Han22

První krimi/thriler a film z roku 1971 a celkem zajímá záležitost o jednom panu domácím co je tak trochu psychopat. Na straně jedné je to nudné, pomalé, dlouhé s vizuálem a spádem levných anglických dramat z chudinských čtvrtí. Fakt to není sedmdesátkové Mlčení jehňátek. Na straně druhé jsou tu výborní herci. John Hurt hraje takového troubu a sedmilháře, že mu člověk jeho osud snad i škodolibě přeje. A Richard Attenborough je takový slizoun už od pohledu, že se Vám z něj bude dělat fyzicky zle jen když se na něj koukáte. Já vidět takového domácího, tak beru nohy na ramena ještě ve dveřích. Ten film neskutečně zvedá, stejně jako fakt, že je vše poctivě zpracováno dle skutečné události. Policajti a soud na sebe museli být v té době fakt pyšní. Nestrhlo ani neurazilo, pěkná zlatá střední cesta na 3*.

Poslední film roku 1970 a jako vždy oskarovka. Pattona jsem viděl zhruba před 20 let někde dopoledne na Nově a nemůžu říct, že by mě úplně nadchnul. Stoprocentní to není ani dnes, ale zároveň vidím kvality, co jsem kdysi neviděl. Patton je více životopisný, než válečný film. Opravdová bitva je tu jen jedna tanková v Africe, (ale zato parádní). Zbytek tvoří fragmenty bojů, musím ale uznat že i ty fragmenty z různých prostředí plné leteckých útoků a přestřelek tanků jsou prostě výborné. Drtivou většinu filmu tvoří Patton a jeho chování k vojákům, hádky s generalitou, spousta přehlídek a oslav z osvobozených měst, občas nějaký ten filmový týdeník. Patton je zde vykreslený jako hulvátský, sprostý, arogantní kokot, kterému v podstatě nezáleží na vojácích, neváhá jim nadávat i fackovat je. Zajímá ho jen čistá válka, hnát se do útoku za každou cenu, za slávou, za rozdrcením nepřítele. Ovšem díky tomuhle přístupu je to on, kdo projíždí Afrikou a později Evropou jako nůž máslem a pomáhá výrazně k vítězství nad nacisty, zatímco ostatní by jen vyčkávali a vycházeli ze zajištěných pozic. Na 5* se to u mě vyšplhalo až na konci, kdy Patton jasně vidí vidí rudou bolševickou hrozbu a chce pokračovat, za což se ho vedení zbaví. Škoda že to nedopadlo jinak.. nemusel tu být rok 1948. Filmařsky výborná výprava, pochodová hudba a fantastický Scott, který v pouhých 43 letech stvárnil mnohem staršího Patton s absolutní bravurou. Válečný film roku 1970, ale Oskar za nejlepší film? Tak trošku úlet a snaha podpořit válku ve Vietnamu, byly tu jasně lepší filmy (Love Story, Malý velký muž).

Poslední půlhodina má naprosto neskutečnou, dechberoucí, pětihvězdičkovou gradaci. Nebudu prozrazovat detaily, ale natočené to bylo mistrovsky. Ovšem film má přes dvě hodiny a to celé dění předtím je prostě příšerná nuda. Ano jsou tu slavní herci i herečky včetně zaslouženě oskarové Hayesové, ale film řeší milion nezajímavých věcí. Vedoucí letiště se rozvádí, má milenku, bojuje s inspektory, na dráze má letadlo, pilot podvádí manželku s letuškou, která je těhotná, letiště řeší co s chronickou černou pasažérkou, probíhá odhalování potencionálního psychopata. Vše velice pomalu, popisně, telenovelně a člověk čeká kdy už se něco začne dít. Tady se tvořili klišé všech katastrofáků 70. let včetně 2-3 pokračování a vznikal žánr, který mě narozdíl od bráchy nikdy moc nebavil. Z úcty k originalitě a vzhledem k poslední půlhodině se zavřenýma očima 4*, ale musím přiznat, že béčkovější pokračování mě bavily více.

Love Story je asi jedna z nejúžasnějších lovestory co jsem kdy viděl. Tak průzračně čistý film, že skoro nevím co k tomu napsat. On a ona ve všech podobách. Počáteční snaha mít navrch a machrování, vtipkování, stírání se, humor, romantika, dojetí. A také řešení reálných problémů s penězi, rodinou, jedna ošklivá hádka. Dva prakticky neznámí, obyčejní herci, ani on ani ona nevypadají jako topmodelové, ale jsou tak akorát hezcí. A poslední půlhodinu nekonečný smutek... i když ten film nehraje špinavou hru, nehodí šokující zvrat na konec, naopak od začátku víte jak to dopadne, přesto to bolelo. Nevím co bych na místě Olivera dělal, buď bych umřel, nebo by se ze mě stal automat bez života, emocí. A k tomu opravdu překrásný ústřední motiv, který se v různých variacích opakuje (já barbar to znám jen díky Minuty se vlečou od Mareše). 100% a smutek v duši, který musím rychle přebít něčím jiným. Drama roku 1970.

A mě se to líbilo. Takový obyčejný film o obyčejném chlapovi a jeho životě. Hlavní hrdina je bývalý pianista, který to vzdal a pracuje jako dělník. Táhne to s hodnou leč trochu pitomou servírkou, ke které se chová jako hajzl a podvádí ji. Neváhá ani svést přítelkyni svého bratra, nedokáže si promluvit s tátou jinak než když je po mrtvici a nemůže odpovídat. V průběhu filmu se ukazuje proč - protože ztratil respekt, lásku a city nejen k okolí, ale hlavně sám k sobě. Někdo to tu komentuje, že to nechápe, já to naopak dokážu pochopit velice dobře. Občas je to vtipné, občas nudné, není to žádné strhující drama a konec je cynický. Ty 4* dávám hlavně kvůli Nicholsonovi, který je tu už takový, jak ho miluju. Ošklivý, plešatějící, ale charismatický a excentrický chlap, který přitom jasně umí zahrát i slabé chvilky své postavy.

Nu, přelom 60-70. let byla ta doba, kdy v Hollywoodu všichni fetovali a potom to takhle vypadalo. Nikdy jsem neviděl žádný z Antonioniho italských filmů, ani další z podobných "klasik" a pokud jsou všechny takové, tak po tom ani netoužím. Bezdějová kravina o vzpouře proti systému s dvěma krásnými neherci, krásnou pouští a artovou šukačkou. Ten děj by se dal sepsat na jeden řádek, ale škoda slov. Nesmyslná smrt hrdiny a nepochopitelné finále srazilo nakonec ještě jednu hvězdičku z původně plánovaných dvou. PS: Harrisona Forda jsem si nevšiml.

No tohle rozhodně nebyl další Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago. David Lean se vrátil k melodramatu, se kterými začínal, jenže ho protáhl na tři hodiny a výsledek je k neusledování. Vedlejší věci fungují - kameraman vykouzlil krásné obrázky irské krajiny, je tu troška erotiky a v pozadí je odboj Irů proti Angličanům na počátku 20. století. Občas nějaká zajímavá scéna. A jsou tu postavičky - hospodský donášející angličanům, kněz jako morální autorita, mluvčí pouliční lůzy Maureen či retard Mike (na Oscara tohle ale nebylo!). Leana ale odboj nezajímá, sleduje jen ústřední milostný trojúhelník. Mladá dívka se zamiluje do stárnoucího učitele, který ji podlehne. Učitel ji miluje, ale doma ji přehlíží a prakticky s ní nespí a tak dívka hledá vášeň u polochromého britského důstojníka s PTS. Přičemž všechny tři postavy jsou nezajímavé, mělké, nic moc zahrané. Nic se pořádně nevyřeší, ale zato se to nic táhne a táhne a táhne. 3* za režijní formu, ale obsah naprosto o ničem.

Naprosto nestáhnutelný film, sháněl jsem ho snad 3 dny. A výsledek? Drama o vozíčkářích mě napřed moc nechytalo. Je to takové studené jako většina britských filmů. Mladý frajírek skončí na vozíku bez možnosti léčby, proč se tak stalo se nedovíme. Rodina se na něj vykašle, v ústavu pod maskou laskavé péče bují náboženské puritánství. McDowell je sice fantastický, ale jeho hrdina není moc sympaťák ani před nehodou, natož po ní. No pak přijde nečekaná láska, plná nečekané radosti, obyčejných i neobyčejných problémů, film mě naprosto zaháčkoval... SPOILER aby mě na konci zdrtil smrtí jeho přítelkyně. Do prdele s takovýma filmama! Mám pocit, že na přelomu 60-70. let končí blbě snad každý druhý film, já se u filmů chci odreagovat od mizernýho života a ne se po nich cítit ještě mizerněji. Ten film si to nezaslouží, ale 3* za ten zbytečně špatný konec.

Ze srdce nesnáším veškeré (ultra)levicové aktivisty, kteří aniž by cokoliv věděli o životě či o světě bojují proti všemu a politici, média a firmy jsou z nich posraní a bojí se je poslat do háje. Všechny ty Gréty, obyvatele Kliniky, idioty co se lepí na přechody či letiště, ničí umění či sochy starých "rasistů" jako byl Churchil. Tak co s takovým filmem? O pozadí protestů se moc nedovíme, hlavní hrdinové mi moje názory rozhodně nevyvrátili. Někdo se připojuje k protestům kvůli holkám, další jde s davem, hlavní hrdina sám neví co chce od života či světa, ale lepí si plakáty s vrahem Che Guevarou. Ano je to výborně, moderně natočené, solidně zahrané, hraje tu parádní muzika, ústřední romance je pěkná. Závěrečný masakr za zvuků Give Peace a Chance je opravdu síla (a tak trochu citové vydírání). Přesto víc než 3* nedám, protože jsem těm hipíkům ani na chvíli nedokázal fandit.

Co se týče gayů mám typický čecháčkovský názor. Ať si každý dělá co chce, nikomu se posmívat za to nebudu, ale koukat se na to nemusím a fakt mě nebaví, když mi tohle různé LGBT organizace cpou pod nos. Kromě Phidalephie jsem žádný gay film nikdy neviděl a opravdu jsem se na tohle netěšil. Začátek v komediálním duchu mě nebavil, jedna postava (Emory) mě příšerně štvala svou příhřátostí. Chcá nechcá ale musím přiznat, že okamžikem, kdy začala telefonní hra z toho Friedkin ukoval tak špičkové, brutální a vyhrocené drama, že jsem na konci lapal po dechu a hodnocení raketově stoupalo. Každá z postav je určitá gay škatulka (ale živoucí), charaktery se obnažují až na dřeň včetně jednoho "normálního" a herecké výkony neznámých herců jsou naprosto špičkové. To že tohle vzniklo v roce 1970, jen 2 roky po pádu Hayesova kodexu s takovou otevřeností je prostě neuvěřitelné, myslím si, že i dnes by to bylo odvážné. Silné 4* ač bych tenhle film nikomu byť jen s mírnými předsudky nedoporučoval.