bubun

"To be continued" - Nééééé! Já chci vědět, jak to dopadne.... :-)

Tato epizoda mi naopak přišla lepší, než dvě předchozí, možná i kvůli menší míře někdy zbytečného násilí a také menší míře podbízivosti. I hudební doprovod mi přišel adekvátnější. Ale obecně vzato (i když to se může ještě ukázat, přece jen mě čekají ještě tři epizody) mi ten humor prostě není blízký.

"Teď přijde to nejlepší. Ten pán se udělá." Tato, a další neuvěřitelné Langmajerovy hlášky vás čekají v tomto filmu. Já prostě musela dát pět. Protože tohle je prostě buď na odpad!, nebo na pět, a vzhledem k tomu, že na mě Post Coitum mělo stejný efekt jako The Room, tzn.že jsem se celou dobu opravdu nahlas smála, tak prostě musím dát pět. Takovejch hlášek! Nevím, co tím kdo chtěl říct (resp.asi chápu hlavní "myšlenku", ale myslím, že ten způsob, jak to sdělit divákům nebyl nejšťastnější) zda je to hlavně Bystroňova (už jen to jméno má potenciál) zásluha, ale očekávala jsem prostě klasickou českou sračku, a dostala jsem o tolik víc! Ona totiž taková Tátova volha je prostě klasická česká sračka, u který jen kroutíte hlavou, případně se nudíte, případně chcete studem zalézt pod gauč, nebo se musíte napít víc, než jste původně chtěli, ale každopádně se prostě nezasmějete, natož abyste řvali smíchy, jako u tohohle - tohle, tohle není klasická česká sračka. A pro zábavu připojím několik nejlepších citací: Franco Nero čte esemesku od své japonské ženy: " 'Bojím se skřítků' - checheche, to jsem čekal..." , nebo Krajčo, když zmerčí přijíždějící policejní auto: "Flojdi!" - což mě hodilo zpět do doby, kdy mi bylo cca dvanáct a policajty jsme častovali tímto slovem, nebo jiná jeho superhláška, tu si snad napsal sám: "Moje erekce tě tlačí do podbřišku." "Tak pojď, ty Šopenhauře." Franco Nero jde na koncert Krajča a Hrůzy. Jeho komentář: "Jó, ve Woodstocku, to byla jiná jízda!" Beata Greneche: "Vy jste tam byl?" "Jo." Výtečný Langmajer, který vůbec nevím, co a proč hraje, jestli vůbec hraje, ale je prostě výbornej: "Vykuř mu ho, pořádně mu to udělej. Jaký má péro?! Sakra, jsem tvůj manžel, mám právo vědět, jaký má péro! A dělejte, budu mít šílený účet za telefon!" Samozřejmě, každý musí mít na nočním stolku vlastní láhev Chivas Regal, jinak to nejde. Bočanová k Noskovi: "Chcípni" - Nosek: "Nikdy nechcípnu!!" Kolemjdoucí houbař: "Kokote nevycválanej, máš co ti patří." Bočanová k Langmajerovi:"Ještě jednu whisky?" Langmajer s tlustou rolí eur v ruce: "Dal bych si něco ostřejšího. Spanking!" A na pohřbu: "Promiň, že jsem ti tenkrát nadával do kurev." V tomto filmu chybí už jen Pavel Kříž.

Příliš sentimentální, De Niro to trochu zachraňuje, ale prostě to neutáhne všechno. Jedna z nejdebilnějších scén byla, když mu Hathaway pomáhá založit facebookový profil, a přesto, že předtím polovinu dvouhodinové stopáže filmu bez problémů zvládal psaní na klávesnici a práci s počítačem, to za něj dělá ona - píše na klávesnici a nahlas mu čte otázky, které facebook k registraci požaduje. Chápu záměr tvůrců, že potřebovali něco, nějakou situaci, kde a jak by se hlavní hrdinové mohli sblížit, ale nemuseli by přitom mít diváky za dementy. Další scénou, na kterou bohužel jen tak nezapomenu, byla scéna s erekcí Roberta De Niro. Někdy stačí naznačit, není třeba to dovysvětlovat, takhle to bylo až trochu nechutný, a to nejsem žádnej puritán.

Tango de la muerte! , "Mám přivést náhradní lvici?" a "Houmí, až dorazíme do krámu s chlastem, kup mi basu Jacka Danielse a krabici doutníku." "Jasně."

Mně by vlastně stačilo, kdyby celá epizoda stála na Rolově vyprávění o exponátech, tři povídky provázané linkou s muzeem, klidně bez závěrečné pointy. Protože ty tři příběhy jsou takové minihorůrky, takové hororové povídky, úplně si dokážu představit literární verzi, kapitolky vždy oddělené dialogem vypravěče/kurátora a návštěvníka, který napjatě, trochu šokován, poslouchá a doptává se. A pak by mi úplně stačilo, kdyby po posledním příběhu návštěvník, v tomto případě návštěvnice, poděkovala za exkurzi, a se smíšenými pocity za sebou zavřela dveře muzea, nasedla do auta a odjela. A Rolo by si pak mohl ještě znovu se zalíbením obejít své oblíbené exponáty, prohodit pár slov, a zhasnout. Takhle by mi to stačilo a byla bych spokojená. Jenže tvůrci to zamýšleli jinak, úplný konec s matkou Nish už na mě působí moc překombinovaně, ale vlastně mi to tolik nevadí. Myslím, že i tak je to solidní epizoda s dobrými nápady a hororovou atmosférou.

Čekala a doufala jsem v nějakou méně předvídatelnou a silnější pointu, ale i tak to byla poměrně příjemná lovestory. Rozhodně mě to nijak neurazilo.

Před vysíláním této epizody (21:05) tento díl mělo ohodnoceno 30 uživatelů. Vtipné, že cca v půlce už to bylo 37, a nějakých 10 minut před koncem 41. Hodnotit něco před koncem, nota bene v půlce, to mi přijde opravdu zvrhlý. No nic. Bohužel dost předvídatelný díl. Co se týče muziky, tak si myslím, že seriálu/filmu sluší víc, pokud je hudba coby doplněk (samozřejmě záleží na žánru), ne když je každá skladba známý hit. To už pak nepůsobí jako podkres děje, nebo jeho zintenzivňující prvek, ale spíš to vypadá jako kdyby měl někdo hodně rád rockové a popové vypalovačky 70., 80. a 90.let, chtěl je nahustit lidem do hlavy, a děj byl tím pádem podružný. Navíc to trochu zavání lacinou snahou se podbízet.

Je možný, že mi to přišlo zdlouhavý, když to má 27 minut?

"To sníš celýho toho humra sám, tati?" "Ráček si to takhle nepředstavoval... " Jeden z mých oblíbených dílů. Díky ráčkovi.