JAn

Nechápu...

Společně s The Graves nejambicióznější produkt letošního After Dark festu a zároveň (po Harrisonově Books of Blood) druhá Matadorská adaptace Barkerových Knih Krve. A rozhodně ne poslední - jak Joe Daley prozradil, plánem je natočit minimálně dvě adaptace ročně, každou s jiným režisérem. DiBlasi se ve svém debutu záměrně odvrací od nadpřirozených povídek a snaží se Dread vtisknout skutečný tvar zla. Jeho představa strachu je v určitých aspektech nelidsky funkční, pomalu plynoucí narativ a postupné budování atmosféry dokonale představí jednotlivé postavy, jejich motivaci i strachy a podtrhnutím britským zázemím částečně dosahuje svého cíle, ale stejně jako u Harrisona i tahleta adaptace zeje určitou prádnotou a pocitem, že tady něco schází. Ovšem co je nejdůležitější, podstata Barkerova minidíla i její potenciál v Dread doopravdy je!

I will kill you all! Výpravná nuda, kterou zachraňují jen výborné masky a sympatické gore ejakulace zasévající alespoň drobné semínko béčkové zábavnosti.

More cowbell!

Tradiční Mark Valley v tradičním akčním seriálu, který neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Od comicsové adaptace bych ovšem čekal něco víc.

Nadmíru zajímavý hypotetický seriál vycházející z ideje zániku civilizace a následné destrukce kulturního odkazu člověka v průběhu věků. Na základě doložených faktů a teorií Life After People mapuje tuto budoucí vizi se skoky od prvního dne až po milion let poté a za použití postapokalyptické animace se snaží dosáhnout co nejucelenější odpovědi. Některé scénáře vyvolají údiv, u dalších mrazí, jiné ´sou diskutabilní. Ovšem i LAP má svoje mouchy. Díky tomu, že každý díl začíná v tom samém bodě, tedy po prvním dni zániku lidstva, zabírán z odlišné perspektivy jiného fenoménu, ztrácí seriál určitou komplexnost. Progresivní narace a postupné vykládání informací by sice bylo mnohem poutavější, ale zároveň by došlo ke ztrátě lukrativnosti pro protipól nově příchozího diváctva, s čímž se musí "věrný divák" po nějaké té epizodě zkrátka smířit. Marketing nemarketing, i tak se jedná o jeden z nejinteresantnějších počinů na poli dokumentu za poslední léta.

Just between you and me, I hate it! Lex Luthor prezidentem, padouši se nechávají uboze skupovat, hrdinové ztrácejí svou čest, všeobecný chaos, hranice hrdinstvý dotaženy k samotným mezím únosnosti. Ultimátní crossover DC stáje, který drtí dynamickou nonstop akcí, nabroušenýma hláškama, vydařenými mezihrdinskými vztahy a korporační zápletkou. Doposud nejlepší animovaná adaptace, s jakou ´sem měl tu čest.

Nový Guy Ritchie, ale tak nějak bez Guye Ritchieho. Jak vidno, Hollywood dokáže i sebevětší talent zadupat hluboko do země. Něco tak prvoplánového a bezduchého ´sem už dlouho neviděl. Unylost narativu nádherně koresponduje s neschopnou gradací či časováním gagů a naprostým odcizením všech hlavních postav, o (téměř) neexistující chemií mezi Holmesem a Watsonem nemluvě. Jediným doopravdy fungujícím prvkem je efektní nuda. Pouhými kladnými středobody filmu tak zůstávají jen fantastická výprava a příjemná formální stránka. I u uslintaného New Moon ´sem se bavil víc. Odporná sračka!

Jason Reitman dospěl. Up in the Air není film roku, tohle je FILM posledních deseti let!

Firefly Five and Luis. Princess and the Frog sice zaostává za klasickými disneyovkami, ale mezi neutichajícími přívaly motion capture animáků působí jako velice příjemná změna pravidelného menu. Na pozadí Barkerovy The Frog Princess (The Frog Prince naruby) z atypického jazzového prostředí černošské komunity tak nejen divák, nýbrž i studio Disney samotné nostalgicky zavzpomínalo a jemně zreflektovalo léta dávno minulé v barvitých odkazech a žoviálních muzikálových výstupech. Stará dobrá 2D láska prostě nerezaví.