UncleG

Miluju tyhle brakový, pitomý, špatně sestříhaný, debilně natočený imbecility s motorkářema v černých kuklách, honičkou na člunu, honičkou v autě, laciným vrtulníkem a dalšími "standardními proprietami". Filmy, kde se neřeší viditelné jistící provazy v kaskadréských scénách, natož podobnost kaskadéra s dublovaným hercem. Filmy, v nichž se hlavní hrdinové skrývají před střelbou ze samopalů za plyšovými hračkami nebo nafukovacími balónky. Filmy, kde střílet z automatické zbraně znamená "netrefit"... Filmy, v nichž přesně víme, kdo je hodný (v tomto případě opravdu velekladná postava majitele kasína - to už se fakt potrhám smíchy!) a kdo zlý (zákeřní lupiči, kteří se v honbě za mamonem neštítí ničeho - ale fuj, chlapci). No zkrátka "Přepadení v bouři" je zase jeden velkofilm za pět padesát, jehož existence v dějinách kinematografie je pro lidstvo asi tak stejně důležitá jako plíseň mezi prstama Caspera Van Diena.

Moje záliba v obskurnostech, fantasmagoriích a bizarnostech sice byla částečně ukojena, ale na druhý straně mě žalostně štve hlavní náplń filmu: Totiž, že Žán Piér předvádí spíš zajímavé kulisy na pozadí jakéhosi neurčitého příběhu. Ten je možná svým způsobem i originální, ale bohužel bez větší hodnoty. Teda... nechci, aby to znělo jako suchoprdí vejlev samozvanýho umolousance z "Katovny", ale mě to vyprávění fakticky neuspokojilo. V podivném a nesrozumitelném světě se šmrdolí nespočet podivných, nesrozumitelných až protivných existencí... A tak nějak se mi zdá, že celej film spíš balancuje někde na hranici zlýho snu a obskurního nesmyslu. Nemůžu si zkrátka pomoct...Nějakou větší hloubku (a ani extra napětí) jsem v těch podivných obrazech prostě nenašel. Takže na závěr velmi nerad: Tři z pěti za vizuál, mýho oblíbenýho Perlmana a spektakulární "sexy mozek" stráčka Irvina ... Zbytek šel krutě mimo.

Jak by zazpíval brouk Kvapník: "Bez vtipu, bez dechu, šinu si to po mechu..." Aneb 96 minut prázdného žvatlání o ničem, na které se překvapivě(!) dalo i koukat. Podáním prosté, obsahově prázdné, ale na druhou stranu mě tenhle blábol výrazně neiritoval. Zkátka, milá děvčata: spolkonout, zapít, zapomenout.

Jak zábavný může být film, v němž se vše podstatné semele v první půl hodině a zbytek stopáže je už složen pouze z retrospektivních pohledů na tytéž události? Našlápnuto to mělo na chytrej thriller...Bohužel, kolem šedesáté minuty už z obrazovky doslova ukapávala vleklá, hutná a jednotvárná nuda bez vzrušení nebo náznaku čehokoli překvapivého. Zbytek filmu už je jenom klasická pohádka o nastavované kaši omílané pořád a pořád dokola... Navíc Hoffman dostal žalostně málo prostoru a tak předvedl spíš standardní, než žíly rvoucí výkon, jak by se na herce jeho formátu slušelo. Pro mě je tedy "ďábel" docela zklamání: nezaujal, nepobavil a nepřesvědčil.

Animák, který je (i na americkou nezávislou produkci) v poněkud netradičním kabátě a svou diváckou náročností i způsobem zpracování připomíná spíš evropskou školu. Na jedné straně velké překvapení, na druhé straně mi osobně příliš nesedl Andersonův zkratkovitý vypravěčský styl a neustálé (až chorobné) "opakování téhož" - takže v několika posledních desítkách minut snad samou nudou chcíp pes (nebo liška?) Ve finále tedy Fantastický pan Lišák není až tak úplně "Fantastický", ale přinejmenším je "Neotřelý" a "Zajímavý". Tři body a dva zaječí skoky z Pěti: za film, který překvapil, ale nenadchl.

Tak říkám to nerad, ale Koralína mě přece jen trochu zklamala. Zatímco knižní předloha je čistokrevný horor s dětskou hrdinkou v hlavní roli, animák je pouze další prachobyčejný loztomilák pro celou rodinu. Teď bych se tu mohl chvíli rozčilovat proč komerční páky zabraňují natočení opravdického animovaného hororu, ale to by bylo stejně marný jako házení hrachu proti rozjetýmu buldozeru. Koralína možná není úplně špatnej biják, ale mě celou dobu vyloženě prudila ta přizdisráčská snaha "býti za každou cenu neškodným filmem pro všechny věkové skupiny". Ano, říkám to otevřeně...Já chci konečně film, který poučí hloupé rodiče, že ne všechny animáky jsou pro škvrňata. A kdo udělá chybu, že na takovou podívanou vezme svoje děti, tomu se prckové podělaj do sedaček. Gaimanova Koralína takovej potenciál má. Film ho bohužel nedokázal využít. A tak dávám čistě subjektivní tři punkty.

Mary a Max je sice podívaná značně depresivní, ale do deprese vás nepřivede - to smutné je totiž naprosto dokonale vyváženo humorem, nadsázkou a nadhledem. A tak přesto, že mě tenhle film opravdu na duši nepotěšil, dávám plné hodnocení - něčemu, co mě naprosto rozhadrovalo pojetím, způsobem vyprávění a nakonec i neuvěřitelým smyslem pro humor! Přiznávám se, že miluju filmy, v nichž člověk neví, jestli se dřív smát nebo brečet. P.S. - věděli jste, že želvy mohou dýchat řítním otvorem? :)

Tohle je opravdu 84 minut zcela ztracenýho času. Až je mi tak nějak trapně - tentokrát ten pocit naprostý trapnosti a zmaru nepramení z debilního scénáře, kterej by zmáklo chytřejší dítě na nižším stupni mateřský školky...Ani z imbecilních chyb popírajících předchozí situace a opravdu "nečekaných dějových zvrat(k)ů"... Dokonce za to nemůže ani ohavná 3D animace, vedle níž by chlápek v zelených holínkách připomínal toho krokodýla o fous líp... Ani oškliví, nepříjemní a vyloženě dřevění lidé tvářící se jako herci... Není to ani absence sebemenšího humoru a nejtrapnější pokusy o vtip za poslední dekádu. ... Ten trapnej jsem totiž já, že jsem se na TOHLE vůbec kdy díval. Tak!

Film natočený s takovou grácií, realisticky a živě, že jsem během sledování zapomněl mrkat. To jsem poznal až v závěrečných titulcích - když mě začaly pálit vyschlé bulvy. Málokdy se stane, že bych se ve zdánlivě bezdějovém filmu naprosto utopil a s napětím ho sledoval až do konce. To už vyžaduje pořádnej kus machroviny. Navíc Sylvie Testud byla absolutně v-ý-b-o-r-n-á. Intimní a přirozená. Celou dobu jsem matně přemítal, jestli jí náhodou neznám jako nějakou dávnou kamarádku. A když ve finále předváděla "Strach a chvění", nasadila už jen příslovečnou třešničku na dort. Takže jo! Tenhle film je pro mě nečekaná událost, jejíž kvality stojí a padají s herečkou v hlavní roli.

Nemůžu si pomoct, ale ústřední dojem z celé detektivky byl, že Vladimíru Menšíkovi role "moudrýho" příslušníka SNB vyloženě nesedla. Nadšení z příběhu taky veškerý žádný - Jestli ten vobraz někdo ukrad, přemaloval, schoval do falešnýho salámu nebo ho omylem přiložili do kamen... to mi bylo tak ňák šumafuk.