokrát celou řadu drsnovtipných pšouků, ale herecky se zrovna nepřetrhnul. Zatímco Hackman mě přesvědčil, že dokáže bejt odporně paroubkovsky slizkej i na malém hereckém prostoru. I přes veškerou vykonstruovanost a scénář průhlednej jak papírek vod bonbonu, nemůžu říct, že by mě "Absolutní moc" absolutně nebavila. Takže průměrná trojka ve stylu "kouknout, zasmát se a zapomenout".

Dannyho parťáci jdou opět do akce - tentokrát s velmi bohulibým a ušlechtilým záměrem přivést k bankrotu jisté kasíno ve Vegas. Takže co můžeme očekávat? Podfukářský cajmrsk se spoustou dějových linek, frajerský styl a tradiční dějovou překombinovanost, která na konci (víceméně) zapadne do jednoho celku. A zatímco druhý díl se v množství motivů ztratil, trojka funguje překvapivě dobře a i přes velké množství osob, událostí a vzájemných krkolomných propletenců si příběh uchovává koukatelnou jednotu. Navíc myslím, že oddechovkám Dannyho střihu vážně nemá cenu vyčítat absenci psychologických profilů postav nebo nedostatek originality. Ve svém žánru Lupičské komedie jsou třetí parťáci originální až až. Samou radostí sice na půdu nevyskočím, ale oproti příšerné dvojce jsem aspoň mile potěšen.

Jéje. Jsem tedy mírně akademicky rozčarován, kolik vzrušení dokáže vzbudit takováhle nicotná hovadina. A protože banalitám, na něž shlížím ze svýho chrámu blažené nevědomosti, nepřikádám sebemenší váhu, nemůžou mě podobné vejblitky jakkoli rozhodit. Jinak doporučuju všem, kdo zapřísáhle kážou něco o své příslušnosti k pravici nebo levici, ať si napřed vyzkouší webový dotazník "Political compass".