sedm.1

Tak takovou divočinu, bohužel ale ne v dobrém slova smyslu, jsem už dlouho neviděl. Jako obsazení mě lákalo fakt hodně, Brie, Plaza, Franco, Reilly, Offerman, to jsou všechno jména, která mě dokážou na svůj film nalákat, ovšem z jakého důvodu se všichni tito herci zúčastnili právě tohoto projektu, tak to fakt nechápu, respektive se mi nabízí jediná odpověď, kdy si banda herců, v realitě kamarádů, řekli, pojďme natočit společně nějakou kokotinu, nějaký úlet, pobavíme se u toho, zahulíme, pochlastáme, bude prdel, on nám to někdo zaplatí a třeba se na to ve výsledku nějaký trouba divák i chytí, čímž vám chci nyní vy jedna bando celebrit pogratulovat, chytil jsem se a jen doufám, že jste se při natáčení tedy pobavili alespoň vy, jelikož mě se to při sledování té vaší grotesky fakt nepovedlo. Každopádně kdybych měl ale nějakým způsobem celý ten film alespoň nějak přiblížit, tak to opravdu působí jako snad až levná televizní epizoda z Boccacciova Decameronu, ze kterého skutečně čerpá, takže je to po celou dobu nasáklé erotičnem, nadržeností a chtíčem, kdy veškeré postavy myslí od začátku až do konce jen na jedno, a tím je v podstatě i tvořena veškerá náplň filmu, tedy kdy, kde a jak si s kýmkoliv zapíchat, přičemž zde je to jakoby ozvláštněné tím, že se jedná o jeptišky. No nakonec ale proč by ne, každý má nějaký ten fetiš, a kdo tvrdí že ne, tak ten jich má rovnou několik, každopádně nejpodstatnější je v tomto filmu ale fakt, že to ve výsledku bohužel nepůsobí ani trochu sexy a celou tu zápletku tak lze označit opravdu jen za jednu velkou a především naprosto nepřesvědčivou výstřednost, která za pozornost vážně nestojí, pokud tedy opakuji, nemá konkrétní divák onu slabost pro ženy v černobílém hábitu, v tom případě by si mohl tuto podívanou vážně užít na plný koule.

Na Henry Goldinga a především Noomi Rapace lákající akční podívaná, kterou by ovšem ve výsledku nezachránili ani Pitt s Jolie, čímž chci říct, že ať už by tu bylo obsazení jakékoliv, tak ten scénář a jeho následné zpracování by nezachránil absolutně vůbec žádný casting. Assassins Club je totiž tak mizerný film, že já v něm po celu dobu nenašel opravdu ani jedno jediné pozitivum, které bych zde mohl zmínit. Zápletka tak působí jen jako slepenec všech možných klišé a tisíckrát omletých situací, scén, dialogů, zvratů a pointy, čímž je to i celé strašně předvídatelné, k čemuž jinak ale napomohli i sami tvůrci, kteří s ústředním odhalením přišli sami už na začátku, což za mě též představuje vrchol amatérismu, co se pak týče akce, o které měl být tento snímek především, tak té jej jednak na daný typ filmu opravdu málo, ale především je zpracována opravdu mdle, nenápaditě a pro mě především fakt nepřehledně, na což jsem sakra vysazený, jednotlivé postavy toho jinak také příliš nezachraňují, jelikož se opět jedná jen o skrz naskrz tuctové figurky, které nemají čím překvapit a bohužel ani obsazení, na které jsem se nechal zlákat, této podívané zrovna dvakrát nenapomohlo, Golding s tím kňourem pod nosem působí šíleně nesympaticky a Noomi to prostě pojala jen jako další fušku, která obohatí rodinný rozpočet, ale příliš ze sebe do toho také fakt nedala, nicméně vrchol nevkusného přehrávání a absolutního hereckého dna tu v tomto ohledu páchá Sam Neill, jelikož tak mizerný herecký projev jsem neviděl už hodně dlouho. Dále mě nezaujala ani atmosféra, stylově se pak jedná též o naprosto nevýraznou a fádní podívanou, a jelikož tu neexistuje ani minimum napětí, tak mohu zkrátka jen zopakovat, že tento akčňák skutečně nenabízí naprosto nic, čím by mohl potenciálního diváka zaujmout, za mě tudíž představuje jen jedno velké zklamání.

Snad neprozradím příliš, když hned na úvod zmíním důležitý fakt, a to že jak žánrové zařazení thriller, tak především sci-fi je dost zavádějící informací, já bych to totiž spíš viděl na psychologické vztahové drama, možná tedy v závěru skutečně jemně šmrncnuté tím thrillerovým nádechem, nicméně skutečně hlavní náplní Encounter je především rozbor ne zcela správně fungující hlavy ústředního hrdiny a tím způsobeného vlivu na své okolí, především tedy na své dva syny, se kterými prožije ne zcela tradiční cestu napříč júesej. Pravdou každopádně je, že tvůrci po celou dobu drží diváka v nejistotě, jak to vlastně vůbec celé je, a daří se jim to poměrně záživným způsobem, a navíc když v závěru konečně dojde k odhalení pointy, tak i ta ve mně vzbudila poměrně pozitivní dojem, a byl jsem za toto rozuzlení rozhodně radši, než kdyby tam naklusali zelení mužíčci a vytřeli si se všemi postavami zadek. Spád jinak nemá zápletka zrovna strhující, na druhou stranu ale naštěstí nikdy nestihne nějak zásadně nudit, jelikož pokaždé se v ten pravý čas objeví nějaká ta výraznější scéna, přinášející oživení, kladně pak musím ohodnotit i veškeré postavy, které působí zajímavě a neotřele, a to i díky výraznému obsazení, samozřejmě na čele s Riz Ahmedem. Atmosféra a vizuální pojetí též určitě nejsou marné, naopak tím film obohacují o velmi působiví prvek, takže já jsem ve výsledku s touto podívanou docela spokojen, i když určitě musím připustit, že zaujmout nedokáže rozhodně každého, na to se totiž zas jedná o až dost nekomerční záležitost.

A já si naivně myslel, že teenagerovský horor už nemůže klesnout na hlubší dno. A proč jsem si to tak naivně myslel? Protože jsem ještě netušil, že existuje něco jako American Carnage, což je podívaná, která se již nepohybuje ani na tom dně, ta se spíš už rovnou vyloženě doslova rochní v tom nejzatuchlejším bahně, co si lze snad jen představit. Ono je vlastně ale i těžké něco takovéhoto vůbec ještě za horor považovat, jelikož to sice tedy disponuje veškerými těmi prvky, kterými by měla taková žánrovka oplývat, ale jak sorry, to co se tu odehrává a jak je to zpracováno, tak to je hnus velebnosti a daný žánr to fakt už jen znehodnocuje. Jen už totiž z té ústřední myšlenky v podobě propagandy ve prospěch všech těch milých, přizpůsobivých, sympatických a nekonfliktních migrantů, mi bylo po celou dobu značně mdlo až nevolno, a jen si opět říkám, kdo tohle sakra financuje? Ale co se ptám, samozřejmě že nějaká zájmová politická instituce, která z těch všech bídáků zatraceně profituje, i když ví, že zemi přinesou jen problémy a chaos. Prostě se tu tvůrci zcela otevřeně a bez skrupulí trefují do Trumpovo prezidentského období, a já si jen říkám, jen blbněte, jen blbněte, on vám celý Hollywoode ještě ten váš milovaný pan Biden ukáže. No nic, srát na politiku a na migranty tuplem, každopádně, když tedy se zatnutými zuby budu ignorovat ta má výše zmíněná slova, tak i přesto celá ta zápletka je jen primitivní a nenápaditá bída, kde banda nesympatických a nevýrazných postav šaškuje v domově důchodů, který se sice na první pohled jeví jako klasický důchoďák, ale vše je samozřejmě jinak, což by mohlo být fajn, ale ono to ,,jinak´´ je celé špatně, a jestli to přijde někomu nápadité a originální, tak to jako pardon, ale já to za nic takového vážně nepovažuji a spíš se jen ptám, jestli ono to nebylo vlastně zamýšleno celé spíš jako parodie, ke které to má tím svým vyzněním tedy rozhodně blíž, než ke klasickému hororu. Ať tak, či onak, nefungovalo to ani v jednom ohledu, o mizerných postavách jsem se již zmiňoval, jejich herečtí představitelé záchranné lano též nenabízí, atmosféra žádná, napětí možná trochu v závěru, stejně tak jako něco málo té krve a násilí, ale že by to ve mně vyvolalo nějaké pozitivnější dojmy, tak to vůbec, a úplný závěr je pak už jen tím pověstným, definitivně posledním hřebíčkem do pomyslné rakve, kam celý tento snímek se vším tím svým obsahem patří. A pěkně hluboko zakopat.

Je sice určitě pěkné, když se snaží být tvůrci co nejoriginálnější a zvlášť když se o to pak pokouší v tak provařeném žánru jako je romantická komedie, nicméně originalita neznamená zaručeně úspěch a právě Meet Cute je toho ryzím příkladem, respektive možná spíš až odstrašujícím příkladem, jelikož to si dám tisíckrát radši romantickou komedii s naprosto profláklým příběhem než něco takového, o co se pokoušeli v tomto bijáku. Každopádně ústředním tématem zápletky Meet Cute jsou hrátky s časem, což je sice pro spousty a spousty filmařů velmi lákavá látka, zároveň ovšem zůstává i faktem, že naprostá většina z nich si na tom následně vyláme zuby, jelikož aby něco takového opravdu fungovalo a dokázalo zapůsobit, tak to musí mít v rukách už zatraceně sakra dobrý a promyšlený materiál, k čemuž zde ale skutečně nedošlo, spíš naopak, jelikož to co se odehrává zde, to je, naštěstí pro diváka, jen osmdesátiminutové dno, postrádající ale naprosto, naprosto vše. Logiku, smysl a pointu co se týče zápletky, romantiku, humor a sympatické postavy co se týče žánru. Takže ano, slušný nápad se tu dá sice mezi řádkami vyčíst, ovšem jeho zpracování je opravdu otřesný, nezábavný, nefunkční, navrch ani herecké obsazení tomu vůbec pozitivně neprospělo, zkrátka Meet Cute je naprostý ústřel, kterému se doporučuji na kilometry vzdálit a pokud by přeci jen někdo nedokázal odolat, tak za mě přeji hodně štěstí a pořádnou dávku tolerance.

I přestože pro mě Strážci galaxie představují nezpochybnitelnou srdcovku a kdykoliv, respektive kdekoliv se jejich tým objevil, tak se jednalo o zaručenou zábavu a kvalitu, a ani tento Sváteční speciál není výjimkou, tak se přesto vůbec nedokážu v tomto případě zbavit pocitu, že se jedná o naprosto zbytečný příspěvek, který absolutně nepřináší cokoliv podstatného, či v jakémkoliv jiném ohledu výrazného, a to jak pro celé universum Marvel, tak ani pro samotné Strážce, ale především ani pro diváka, který tedy sice stráví příjemných čtyřicet minut ve společnosti dokonalých postav, prezentujících se v tomto případě hlavně skvělým humorem v mnoha nápaditých scénách, ale prostě pokud se mě kdokoliv zeptá, zda je kvůli čemukoliv potřebné vidět tento kraťas, tak má odpověď bude bez zaváhání negativní. Každopádně v tomto speciálu hrají prim dvě postavy, a to Dave Bautista jako Drax a Pom Klementieff jako Mantis, a nutno podotknout, že právě tato volba se povedla na výtečnou, jejich společná návštěva Země a následný únos Kevina Bacona totiž působí svěže a přesvědčivě, jiskří to mezi nimi a nejen oni mě jen utvrdili v tom, jak moc velká škoda je rozpad Strážců, protože tahle banda je zkrátka nenahraditelná. Co se ovšem týče Kevina Bacona, tak jeho obsazení tedy upřímně nechápu, jelikož mi nepřijde tento herec ani moc výrazný, ani moc sympatický, nehledě na to, že zde naprosto nedůstojně svou postavu přehrává a vyloženě film kazí. Vážně bych si prostě dokázal představit plejádu jiných jmen, které by se do této podívané hodili daleko víc, než právě on a které by pro tu dokonalou tlupu byly mnohem důstojnějším spoluhráčem. Zápletku tu jinak rozebírat příliš nelze, zkrátka se jedná o jednoduchý, přímočarý filmařský vtípek, kde není moc prostoru pro nějakou hlubší dějovou linku, respektive on celý tento snímek ale vlastně ve výsledku toho jiného krom právě všech těch božích postav nenabízí, což jen ale podtrhává mou domněnku o chatrné smysluplnosti a významu této podívané. Takže ano, je to fajn, je to příjemné, zábavné a vtipné, ovšem svou existenci si to obhájí opravdu ale jen velmi těžko.

Mě upřímně sledovat The Current War neskutečně nudilo, a to i přes svůj vážně zběsilý styl vyprávění, kdy je publikum od prvních až do posledních vteřin doslova zasypáváno hromadami informací a událostí, což by bylo v jiném typu filmu jistě vítaným prvkem, ve snímku s takovýmto obsahem to ovšem působí zcela naopak, takže pokud není divák zasvěceným fyzikálním nadšencem, tak po většinu stopáže si může užívat tak akorát buď herecké výkony, případně atmosféru, či vizuální pojetí filmu, ale po dějové stránce mu prostě není umožněno se bavit, jelikož se tu skutečně po celou dobu neřeší naprosto nic jiného, než pojmy z daného oboru, navíc ve velmi zkratkovitém podání, tudíž bez jakéhokoliv vysvětlování a když přeci jen dojde k nějaké té scéně, která se snaží tvářit přeci jen více polopaticky, tak pak zas působí vyloženě mdle, a tak ani tímto způsobem nedokáže vtáhnout do děje. Kvůli tomu tak na mě celá tato podívaná působí jen jako naprosto chladně odvyprávěný sled jistých událostí, bez emocí, bez výrazných a dramaticky funkčních momentů, a vlastně celkově bez čehokoliv, co by mohlo většinovou část obecenstva zaujmout, jelikož třeba i tak výrazné obsazení, jaké se tvůrcům podařilo nalákat na tento svůj projekt, nedokázalo film oživit, což ovšem není vina herců, nýbrž opět filmařů a scénáře, který jim to prostě žádným způsobem v jejich zcela nezajímavě a fádně pojatých postavách neumožnili. A protože ani též již zmiňovaná vizuální podoba filmu a s ní spjatá atmosféra nepůsobí kdovíjak přesvědčivě, tak můj výsledný dojem z tohoto snímku vyznívá vyloženě podprůměrně a bez jakékoliv náznaku zájmu.

Se nám po akční stránce poslední dobou ten Guy Ritchie nějak rozdováděl, co? Každopádně vzhledem ke kvalitě a zábavnosti těch filmů je to ale jen a jen dobře. The Covenant je totiž velice působivá podívaná, a to nejen právě díky akci, která je tedy jen tak mimochodem opravdu skvěle zpracovaná, je přehledná, intenzivní, efektní a přesvědčivá, a je jen škoda že jí není přeci jen o něco více a není i možná trochu víc nekompromisnější a syrovější, nicméně i tak působí prostě výborně, krom ní tu ale působí velice silným dojmem i ostatní prvky, jako strhující atmosféra, v mnoha scénách úžasně vygradované napětí, na maximum využité prostředí, silné a přesvědčivé emoce a samozřejmě sakra výrazné postavy, zahrané opravdu špičkovými herci, kdy mě ovšem především potěšil parádní Dar Salim, kterého tedy znám už z několika předešlých filmů, a vždy mě opravdu bavil, ale že dokáže strčit ve všech ohledech do kapsy i hvězdu formátu Gyllenhaala, tak to jsem tedy čuměl a pro mě je tak tahounem filmu právě on a jeho postava. Co se jinak ještě týče přímo zápletky, tak ta má sice své kaňky a chvílemi i drhne ve spádu, to je ale asi tak to jediné, co zde mohu této jízdě, plné akce, emocí, napětí a skvělých postav a herců, vytknout.

Pro mě Lou ve výsledku představuje velice milé překvapení, kdy jsem od tohoto snímku tedy neměl prakticky žádná očekávání a vlastně jsem mu dal jen šanci kvůli Allison Janney, kterou považuji za opravdu výraznou herečku, ale v akční poloze jsem si jí též nedokázal příliš představit, každopádně žádná z mých obav se tu naštěstí nenaplnila a já se po celou dobu vážně dobře bavil. Film totiž nasadí hned od začátku svižnější tempo, které si pak dokáže udržet po celou dobu, navíc mě tu upřímně oslovili veškeré postavy a i jejich výrazní a sympatičtí herecký představitelé, kteří film vážně pozitivně zásadním způsobem ovlivnili, a co se týče přímo Janney, tak před tou vyloženě smekám, jelikož ve svém věku podala jako akční hrdinka opravdu silný a přesvědčivý výkon. Akce pak tedy není rozhodně příliš, nicméně i to málo mě dokázalo fakt zaujmout a třeba konkrétně ta řežba v chatce, kde si to Lou rozdá rovnou s dvěma chlapíkama najednou, tak to si nezaslouží nic jiného, než jasný palec nahoru. Bavila mě ale i atmosféra, v rámci možností tu fungující emoce, dostavily se i momenty napětí a přímo zápletka též není úplně marná, dokonce ke konci nabídne i slušný zvrat, takže i ona si zaslouží pochvalu, a jelikož mě vlastně ani nenapadá, co bych na tomto snímku mohl nějak vyloženě odsoudit, či zkritizovat, tak mohu jen konstatovat, že jako nenáročná, přímočará podívaná funguje Lou velice dobře. Velmi silné 3*!

Já samozřejmě nechci nikoho urážet, zvlášť když danou osobu neznám osobně, ale člověk, stojící za scénářem k tomuto filmu, to musí být pořádný popleta. Ano, originalita se tomu tedy rozhodně upřít nedá, na druhou stranu ani nepamatuji, kdy jsem byl z nějaké zápletky tak znechucený a otrávený, jako právě v tomto případě. Touha přijít s něčím novým tu zkrátka naprosto zastínila její smysluplnost a zábavnost, takže ve výsledku se nejedná o nic jiného, než silně nedovařený úlet, který svým obsahem rozhodně nedokáže udržet ani diváckou pozornost a ani touhu po závěrečném vysvětlení, o co tu vlastně tvůrcům šlo, nehledě na to, že pokud to do toho konce někdo opravdu vydrží, tak ona pointa tomu už jen stejně dá onen pověstný poslední hřebíček. Škoda je to pak ovšem o to větší, že v ostatních ohledech They Cloned Tyrone funguje vskutku dobře. Postavy jsou zábavné a výrazné, stejně tak jako jejich herečtí představitelé, na čele s Jamie Foxxem, který si to celé užíval očividně nejvíc, stylově tomu pak nelze vyčíst už vůbec nic, neboť chuť blaxploitation filmů je z toho cítit snad z každého záběru, s tím se samozřejmě svezla i působivá atmosféra, tudíž mohu jen zopakovat, že tato podívaná je ryzí ukázkou případu, kdy forma nekompromisně rozdrtí obsah, který je ve všech směrech vážně totálně mimo.