UncleG

Proboha! CO JE TOHLE ZA NOMINACE?! (Následuje zděšení a neartikulované výkřiky) Karel Gott je div? No, to je na tom národní kultura asi hodně špatně. Navíc... Já vždycky myslel, že "Div" je významu neživotného.... Ale vlastně jo. U Káji to sedí. Takže doufám, že tuhle zcela absurdní soutěž vyhraje - následně mu bude odebráno sperma a to se posvátně uchová v archivu národních památek pro tisíc dalších generací. Takže Vote for Gott! A teď mě omluvte, jdu poněkud zvracet.

Inteli-Porn! Čisté ART POUR ART, které se nejspíš bude ohromně zamlouvat homosexuální kritice, postmoderním dekadentům a všem dalším, kteří jsou "intelektuálně in" a 95% jejich přátel tvoří tranďáci nebo gayové z kulturních kruhů. Pro mě je to prostě další film dalšího z mnohých režisérských estétů, jehož kontroverze spočívá v naprostým odtržení od života. Neschopnost jakýmkoli způsobem reflektovat realitu a snaha lacině šokovat falešnou otevřenosí, promiskuitní homosexualitou a zároveň být tak bytostně "lidský". OCH! Filmový kritik hýká blahem a pseudointelektuál nadšeně přikyvuje, jako že "pochopil". Neříkám, že všechny momenty filmu byly vyložené zlé, jen jsem čím dál tím víc cejtil touhu pana tvůrce být velmi "NewYorský a pokleslý"...Z čehož zhruba od poloviny stopáže vykrystalizovala esence naprostý nudy, která se v závěru dala rozkrájet a nasušit. Na konec poznámka: kdybych se někdy chtěl podívat na gayporno, tak bych si asi zašel někam na net. Ale ty neustálý homo-cicmačky, oblejzání a cocksucking mi vážně lezly na nervy. Zároveň se omlouvám, pokud jsem právě urazil něčí estetický jemnocit. Berte to tak, že "Já som heném vobyčajný sposták, pane Hrábě".

Noirová krimoška, která v mnoha ohledech prokazuje opravdu vynikající kvality. Děj utíká splašeně dopředu, člověk se samým napětím leckdy nestačí ani nadechnout, občas naopak zaperlí vynikající fóry a povedené frky. A navíc naše ztepilá Fanny je zkrátka skvělej matroš od podrážek bot až po poslední vlas na hlavě – kdo se do ní okamžitě nezamiluje, je blázen. Tak proč nehodnotit maximálním počtem bodů? … Ono je tady totiž jedno „jenže“…. Ani přes ty skvělý stehna v bílejch kamaších nemůžu ignorovat skutečnost, že příběhová část připomíná rozstřílenej cedník. Vyprávění je vzrušující jen ve fázi "vršení záhad", ve fázi "odhalovací" pak bohužel leckteré momenty utíkají jak oka na punčoše, některá fakta nebo údaje do sebe zkrátka nezapadají a finální rozuzlení a ozřejmení motivací jakoby uteklo z říše banálních pohádek. Škoda, přeškoda! „Konečně neděle!“ mi ve finále vychází jako film se silnějšími třemi bodíky… ale díky slečně, co se umí ohánět Eiffelovkou, se na něj zase někdy rád podívám.

Tak předně, než tady milýho Astro Cucáka surově skopu do kouta, poznamenám, že se mu nedají upřít určité kvality. Animace a design postav sice nedosahuje na Deamworksácké nebo Pixarovské pecky, ale pořád se jedná o víc než solidně zvládnutou práci. Situační humor a gagy fungujou (až na pár infantilních výjimek) dokonale, stejně jako hvězdné hlasy výborně sedí k jednotlivým typům. Tím ale bohužel výčet všech plusů končí. Co tenhle film nenávratně a tragicky poškozuje, je hodně - hodně - hodně - hÓÓdně zprasenej scénář (Ale fakt hodně, ehm). Postavy se chovají hloupě a nelogicky, někdo je zachráněn, aby se v zápětí mohl dobrovolně vrátit do situace před záchranou... A třeba takový Tatínek našeho hrdiny Astro Boye je kapitola sama pro sebe: tu synka bezdůvodně miluje, tu bezdůvodně zatracuje, aby jej mohl opět bezdůvodně milovat a zase zatratit a zase milovat. Stejně tak charaktery ostatních postav prochází neustálou nelogickou změnou v chování, až celé vyprávění připomíná sen splašenýho schizofrenika. V závěru nás pochopitelně čeká obligátní kýbl splašků s nápisem "falešná hra na city", záležitost tolikrát omletá a okopírovaná z milionu předešlých animáčů, až se člověku dělá mdlo. Dobrý - Astro Spratek dostal nakládačku a už chudák leží zmlácenej v koutě v kaluži vlastních syntetických biokapalin, ale ... když jsme u toho kopírování, nedokážu odolat abych ho ještě trošku nekopnul do žebírek. Tenhle film jakoby byl dokonalým produktem z příručky pro Japonce "Jak udělat animovaný trhák" - kromě již zmíněnýho "I´m so fucking happy" konce obsahuje všechny standardní blivajzy včetně otravného "zvířátka", vedlejších komických postav bez dalšího významu i toho tolik oblíbeného nemluvného siláka. Inu asiaté se snažili až do morku svých žlutých kostí, ale trhák se jim opravdu nepovedl. Teď sedí v tom svým studiu, porovnávají film s příručkou a nechápou kde udělali chybu...

Tak tu máme šíleně nezajímavej a skoro nedokoukatelnej pokus o "hustou" podsvětní komedii ve stylu Podfu(c)ku nebo Sbal prachy a vypadni. Rockeři-chcípáci v podání pánů Mádla s Kotkem se tváří jako velcí, zlí a tvrdí hoši, troufnou si vydírat mafiánskýho bosse, převážej v kufru mrtvoly... a v momentě kdy přijdou na plac, aby předvedli pořádnou rockovou smršť, spustí jejich kapela něco mezi tvrďoulinkým popíčkem a ukolíbavkou. Analogicky k tomu pak vyznívá celý film - vyloženě z něj trčí snaha hrát si na drsný tvrďáky a tvrdý drsňáky, zaujmout teenagery nahotou, trapným sexem, silnejma kecama a spoustou vulgarit ... ale zároveň je to celý strašlivě přizdisráčský. Co se zbytku týhle velepodívaný týče... Z mlaďochů snad jenom Mádl ukazuje že umí hrát (Sorry, Kotek, ale ty tvý vojsouvry, to byly muka) a co mě opravdu nepotěšilo, bylo zbytečný a protivný cameo pana vole plešatýho Olympika. Ouvr-Ól: V Cůlovým jazyce nedohuštenejch productplacementovejch 20% (...ještě jsem zapomněl místo obyčejnýho sprostáckýho a nudnýho " v " psát to dwojitý, aby byl celej komentář náležitě boží. Za což se omlouvám...)

Taková běžná televizní demence s poněkud křečovitou snahou o originální podání Stokerova krvosaje. Nevadili mi herci, kteří (snad až na Mínu v podání Štefky Leonidasů) typově neodpovídali dosavadním zaběhnutým představám... a docela s povděkem jsem uvítal i prvotní snahu o netradiční výklad látky. Jenže ono to "obohacování" literární klasiky o invenci televizních pisálků zhruba od půlky filmu šeredně skřípe, pak se na několika místech zadrhne, zaškytne a vrcholí takovým nějakým narychlo upatlaným závěrem. A jestliže se tedy v prvních 40 minutách dá mluvit o snaze přijít s novou myšlenkou, pak zbytek filmu je už jen o neschopnosti tu myšlenku jakkoli rozvést. Další atributy už jen ve zkratce: Akce příšerná, Napětí nulové.

Překvapivě chytrá podívaná, která postupem času krystalizuje z prvotní prapodivný fantasmagorie. Devítky připomínají takovou lehkou Lynchovinu, která ve finále (proti všem očekáváním) dává smysl. Jednání a motivace jednotlivých účastníků téhle hry s osudem sice nemusí být až do finálních titulků úplně zřejmé, je ale s podivem, že při zpětné rekapitulaci do sebe jednotlivé střípky pěkně zapadnou. A zatímco Lynch sám nezná odpovědi na vlastní mystéria, August řešení nabízí. Nedělá to prvoplánově, chce přece jen trošku zamyšlení v otázkách "kdo byl kdo a proč dělal to a to", ale člověk se toho vysvětlení nakonec dobere. Zkrátka tenhle film musíte nechat "doznít", aby měl ten pravý účinek. Takže jo...! Devítky jsou pro mě celkem překvapení - jak zábavností, tak způsobem zpracování a nakonec i skvělým výkonem Ryana Reynoldse (kterého si můžete vychutnat hned ve třech polohách).

Film u kterého moje první já tiše trpělo, moje druhé já chtělo těkavě přepínat, třetí já myslelo na včerejší zážitek s Clercs 2 a čtvrté já se pokradmu plížilo do špajzky uždibovat čokošku. Takže pěkně popořadě, hoši: 1) 90% filmu je o tom, jak hlavní hrdinové bez ustání melou panem... a cinty, co jim padají od huby, to jsou doslova broušený diamanty moudrosti. 2) Herdek, proč marním svůj drahocennej čas něčím tak nepřesvědčivým a upachtěným? Může za to dabing nebo je to vopravdu tak strašně špatný? 3)Teda to s tím oslem jménem Kelly...to byla fakt síla! 4) Hmmm...ořííííškováááá....

Pravěká roadmovie na hranici dokumentu a survival thrilleru, která těží především z charismatu hlavního hrdiny. Bezejmenný opočlověk (já mu říkal "Hugouš"), je prostě od pohledu sympaťák a stačí pět minut, abyste si toho olysalýho kámoše zamilovali. Zajímavé, že jedna jediná němá postava bez problému utáhne celých devadesát minut ....A to přes to, že se ve filmu vlastně nic neděje. Tempo vyprávění totiž není nic závratného a nedočkáme se v podstatě žádných vypjatých okamžiků. O to víc mě ale bavilo tenhle film sledovat. Paradoxní. Kdybych chtěl bejt přehnaně analytickej (což dělám opravdu nerad), řekl bych, že je to celé o citové vazbě, kterou si s Hugoušem neskutečně rychle vybudujete a loučit se budete jen neradi. Jo, škoda, že ti Australopitékové tehdá vyhynuli. Dneska s nima mohla bejt celkem sranda...

Nemůžu si pomoct, ale Čarodějné pohádky jsou jedním z nejlepších porevolučních večerňajzů. Z výtvarného hlediska hodně solidně nakreslený - dokonce s nepatrnou dávkou erotismu (i když netradiční stylizaci asi jen tak někdo neskousne), animace taky není vůbec špatná a vyprávění má nejen hlavu a patu, ale i vtip a říz. A protože nejde o seriál infantilní, roztomilý a kýčovitě podlézavý, dalo se celkem předpokládat, že narazí na vlnu nepochopení. Při tom je to práce, která má nespornou epickou i výtvarnou hodnotu. A "ne!" opravdu mi není líto dětí, že se na tohle musí koukat. Děti totiž ještě nemají zabedněný hlavy hloupejma předsudkama o vzhledu nebo obsahu kreslených seriálů.