sedm.1

Wolf Warrior musím bohužel určitě označit za značné zklamání, jelikož se jedná i na mě o až příliš jednoduchoučkou a především naprosto nenápaditou bojůvku, ze které je navíc cítit, že tvůrci při její tvorbě nejspíš i pěkně smrděli penězi, díky čemuž na mě většina těch přestřelek pak působilo jako nějaká amatérská paintballová hra, prostě já v této válečné jednohubce nenacházím příliš pozitiv, a to bohužel i přes účast božského Scotta Adkinse, který tu sice pár soubojů předvede a je to opět v jeho podání velká paráda, nicméně na záchranu celého filmu to zdaleka nestačilo. Jacky Wu tu jinak v ústřední roli nepůsobí vůbec výrazně, a to i díky jeho postavě, která též není dvakrát sympatická, dále se tu pak tvůrcům nepodařila navodit ani žádná atmosféra, napětí tu kvůli ploché a tuctové zápletce též vůbec nefunguje a co se týče přímo akce, té je tu sice dost, ale jak jsem již zmiňoval, na přesvědčivosti příliš nezískala, nezaujala mě ani choreograficky, s její přehledností je to tak akorát na hraně a tak mohu pochválit maximálně jen její slušnou krvavost, i když jatka to také zrovna dvakrát nejsou. Já tu tedy nechci tvrdit, že se jedná o vyloženě špatný film, mě osobně ovšem tato akční podívaná skutečně neoslovila a nebavila, jelikož mi nepřinesla opravdu nic, co bych si při jejím sledování mohl užít.

Velmi složitý snímek jak na hodnocení, tak na okomentování, každopádně asi to nejzásadnější je v souvislosti s Nehty zmínit nejspíš fakt, že se rozhodně nejedná o mainstreamovou podívanou, a to i navzdory tomu, že se v podstatě jedná v první řadě o žánr romantického dramatu, což by mohlo naznačovat i zájem širšího publika, nicméně tohle je prostě ale opravdu hodně jiný film, který sedne z mnoha důvodů skutečně jen málokomu. Nevím tedy, jak moc se na výsledném dojmu podepsal přítomný, poměrně výrazný sci-fi prvek, co se na něm ovšem podepsalo určitě, tak to byla vážně velká originalita celého příběhu, který je pak díky tomu na jednu stranu sice zajímavý, neobvykle zvláštní a zvlášť ke konci docela emočně podmanivý a silný, na druhou stranu jeho zpracování nelze ale označit jinak než jako doslova hlemýždí, postavený na dlouhých pohledech a velice rozvážných dialozích ústředních postav, a na celkové nejednoznačnosti s melancholickým nádechem, což ani jedno z toho není nic pro netrpělivé a přímočaré obecenstvo. Krom originality tu lze jinak ale ještě vyzdvihnout i výkony přítomných herců, kdy především ústřední trio odvádí rozhodně velmi přesvědčivou práci, díky které tu pak efektním způsobem funguje chemie mezi jednotlivými postavami a tím pádem i emoce. Já zkrátka i přes tento můj letmý rozbor a výčet souvisejících pozitiv a negativ i tak stále ale nevím, jak mám s touto podívanou vlastně naložit, mé dojmy z Nehtů jsou totiž dost rozporuplné, jelikož z velké části mě ten film sice dvakrát nebavil, nicméně zároveň nemohu ale ani tvrdit, že mě svým ojedinělým způsobem zároveň nezaujal a nepodmanil si mě, takže těžký, moc těžký filmový zážitek, se kterým si vážně není lehké poradit.

Na jednu stranu sice nevím, zdali byl zrovna nejlepší nápad si dát v půlce června ryze vánoční film, na stranu druhou jsem ale v podstatě rád, že jsem to udělal, jelikož jsem si alespoň díky této šílenosti nezkazil vánoční čas, protože já Candy Cane Lane bez zaváhání hodnotím jako NEJHORŠÍ vánoční film co kdy vůbec vznikl a kterému nedám Odpad jen díky snaživému Murphymu, který zde sem tam hodil nějaký ten povedenější fórek a zábavnější ksichtík, vše ostatní ale považuji skutečně za neuvěřitelné dno, při kterém mi bylo po kompletně celou dobu doslova a do písmene trapně. To co zde totiž tvůrci roztočili za zápletku, tak to snad přitom museli něco šňupat, jelikož to je naprosto nestravitelná obludnost, kde evidentně došlo k záměně působivého vánočního kýče, příjemné pohody a snesitelné naivity za tupost, trapnost a totální, opakuji totální nesoudnost. Je tedy sice hezké, že samotná zápletka má poměrně originální myšlenku, co je to ale platné, když se tu především veškeré postavy chovají jako naprostí imbecilové, hloupé, nevěrohodné a přeplácané figurky, co jsou krom Eddieho navíc obsazeny ukrutně nesympatickými ksichty, na čele s jeho manželkou a tou zlou elfkou, to byli výkony zralé na doživotní herecký distanc. Strašně jinak ale působili i efekty co se týče těch oživlých figurek, to bylo otřesně nekvalitní, no a ty dialogy, tak to byla taky síla, to musel sesmolit nějaký pořádný banán, co fakt nemá zábrany kohokoliv a kdykoliv znechutit. Zkrátka za mě se skutečně jedná jen o jednu OBROVSKOU vánoční nesoudnost, co se vyžívá v hromadě nesnesitelných postav, scén a dialogů, o infantilním závěru pak ani nemluvě, to bylo už za hranicí tolerantnosti úplně. Tudíž ještě jednou, Candy Cane Lane je nejhorší vánoční snímek, co jsem kdy viděl a od čistého Odpadu to zachraňuje skutečně jen Eddie Murphy.

Už ani nepamatuji, kdy jsem byl při závěrečných titulkách tak vzteklý, jako po shlédnutí God is a Bullet. Tak promrskanej potenciál je totiž s prominutím fakt k posrání a prostě nechápu, když má někdo k dispozici takové trumfy, a stejně mu ta šance na natočení absolutní pecky doslova proteče mezi prsty, že pane Cassavetes? Jako takhle, Maika Monroe, Coster-Waldau, Glusman, a v podstatě i všichni ostatní tu podávají naprosto parádní, silné a přesvědčivé výkony. Veškeré postavy nelze označit jinak než jako fakt zatraceně výrazné a zajímavé. Nekompromisní násilí, brutální efekty, ustřelené hlavy, končetiny, krve jak na jatkách, k tomu nemám co dodat, dokonalý luxus. Fantasticky syrová a nepřívětivá atmosféra, smekám před ní. No a to vše zabalené do satanských kultů, únosů dětí, drog, lze si přát něco lepšího? Těžko. A kurva, i přes všechny tyhle DOKONALÉ prvky z toho nakonec stejně vznikne něco takového??? Jak tohle mohl pan Cassavetes tak posrat??? Za A) celé to mělo být minimálně tak řekněme o pětačtyřicet, ne-li víc minut kratší, jelikož tolik ABSOLUTNĚ zbytečných scén v jednom filmu, to jsem ještě nezažil. Za B) když už natočím něco tak zbytečně dlouhého, tak jak tam snad polovina scén nemůže dávat smysl? Jednotlivé scény na sebe navazují úplně debilním způsobem, kdy to působí jakoby snad každá druhá z nich byla jakoby uspěchaně ,,ustřihlá” a najednou to prostě jen tak skočí zas úplně jinam, byl snad střihač při svém výkonu pod vlivem omamných látek? A za C) tolik chyb a nelogičností v jednom filmu, za to by si tvůrci snad zasloužili i nějaké ocenění, třeba Idioti roku! God is a Bullet zkrátka v rovnocenném poměru nabízí ty nejdokonalejší scény, ovšem pravidelně se střídající s těmi nejhloupějšími, z čehož ve výsledku vychází zážitek, kdy jsi v jedné minutě vystřelen do filmových nebes, abys byl ovšem hned v zápětí poslán drsným direktem rovnou na Dno, a takové výkyvy tu probíhají po celých těch šíleně přepálených a nesmyslných 150 minut, a jak pak něco takového mám hodnotit? Z 50% 5*, z 50% odpad, takže za mě uděluji nasraný průměr a vzkaz pro pana režiséra, vraťte se zpět k malým dramatům a romantickým šaškárnám, a přenechte podobné scénáře povolanějším tvůrcům. Děkuji

Tetris je naprosto strhující životopisný film, který právě v tempu, ve kterém se odehrává, nemá snad obdoby, i když je ale tedy určitě nutné i upozornit na fakt, že skutečných událostí se zde tvůrci drží skutečně jen okrajově, což přiznal i skutečný Henk Rogers, že opravdu velká část scén je udělána jen pro filmové potřeby, takže kdo by chtěl jít do Tetris s tím, že se dozví, jako to bylo doopravdy, tak tady se to úplně přesně nedozví, nicméně já osobně s tímto faktem nemám naprosto žádný problém a díky tomu jsem si tuto jízdu mohl užít vážně naplno a byla to paráda. Film se se svým zběsilým stylem vyprávění zkrátka doslova utrhne ze řetězu hned od začátku, Henk Rogers se ani na minutu nezastaví a bojuje o licenci na Tetris jako o život, kdy mu vlastně ale i o ten život šlo, lokace se střídají jako na běžícím páse, což platí i pro smlouvy, které se stejně tak rychle podepisují a zase ruší, až se vše přesune do Ruska, kde to pak nabere snad ještě větší grády a zde se spustí další naprosto úchvatný kolotoč událostí, který je dech beroucí, silný a především zajímavý, a to celé trvá až do gradujícího finále, které mě pak pohltilo úplně, prostě paráda. Krom strhující zápletky je ovšem skvělá i atmosféra, zvlášť ta moskevská, nechybí tu ale ani napětí, emoce, a samozřejmě ani zatraceně výrazné postavy, podpořené super výkony jejich hereckých představitelů, na čele s vážně famózním Taronem Egertonem v ústřední roli. Abych ale zmínil i důvody, proč po všem tom opěvování nehodnotím tuto podívanou 5*, tak mám určitě výtku k dost nepřehlednému a chaotickému dění kolem všech těch smluv, ve kterých jsem se dost ztrácel, no a pak k až zbytečně akčnímu finále v podobě honičky v žigulíku, to se jakože už tvůrci rozdivočeli až přehnaně moc. Jinak ale musím zopakovat, že Tetris je fakt extrémně svižná, zajímavá a výrazná jízda, která rozhodně stojí za pozornost a za mě si jednoznačně zaslouží palec nahoru, skvělá zábava.

Nádherná hra je parádní a především velice silný filmový zážitek, kterému jsem naprosto od prvních minut propadl, a to i když jsem mu popravdě dal šanci vlastně jen kvůli tématu fotbalu, ovšem zde je nutné určitě konstatovat, že ono to ve výsledku zas až tolik o tom fotbale není, a oním ústředním motivem The Beautiful Game jsou spíš postavy, lidé z řad bezdomovců, jejich silné osudy, charaktery a vztahy jak k sobě samotným, tak k okolí a fotbal tu pak funguje v podstatě jen jako spojení mezi nimi. Každopádně ona sázka na skupinu těchto lidí z okraje společnosti tvůrcům vyšla na maximum, každého z jednotlivých hrdinů jsem si doslova zamiloval, s každým jsem neuvěřitelně soucítil, jejich příběhy tu působí opravdu silným a přesvědčivým dojmem, a to samozřejmě i díky více než trefnému castingu, na čele s osvědčenou hvězdou Billy Nighym. Jinak se tu určitě povedla i úžasná, nevídaně příjemná atmosféra, nechybí ani luxusně vtipné momenty, fajn je i nepředvídatelnost příběhu, nicméně přes všechna tato pozitiva tu je ještě jedno, která převyšuje všechny ostatní, a to monstrózní emoce, které tu fungují vážně strhujícím způsobem a několikrát mě skutečně až dohnaly k pocitům, kdy jsem měl slzy na krajíčku. Bohužel jsou tu ale i dvě věci, které mi nakonec nedovolují dát tomuto skvělému filmu plné hodnocení, a to přehnaně nesympaticky vykreslený hlavní hrdina, který mě svým chováním nevídaně vytáčel a i když chápu, že to bylo pro potřeby příběhu, tak za mě to prostě tvůrci přehnali a té postavě se vážně nedá přát nic ani po jeho závěrečném prozření a napravení. A tou druhou mrzutostí je zpracování fotbalových zápasů, které jsou nepřehledně natočené a příznivci malé kopané si to v tomto ohledu prostě nemohou užít tak, jakby mohli. Ani jedna z těchto věcí ale nemění zásadním způsobem nic na tom, že tato podívaná se pro mě stala nečekaně příjemnou peckou, která si zaslouží obrovskou pozornost!

Co je potřeba v souvislosti s tímto filmem zmínit na prvním místě je určitě fakt, že se jedná film opravdu ryze jen pro ženské publikum a tím pádem je si nutno pánové přiznat, že ať už se tu budeme k tomuto filmu vyjadřovat jakkoliv, tak to prostě bude neobjektivní, jelikož kdokoliv z nás asi jen těžko dokážeme vstřebat film, kde se první polovinu ústřední hrdinka rozhoduje, zdali je lesba, či ne, no a když se tedy nakonec rozhodne, že ASI je, tak se pohádá s ,,nejkou” a po zbytek filmu se zas pro změnu rozhoduje, jestli jí má zavolat, nebo napsat, a když jí napíše, tak se zas rozhoduje, jestli jí má vzít telefon, když jí ta kámoška volá zpátky, no prostě problémy, nad kterými já osobně přemýšlím jen ve směru, že z toho jde vůbec udělat celovečerák. Navíc i všechny ústřední postavy tu na mě působily pak dojmem, že by spíš potřebovali … no, radši nic, řeknu to raději takhle, celé to působí fakt emancipačně silným dojmem, takže pro spoustu aktivistek bude tato podívané také jedno velké blaho nejen pro duši. Zkrátka sorry, tohle je ale pro mě jako hetero uživatele s pinďourem vážně jen těžko vstřebatelná a nejspíš i pochopitelná podívaná, nicméně abych ukázal ale i svou přívětivou, mužskou, tvář, tak musím uznat, že Dakota je fakt miloučké stvoření.

No, nebudeme si nic namlouvat, nejsem nadšený, a to dokonce natolik, že považuji tuto desítku společně s osmičkou Jigsaw za doposud nejslabší díl pro mě této již krapet vyždímané série. Nové a nápadité pasti se tedy tvůrcům daří vymýšlet pořád, o tom žádná, i když i zde se již objevují jisté známky recyklace, každopádně právě ony pasti jsou ale opravdu už jen to jediné, co v tomto pokračování stojí za řeč, jelikož pořád mají grády, jsou dostatečně brutální a efektní, takže v tomto ohledu prostě panuje z mé strany ještě spokojenost, což se o zbytku obsahu ale již tvrdit příliš nedá. Především první polovina se tedy táhne jako sopl, nuda střídá nudu, a prakticky opravdu až do poloviny nezáživně sledujeme jen nemocného staříka, co ,,bojuje” s rakovinou. Druhá polovina pak už na tempu a zábavnosti díky zmiňovaným pastím sice nabere, oproti předchozím dílům ale i zde chybí ta obvyklá intenzita a zběsilost, které tak zdobily všechny předešlé Saw, postavy mezi pastmi pořád něco řeší, melou a melou, hraje se tu na city, no prostě to už není ono. No a závěrečná pointa, rozuzlení, to je asi největší znehodnocení tohoto filmu, jelikož je to tak kostrbaté a postavené na náhodě, že jako tady už tvůrci ztratili poslední zbytky soudnosti a nepřesvědčivost té pointy je tak doslova už jen monumentálně trapná. Navíc mi přišlo, že předchozí díly byli i o dost víc brutálnější a nekompromisnější, než tato desítka a ani gradace a napětí již nejsou na té strhující úrovni, na kterou byli příznivci Saw zvyklí. Tak alespoň že ta typická atmosféra zůstala zachována, a i postavy a jejich obsazení lze určitě považovat za pozitivní, což je sice pěkné, nicméně ve výsledku to nic nemění na tom, co jsem zmiňoval hned v úvodu, Saw X patří zatím asi k tomu opravdu nejslabšímu, co v této sérii vzniklo a já už vážně nejsem přesvědčený, zdali má ještě vůbec smysl v tom pokračovat.

Prznění značky Ghostbusters pokračuje i na dále, ba co víc, je to jen horší a horší, a já si tak už vlastně kladu jen jednu jedinou otázku, kdy tohle znásilňování popularity prvních dvou dílů už sakra skončí? No já upřímně doufám, že již právě touto Říší ledu, a když už by se přeci jen někdo rozhodl pořád ještě parazitovat i nadále, tak snad už s úplně jiným týmem a především naprosto odlišným přístupem, jelikož v tomto provedení je to už jen těžko snesitelná rodinná nesoudnost, co může pobavit tak akorát děti, i když v dnešní době už ani ty děti nejsou tak naivní, a příznivce rodinných trapáren, kde jsou na sebe všichni tak hodní a ohleduplní, že by se jeden poblil, ovšem takových diváků snad tolik také není. Já každopádně na této podívané nenacházím skutečně jednu jedinou pozitivní věc. Zápletka nemá tempo, její ústřední nápad je nevýrazný a nudný, celé to vůbec není ani svižné, efektů je pak sice asi dost, nicméně v dnešní době chválit film jen za průměrné a nenápadité efekty je vážně mimo mísu, jelikož to nabízí prakticky už každý druhý film a zde prostě žádný z nich není natolik ohromující, aby si mohl divák říct ono pověstné wow. Humor, či alespoň nějaká odlehčenost zde pak úplně zmizela, což vnímám jako další neuvěřitelný prohřešek, a naopak zde tvůrci vsadili na emoce a zmiňované rodinné hodnoty a s tím ať se jdou prosím pěkně vycpat, zvlášť když navíc ani nefungují. Atmosféra jinak již dávno také ztratila na kouzlu původních dílů a novou se navodit nepodařilo, no a závěrečná zásadní výtka směřuje k postavám a jejich hereckým představitelům, kteří vesměs působí nevýrazně, nezajímavě a nesympaticky, a v tomto ohledu je mi jen líto herců z původních krotitelů, kteří se zde objevují, protože tohle si fakt nezaslouží, i když na druhou stranu si za to mohou sami, když se tu rozhodli dobrovolně ztrapňovat s ostatními. Za mě zkrátka tohle není vůbec povedený film, a to ani v jednom ohledu, a jak jsem zmiňoval, já jen doufám, že tahle otravná rodinka už šanci krotit duchy fakt nikdy nedostane.

Další z mnoha variací na řádění Leatherface, tentokrát od rutinéra Marcuse Nispela, který později nabídl i svou verzi Pátku 13, kterou ovšem totálně posral a Conana, který byl naopak docela zábavnou jízdou, no a mezi těmito filmy se někde kvalitativně nachází právě tento Texaský masakr, který sice ve většině ohledech funguje a v podstatě přináší přesně to, co by od něj divák měl očekávat, jenže zároveň nenabízí nic, kvůli čemu bych mohl říct, wow, tak tuhle verzi si každý musíte dát, jelikož za to fakt stojí. Ne, bohužel, není to žádná pecka, prostě průměrně zpracovaný horor, kterých je vážně nespočitatelně. Každopádně co musím určitě na tomto snímku vyzdvihnout, tak to je jednoznačně perfektní, upoceně lepkavá a syrová atmosféra, která má fakt koule a která je prostě vážně ukázkově působivá, no a vážně povedené jsou i postavy a jejich herečtí představitelé, kteří se svých rolí ujali zatraceně výrazným a sympatickým způsobem. Zápletka pak sice není nikterak převratná, nápaditá a nepřináší nic, co by nebylo použito už mnohokrát všude jinde, nicméně zpracovaná jesvižně a chvílemi i napínavě, takže asi v pořádku. No a co se týče přímo hororových prvků, jako je krvavost, či brutálnost, tak zde toho příliš není, a i když se tu tedy pár efektů objeví, tak za mě se to po této stránce drží dost při zemi, což je z mé strany jednoznačně největší výtka. Ve výsledku se tak zkrátka jedná rozhodně o působivou a funkční podívanou, na druhou stranu jak jsem ale již zmiňoval, se prostě zároveň jedná o rutinu, která vlastně nemá moc čím opravdu zaujmout.