Han22

Po 4 letech v kině na novým filmu a nostagie jak prase. S bratrem jsme před 20 lety zalapali po dechu, když film stál neskutečných 55 korun (běžná cena byla kolem 30), dnes jsme zalapali po dechu znovu při vstupence za 170 korun. Navíc při popremiérové hospodě nám hrálo devadesátkový rádio s hity od Rednex, Ace of Base, BSP, 2 Unlimited aby ta nostalgie byla ještě více. A film? Nářez jak prase a nenechte se zmást nízkým hodnocením, dokonce i od mého oblíbeného verbala. Vše co jste milovali na prvním dílu a devadesátkách jako takových je zpět - brutální akce, úžasné efekty, patriotistické (a patetické) proslovy střídané stíracíma hláškama. Nechybí brutální destrukce měst, úžasné letecké souboje plné laserů, obrovské vesmírné lodě, dokonce ani pozemní boje a ve finále i něco jako vzpomínka na Godzillu. Emmerich se vykašlal na veškerý progres a natočil 100% 90´s retro, které mu vyšlo se vším všudy. Ani záchrana psa nechybí :) Když uvidíte Pullmana, Goldbluma nebo úžasného Brenta Spinera, omládnete o 20 let. Ani ty mladé postavy mi kupodivu nelezly na nervy. Vše co měly být a nebyly nové Star Wars je tady a dokonalosti mi chyběla jen nějaká 90´s vypalovačka v soundtracku.

Žádná agitka jak z naší poúnorové kinematografie se naštěstí nekonala. Ford byl profík a tohle je zatím nejlepší film, co jsem od něj viděl. Bylo jednou zelené údolí je především rodinnou ságou rodu Morganů. Rodu horníků, kteří v malebné Waleské vesničce konce 19. století prožívají obyčejný život. Na začátku je to idylka, podpořená malebnou krajinou, tklivou hudbou a perfektníma postavama. Ať už moudrý otec, drsní synové, matka se selským rozumem nebo malý Huw (úžasný Roddy McDowall). Ale v průběhu filmu se vše mění, nechybí propouštění, nenaplněná láska, pár úmrtí i dalších tragédií a nakonec se proměňuje i nálada ve vesničce. Kde se na začátku tančí, zpívá a hoduje se na konci klevetí a pomlouvá. Nikdy to ale nesklouzne k naivitě, melodramatu nebo lacinosti. Naopak, když je malý Huw terorizován ve škole, vyřeší se to s krásným vtipem a nadhledem. Musím uznat, že mi rodinka pořádně přirostla k srdci. Kdepak Občan Kane, tohle mělo duši, srdce. Drama roku 1941 a Oskara si za nejlepší film si to zasloužilo.

Občan Kane, legendární film všech kritiků a další klasika, co si můžu odškrtnout. Orson Welles si tímto filmem postavil pomník jako režisér i herec a dokázal to v pouhých 26 letech. Filmařsky je to geniální - nelineární skládání života člověka z výpovědí různých lidí, dokumentární začátek, novinář pátrající po původu posledního slova před smrti Poupě a odhalující život magnáta. Pitvat by se daly i skvělé záběry jako obrovské skladiště nerozbalených krámů, odhalení tajemství divákům, nebo rozpadající se manželství v krátké a výstižné snídaňové scéně. Nebo noirová kamera s postavami v polostínech. Jenže pod tou skvělou formou je celkem průměrný obsah, celkem obyčejný příběh. O Charlesi Fosteru Kaneovi se toho moc nedovíme, jen že byl tiskařský magnát vydávající poloviční bulvár, byl dvakrát ženatý a neuměl milovat. Operní scény a vůbec celá pasáž s druhou polohysterickou manželkou mě i dost nudily. Zkrátka, nesporně klasika, ale strhující film pro mě rozhodně ne.

Ten film se mnou teda bojoval. Na místo očekávaného válečného eposu je to přes hodinu farmářské sociální drama, navíc hodně naivní a propagandistické. Víra v Boha, tradiční americké hodnoty, spravedlivá válka to vše je vyzdvihováno až nechutným způsobem a sráží film neskutečně dolů. Na druhou stranu Hawks to jako zkušený režisér ukočíroval a jakmile se dostaneme do války je to celkem mazec. Yorkova heroická akce je předzvěst všech rambovin o 40 let později. A nakonec jsem začal i naivnímu hrdinovi fandit. Jeho cesta od pijana, přes pobožného muže, válečného hrdinu ke skromnému farmáři je výborná především díky fantastickému Gary Cooperovi, který s přehledem zahrál všechny odstíny postavy a Oskar přišel naprosto zaslouženě. Lepší 3*. Válečný film roku 1941.

Veliká pohoda. Ač byl Hitchcock mistr thrilerů, neztratil se ani ve vodách romantické komedie. Základem jsou postavy, které mu šly vždy na sto procent a které se povedly i tady.. Oba manželé, kteří se doví, že vlastně manželi nejsou jsou příjemně civilní a jejich vztah po třech letech je celkem realistický. Není to sice zrovna crazy komedie, ale také žádná naivni romance nebo melodrama. Jen příjemná podívaná bez ničeho, co bych mohl vytknout. Komedie roku 1941.

Hollywoodský režisér jednoduchých komedií se rozhodne natočit sociální drama. A protože o životě těch chudých vlastně moc neví, vydává se ve špinavých hadrech do ulic najít problémy. Sullivanovy cesty jsou opravdu zvláštní film. Prvních cca 50 minut se nese v duchu pohodové komedie, nechybí seznámení s krásnou vandračkou Veronicou Lake i pár jízlivých tref na samotný Hollywood. A pak režisér přeřadí na sociální drama, jehož dějové zvraty nedávají smysl. Nejvíce bije do očí hrdinovo odsouzení na 6 let nucených prací za napadení a to, že je okamžitě propuštěn, jak se svět doví kdo je. Jako VIP si může dovolit všechno? Stejně tak vyznění filmu - točte radši komedie než dramatické filmy je poněkud diskutabilní. Zkrátka takový film dva v jednom, jehož první část je o moc lepší.

Film postavený na zimních sportech, především lyžování a krasobruslení. Oboje je celkem fajn, lyžažské scény jsou vtipné, Sonia Henie samozřejmě bruslí famózně. Stejně tak jsou skvělé i písničky - jak ústřední motiv, tak slavné kousky ochestru Glenna Millera (In The Mood, Chattanooga Choo Choo). Jenže pak je tu prostinká ústřední romance - nesympatická bruslařka se vytrvale snaží rozbít vztah klavíristy se zpěvačkou, až se ji to povede. Docela mě fascinují tyhle filmové vztahy z té doby - někdo má před svatbou, ale na poslední chvíli jde za jinou. A stačí k tomu jediná hádka.

Pokud nepočítám hudební úlet Fantazie, tak Dumbo je první Disneyovka, která není podle klasické pohádky. Příběh je jednodušší, stejně jako animace. Je to v podstatě jednoduchá záležitost o sluněti s velkýma ušima, který uprostřed cirkusu hledá své právo na štěstí. Potěšila mě animovaná psychedelická část, překvapilo kolik emocí se dá vyjádřit obyčejným chobotem a pobavily různý narážky na svět (slonice ala pavlačové drbny, vrány ala černošský big band). Je to pěkná pohádka, ale ne na 5*. Animovaný film roku 1941.

Pokud něco vím o generálu Custerovi, tak to byl nezodpovědný idiot, který v honbě za slávou obětoval celou kavalérii v boji proti beznadějné přesile. Tenhle film skutečnosti dává řádně na prdel. Custer je sice nezodpovědný, neuznává autority a generálem se stane prakticky omylem, ale pak se z něj stává příkladný hrdina, který neváhá čelit spiknutí a obětovat svoji kavalérii, aby zachránil indiány. Kdyby to aspoň odsýpalo, ale film je neskutečně dlouhý, vyplněný romanticko-komediálními scénami jak z Jih proti Severu (čemuž napomáhá i obsazení Hattie McDaniel a Olivie de Havilland). Plusem jsou naopak úžasná závěrečná bitva, Errol Flynn si odehraje to svoje no a v roli Crazy Horse je opravdu hodně mladý Anthony Quinn. Ale celkově nic moc. Mimochodem závěrečnou bitvu si můžete prohlédnout bez dvouhodinové předehry v klasické písničce Greenhornů Blízko Little Big Hornu.

Fritz Lang není pro mě nijak oblíbený režisér, takže mě nezklamal, ani nenadchnul. Western union je oddechovka, pohodový western u pionýrech, co přes nezmapované území vedou telegrafní dráty. Jsou tu indiáni, banditi, trojice pohodových hrdinů (exbandita, průkopník a greenhorn), nechybí humor, na rok vzniku opravdu pěkná barevná kamera a pár dobrých scén. Není to žádná klasika se skvělým příběhem, ale ani žádný propadák. Western roku 1941.