JAn

Volné pokračování Paranormal Activity (čili další rip off), tentokrát z Japonska, u který až zarazí svou ´nejaponskostí´ (snad až na ten závěr). V podstatě se jedná o doslovnou vykrádačku Peliho filmu, jenž ale není natolik hektická a laciná, jako onen americký, oficiální sequel. Tudíž ´sem se bavil stejnou měrou, jako u původního filmu. Navíc mě mile potěšilo i poměrně funkčí provázání s ním. Nemám tedy sebemenší důvod Tokyo Night jakkoli zatracovat.

Výplod sedmdesátkové ´porno revoluce´ s příznačně sofistikovaným názvem. Zvrhlé home video, které podléhá tehdejšímu módnímu trendu míchání pornografie s horrorem, honosící se nevzhlednými herci, z nichž většina neumí ani souložit. I samotné přechody k hardcore scénám působí násilným dojmem, jen tak mimoděk si zašukáme, abychom protáhli stopáž. Co je ale na Hradgore skutečně zajímavé, jsou absurdní nápady a bizarní psychedelické snové sekvence, které evokují pocit, že to, co se odehrává, se vám opravdu zdá. Působivá je i odvaha otevřeně konfrontovat společenská tabu, jako je nekrofilie, i když díky svému provedení působí spíše úsměvně. Vše je ještě podtržené neuvěřitelným, diskutabilním závěrem. Chvalme chorou mysl, která protlačila tenhle ´klenot´ až k uvedení na dvd.

Sucker Punch v sobě nese pouze dva zápory, producentský tah nasadit film v PG-13 a zcela zbytečné kopírování Kiriyami, jinak nabízí brilantní narativní experiment. Snyder si ve svém ostře skopofilním pohledu bravurně pohrává s delegací nespolehlivého vypravěče, čímž kompletně odsouvá děj téhle freak show do pozadí a mate diváka otázkou, kdo se sakra skrývá za oponou a komu tahle fantazie vlastně patří. V mnohém je dokonce sofistikovanější než Nolan. A to vše s pozlátkem efektivní blockbusterové podívané. Snyder je prostě dokonalý lhář.

The most fucked up thing you´ll ever see. Kultovní japonský scat, proti němuž jsou i Two Girls and One Cup jen červenou knihovnou. I vyšetření prostaty a následný klistýr by byl mnohem příjemnější, než sledovat tenhle film. Squirmfest představuje naprostou mozkovou defekaci, ze které vám bude zle hodně dlouho po jeho zhlédnutí. A k tomu je ještě průjmo-pudný Díky, Josefe. S chutí do druhého dílu!

Vykalkulovaná mainstreamová rádoby-intelektualita, která se honosí Aronofského bezduchým sebežroutství a vnitřní prázdnotou. A Portmanová by měla dostat ještě jednu cenu za svou dokonalou asexualitu.

Tale of Two Sisters je mrazivě chladný příběh jedné dysfunkční rodiny, jejíž těžištěm je silné sesterské pouto, jediný světlý aspekt celého filmu. Pomalé odhalování vztahů a důmyslně budovaná atmosféra jen prospívají samotné intenzitě snímku, který je ještě umocněn úchvatným formálním pojetím. Dlouhé záběry, nádherné kompozice, úžasné nájezdy a in-camera efekty. Ji-woon Kim se zároveň dokáže s absolutní lehkostí přesouvat mezi náladami i žánrovými polohami a jeho konfrontace s horrorovými prvky je stejně přirozená, jako neutichající komunikace s divákem. Jediným negativem filmu je fakt, že má-li divák více nakoukáno, dokáže si určité souvislosti spojit dříve, než režisér zamýšlel. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse, která v žádném případě neohrozí finální emotivní požitek, jenž Janghwa, Hongryeon nabízí.

Fuck you! Slabší, ale rozhodně ne špatné. Greenův Victor Crowley se vrací s dalším nadmíru zábavným gorefestem plným poctivé animatroniky, buranským humorem, brakovou mytologií a po dlouhých letech konečně důstojnou rolí pro Tonyho Todda. To vše v přiměřené stopáži. Nekompromisní svižné béčko, které si na nic nehraje.

I don´t want to go home... Největším problémem filmu je špatně postavená reklamní kampaň; trailery, slibující akční film, i samotný název, lživě vábící na epickou podívanou. Ve skutečnosti se jedná o pomalou road movie, ve které jde především o osudy dvou cizinců a jejich vzájemné poznávání na cestě karanténním územím. Se samotnými monstry je divák v průběhu filmu konfrontován pouze třikrát. Přiznám se, že ´sem sám čekal akční béčko plné krvežíznivých mimozemšťanů a hektolitrů digitální krve, ale ve výsledku ´sem dostal mnohem víc. Monsters totiž oplývají Edwrdsovým nadšením, pílí a formálním pojetím, ohromují nádhernými scenériemi, trikovou složkou, strachem z neviděného (zatěžko říct, jestli to byl původní záměr) a příjemným jiskřením mezi oběma hrdiny. Atraktivní a funkční. Dokonalý příklad toho, jak málo stačí k natočení malého velkého filmu. Navíc v sobě nenese žádný politický podtext a nesnaží se nijak moralizovat, jak je toho u filmů s touto tématikou zvykem.

Takhle si představuju poetický film.

Jednoduchý, leč aktuální příběh (sami zrovna hledáme byt), rozvíjený ve dvou dalších paralelních liniích o hrdinčinu motivaci, naroubovaný na maximálně výživné scény vraždění, které fascinují svou originalitou, krutostí, naprostou agónií, v níž nechává Pang své postavy umírat a odlehčeností nekompromisním černým humorem. Co víc si přát? CAT III je mrtvý, ať žije hong kongský slasher!