Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (1 239)

plakát

Kult hákového kříže (1998) 

Myslím, že "působivé" je to slovo, které hledám. Při prohrabávání své slovní zásoby jsem si všiml ještě "emotivní" a "silné". Vlastně se na hromadě válelo ještě mnoho dalších výrazů. Jenže některé - jako "černobílé", "stylové", či "Norton" - nezněly tak intelektuálně. Spíše jen jako takové velmi nadšené výkřiky. Povedlo se. Paráda. Skoro bych řekl, že tam, kde Romper Stomper mlčel, Edward Norton křičí vzteky. Argument, že jde o nereálnou báchorku sice beru, ale během sledování a vlastně i teď je mi to celkem jedno.

plakát

Ratatouille (2007) 

Óda na dobré jídlo. A opět jedno absolutorium pro Pixary. Bez debaty perfektní, chrlící nápady a originalitu v každém záběru. Když čapnu všech 11 pixarovek, tak jsem snad pouze u 2 z nich nebyl nadšen. A to ještě ty 2 (pro mě jsou to Up a Úžasňákovi) jsou výborné filmy. Ratatouille by rozhodně zabírala jedno z prvních míst. Jen třídit si pohádky podle toho, která je lepší je malinko zlé. Všechny jsou stejně skvělé. Je neuvěřitelné s jakou pravidelností a neutuchající kvalitou to Pixaři zvládají. Jen, ať to trvá ještě léta. Až jednou vyjde kolekce 50ti filmů od lampičkové firmy, budu přespávat před obchodem.

plakát

Daikaidžú Gamera (1965) 

Na podobné filmy koukám, abych vypl mozek a zasmál se. Příšera jakéhokoliv tvaru rozkopává papírové krabice a modely všeho možného. Mně to k zábavě stačí. Jde jen o fakt, jak moc nudné jsou scény, kdy se "řeší". Co s příšerou, jak je to strašné atd. Čím více boření a bojů, tím samozřejmě lépe. Přesto jsem k původní Godzille přistupoval s respektem. Ta potvora si vytvořila takovou nějakou auru významnosti a milníku. No a alespoň u mne to rozhodně zafungovalo. Jak ale s Gamerou? Vždyť je to vlastně to samé, pouze s želvou v hlavní roli. I tak to fungovalo. Pravda, že Gamera narozdíl od Godzilly sem tam začne pořádně nudit, jenže "akční" scény jsou zde větší psychárna. Čím méně víte, tím více v šoku budete, až Gamera vytáhne všechny své triky. A také až Japonsko vytáhne všechny své triky, poněvadž finální řešení problému Gamera je naprostou lahůdkou pro diváky s choutkami na podobné filmy. Gamera není tak dobrá jako Godzilla, ale v některých pasážích je hezky švihlejší. Rozhodně nepohřbila mé občasné chutě na příšery rozdupávající krabice.

plakát

Alenka v říši divů (1951) 

A já to pořád žeru! Jooooooo! Walt Disney dostal razítko šílené geniality a všichni se vesele smáli všemy směry. Víc Alenky! Víc! VÍC!

plakát

Muž, který sázel stromy (1987) 

Včera jsem řekl, že pokud ve mne tento Muž zarezonuje ještě i dnes, tak připíchnu hrdě i tu poslední hvězdu. Šup tam s ní. Uznávám, že větší dojem zanechala ta první půle. Přeci jen se ve druhé už jen moc mluvilo a ohromné nádheře, která byla tak nádherná, až všechno bylo krásné. Ale ono to opravdu bylo tak hezké, že jsem to sežral i tak a nadchlo mne to.

plakát

Pinpon (2002) 

Jen bych upozornil, že šotek, který vložil do kolonky žánr slovo "komedie", má opravdu zvláštní smysl pro humor. Takové veselé a milé drama vykoupané v originalitě. A ta spočívá? V provedení, v příběhu, v charakterech i v drobnostech. Takhle by to šlo. V takovém balení bych asi dokázal koukat na jakýkoliv sportovní film.

plakát

Zlo mezi námi (2003) 

Veselý film o veselém švédském školství. Přesně takový, kde s divákem nespravedlnost cloumá tak, že chce roztrhat plátno a zabít všechny postavy. A tak to mám rád. Silné. Bez debat doporučuji všem a sypu plné hodnocení.

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Tak dost. Už na to prdím. Zkoušel jsem trpaslíkovi přijít na chuť hodněkrát a dokopal jsem se až do třetí řady. Není to úplně blbé, ale prostě to není pro mne. Zasměji se jednou za díl, zbytek tápu a celou dobu mi přijde, že veškerá legrace je tak nějak moc okatě vykonstruovaná.

plakát

Nelítostný souboj (1995) 

Kriminálnka s démonem jak na jedné, tak na druhé straně. Ačkoliv, kdybych musel volit, tak šílenější je Pacino. Je to jeden z toho druhu akčňáků, kde mě malinko mrzí, že se hrdinové a scénárista trošku nezklidní. Protože největší dojem v takové jízdě stejně udělají ty "klidnější" scény (na kafi, s televizí). Ta výjimečnost je samozřejmě v jiskření ústředního dua a funguje bez chybičky. Jen až budu koukat příště, tak si vystřihnu stopu Val Kilmera. Vadil mi. Vadil mi dokonce možná všude.

plakát

Kdo přežije (2000) (pořad) 

Nepochybně se s každou další řadou blížíme více a více k soutěži Dolejzač a Pochlebovač, jenže na ty první části mám tak fajn vzpomínky, že níž jít nemohu. Kmen promluvil.