bubun

Zpočátku to vypadalo slibně; pak se to ale zvrtlo v další přehlídku bizarností, která ještě k tomu postrádá nadhled (až na pár - doslova pár - okamžiků), a mě už ty neustálé sondy do života sexuálních "odchylů" a jejich zážitků nudí. Škoda, některé momenty byly silné. Méně by bylo více. O tom, že je "spaluje" touha, by se taky dalo pochybovat, a vůbec nechápu, proč tady většina uživatelů vychvaluje konec. Trochu mi to, vyzněním i strukturou (paralelně vyprávěné příběhy, které se v jednom či více okamžicích protnou), připomíná české pokusy o dramata z let cca 2001 - 2006.

Ano, je dost manipulativní, na druhou stranu ale ze snímku čiší velká touha bojovat s bezprávím a zoufalství z bezmoci.... Přestože je to kalkul, vidím v tom i nějakou snahu. A to se počítá. Škoda, že do některých scén, které mohly být silné, cpali zas tu srdcervoucí hudbu. Čtvrtou hvězdičku pro mne zablokovalo přílišné našroubování, celkové přitažení za vlasy a patetické mudrování na konci.

Oproti starší Tmavě červené a pozdější Phenomeně je zde větší koncentrace béčkových prvků (bezvadná osmdesátková hudba, občas znějící jako hudba ze staré hry Sonic the Hedgehog - snadno může někoho iritovat, prchající spoře oděné a ještě více se odhalující mladé děvy, jednající nejen nelogicky, jak je obvyklé u žánru, ale naprosto dementně - např. honička se psem, ta byla opravdu vynikající, spousta krve, seker a nožů), a protože na giallo je Tenebre málo mysteriózní, film pro mne osciloval mezi dvěmi a čtyřmi hvězdami (chvílemi je to opravdu legrace, hlavně italský akcent většiny herců, když se snaží mluvit anglicky)... Nakonec jsem nechtěla být nespravedlivá, protože jsem se při sledování bavila, tak ode mne je to za tři.

Co je ta Pavlásková zač, proboha?! Přesto musím postavit Svět mýdlových bublinek vysoko nad příšernej Bestiář, ačkoliv se tato "díla" budou objektivně špatně srovnávat, každé je jiný "žánr", a kromě tvůrkyně a špatné kvality je asi nic nespojuje. A teď ke Světu: přemýšlím, zda to retardované herectví obou hlavních hrdinek byla záměrná herecká stylizace (ale ani pak stejně nechápu, co tím autorka chtěla sdělit, snad že jsou návštěvníci diskoték mentálně zaostalí? ), nebo má Pavlásková prostě oblibu v afektu nejhrubšího zrna, či snad to měl být pokus o umění, nebo úplná náhoda? .... A kdo psal ty šílený dialogy? Autistické vzezření hereček ještě zesílily ("Já jsem na ty větrníky měl fakt chuť".... "A máš mě rád?" "No asi jó, ale já jsem na ty větrníky měl už hroznou chuť..."). Žena na mateřské si při rozhovoru hraje s nožem (nějaká symbolika?), studentka jezdící taxíkem přemlouvá řidiče, jestli by ji nevzal zadarmo, mezitím se Steindler nemůže dostat do diskoklubu, a to všechno korunuje Vašutův megatanec. Za záběr na Rosáka s jeho temným knírem a rozverného Vašuta a za občasný vtipný hudební doprovod dávám dvě, ale spíš z kurioznósti a bizarnosti, než z čehokoli jiného.

Solidní přehlídka zjevů. Nemá cenu se vyjádřovat k ději, to už zde vystihli jiní, nicméně téměř nikdo zde nezmiňuje JIřího Císlera, a to je chyba! Čenského jsem poznala až téměř po dvaceti minutách, tzn. jeho pornoknír opravdu funguje. Scéna, kde Císler křepčí do rytmu skladby Hocus Pocus od skupiny Focus, zatímco ho neúspěšný student Čenský fotí s trojicí "pohledných" modelek (včetně absurdních hlášek: "Já jsem jenom Růžena. Ale říkejte mi.... Lindo.") u nich v obýváku, přičemž všechny snímky jsou rozostřené, proč asi?, je nezapomenutelná. Do toho dve neherečky - ale naprosté, a Přeučilův krátký štěk.... Ještě Vetchý se povedl (Galatíková:"Já jsem Vendulina maminka." Vetchý:"Má bejt? Já chci Vendulu..." "Vendulka není doma." "To řeknu hned, ne?"), s knírkem, rozcuhanou kudrnatou kšticí a kostkovaným čepečkem vypadá opravdu děsně věrohodně. Film pro silné nervy (a pokud zrovna prokrastinujete).

S tim masopustem to teda fakt přehnali. Jinak nedoporučuji, v tom filmu není nic, kvůli čemu stojí za to ho vidět.

Nápad nebyl špatný (téma nástupu do prvního zaměstnání je jistě nosné), ani herci, ale občasná nechtěná schematičnost (Boudová a její "proměna", "svůdník" Kuba, šéf ...) a příšerné (ale za jistých okolností velmi komické) flashbackové pasáže s Janem Šťastným filmu zbytečně ubírají. P.S. Hrubeš je pablb.

Podle mě nespravedlivě podceňovaný film, který by si zasloužil červenou barvu. Knihu jsem nečetla, nicméně četla jsem od Kafky jiné věci, a typické atributy jeho tvorby, jako je jedinečná a těžko popsatelná atmosféra, tíživost, nedovysvětlené pointy, náznaky a nedořešená tajemství, na mne byly z Ameriky přeneseny. Dekorace a kulisy, jakkoli byly papundeklové, pro mne ve filmu fungovaly a naopak podtrhly vzezření popisovaných let. Co mne ale odradilo od páté hvězdy bylo (možná záměrné, ale i tak nepříjemné) přehrávání jedné z hlavních ženských hrdinek (Jaroslava Rytychová) - nebo to můžeme nazvat hereckou stylizací, pokud to měl být záměr. Každopádně bylo jako protipól k úspornému, ale působivému herectví Lábuse a Dejdara. I Landovský byl celkem věrohodný. Ovšem Kaiser ze své typicky groteskní roviny, jakkoliv se snažil, nevybředl a mohl za to i ten jeho titěrný copánek. Toto však nezmiňuji coby výtku. Ať už byl záměr jakýkoli, výsledek prostě působí.

Ukrutný film, ve kterém je od začátku všechno špatně. Kamera, střih, herecké výkony, scénář, dialogy... prostě úplně všechno, na co si vzpomenete. Přesto mu musím dát plný počet, protože pokud mi do toho něco nevleze, tak mi tento film přidal několik let - nasmála jsem se jako už dlouho ne. Hlavně musím zmínit nedosažitelný český dabing, něco takového bych si nevymyslela ani ve snu. Jedna z prvních scén: punková kapela Killer Barbies jede ze štace na štaci dodávkou, kde se po cestě spolu různě muchlují, z kazeťáku řve nahlas rock. V tom jeden z mladých rebelů pronese: "Mám hlad - Sharon, udělej nějaké chleby...." - V tomto okamžiku si mne film získal a zůstalo tomu tak po celou dobu jeho trvání, včetně scén s liliputy (každý správný film by měl obsahovat několik), přes velmi dlouhou masturbaci hraběnky až k nekonečnému sexu dvou z "muzikantů" na zadním sedadle dodávky, při kterém dvojce liliputů vymění plastikové barbíny zavěšené na okně za vycpaného netopýra, na což souložící dívka zareaguje až po chvíli křikem:"Netvor! Démoni!"... Spoiler: při bližším ohledání dojdou k závěru, že jim neublíží a dlouhovlasý mladík za minutu prohlásí: "Je to loutka." Všudypřítomná hudba (ať už šlo o skutečné skladby, např.rockové či příbuzné, nebo o výtečný klavírní doprovod, který zněl, jako když tříletému dítěti ukážete poprvé klavír a dovolíte mu do něj svévolně třískat) dokreslovala onu báječnou atmosféru a mnohokrát mne rozesmála, aniž by se ve filmu cokoliv podstatného dělo. Úžasný gay-muzikant se svou spisovnou mluvou a uměním obsluhovat parní válec dělá ve filmu i pro film mnoho, i když jsem si původně myslela, že půjde jako první.

Nakonec to zachránila poslední třetina. Z plánovaných dvou hvězd to u mne vytáhla na čtyři, především díky hmyzu, už ani neočekávanému spádu (film je jinak velmi rozvleklý) a vtipu (těžko říct, zda z pozice režiséra chtěnému, tipla bych si ale, že spíš ne, no, na to v konečném důsledku nezáleží, protože jsem se bavila). Celé to doplňuje naprosto šílená a mnohdy se vůbec nehodící hudba, ale i ta přispěla ke komičnosti některých scén. Logika stranou, zde je nutný smysl pro nadsázku.