bubun

Nesympatická káča Mooreová, protivná v prvních minutách. Prodejná běhna. Redforda nevinim, ale Demi i Woody mohli tušit, že jim to asi trochu zahejbe s manželstvím. A co měl proboha znamenat ten konec?! Tak ten to úplně zazdil. Taková Rosamunde Pilcher s Redfordem, tak by se tento film dal charakterizovat. Nicméně koukat se na to dá (až na ten úplnej konec), a to i když víte, co se stane v dalších pěti minutách - což není u filmů vždycky, tak si to ty dvě hvězdičky zaslouží.

Jak ta ženská může jít někam sama?! Po tom, co ji i dítě ohrožovala banda hrdlořezů... takže pak v klidu nechá dítě Gibsonovi a jde si na pláž, na kterou musí jít bůhvíkolik km lesem. Už to tady někdo psal, proč se tady všichni chovají tak nelogicky? Dobře, je to jeden z prvních filmů s Melem Gibsonem, ale stejně... Někomu možná stačí honičky v autech a na motorkách a banda týpků v koženejch bundách a kalhotách, mě to ale celkem nudilo a chvílemi dost štvalo. Tenhle film není pro mě. Trošku mě probral až úplnej konec, kde se z divnýho, lehkomyslnýho a trochu tupýho Maxe konečně stane ten šílenej Max. To si ale musíte počkat až na posledních sedm minut.

Škoda, že nebylo lepšího scénáristy a tvůrce dialogů - mohlo to být vtipnější. Některé vtipy už vyčpěly, a jiné jsou bohužel hodně slabé i na tehdejší standardy, takže jsem se opravdu zasmála jen párkrát. Jinak, oba hlavní herci se snaží, ale u Cybill Shepherd snaha vyznívá trochu křečovitě, a naopak, tam, kde bych jí hrozně ráda věřila, že je k smrti vyděšená (např.když visí z toho mrakodrapu) jen poulí oči a ječí... Willis oproti ní hraje s lehkostí.

Banda puberťáků si hraje s Ouija boardem. Pokud se chcete opravdu HODNĚ nudit, doporučuji. Dějová linka, "hrdinové", jejich úmrtí jeden po druhém, tohle všechno už tady bylo stokrát, a líp. Ani na Festival otrlýho diváka by se to nedalo doporučit, páč to bohužel není vůbec vtipný. Fakt je to jen škoda času strávenýho u tohoto škváru. Ten, kdo dělal hudbu, se musel hodně snažit, bohužel zbytečně, jeho bouření a snažení vyznívá komicky. Z holek to koupí jako poslední černoška. Napsala bych, že je to spojler, ale u tohoto díla se nedá spojlovat nic.

Tak na francouzský film zas chvíli nebudu mít náladu. Prvních 45 minut bylo jako věčnost! A to fakt nejsem z těch lidí, kteří neustále potřebují nějakou akci. Ale tohle bylo moc. Pokus o umění (asi?), ale přitom čirá demence. Týpek nesympatickej, chová se jak magor, ale oni vůbec všichni se tam chovají jako chovanci ústavu pro duševně chorý. Nezachránila to ani Modern love od Bowieho (to jsem uvažovala o jedné hvězdičce, protože ta scéna má k umění asi nejblíž). Jedna hodina padesát dva minut, za kterou jsem si asi pětatřicetkrát řekla "bože, to je ale ptákovina".

Podobný, ale lepší a nosnější námět než u 9 1/2 týdne. Glenn Close tady vypadá fakt jak transka(víc než obvykle). A Douglas má co chtěl. Jinak několik dost napínavých momentů a výborná scéna s králíčkem.

Policejní detektiv, který se dostane k tajným dokumentům v místnosti, kam kdykoli mohou přijít "padouši" z některé z přilehlých místností, a fotí si je mobilem, přičemž se ozve onen tak nepříjemný zvuk, který často zapomínají vypínat návštěvníci galerií a muzeí?? Vážně? Jinak, další zbytečně násilný film, kde se všichni sjíždějí lajnama koksu, i "good guys". Už mě nebaví dívat se na tyhle násilnický filmy - všichni jsme jich už viděli desítky, a lepších, k ničemu to není, jen mě to naplňuje odporem. Jako by nestačilo, že se to děje v reálnym světě.

"Homere, půjdeš k Vočkovi? Dal úplně nový samolepky na polštáře!" "S Marge trávíme víkend v penzionu." "Můžu jet taky?" "Ne, to by bylo divný. Při sexu, a vůbec...." ....Výborný díl s alternativním koncem Casablanky. "Jste milý stařík, že to říkáte.... "

Sice to není na pět (a to hlavně kvůli Reese Witherspoon a jejímu "jemitostrašnělíto" ksichtíku, kterej tam používá na můj vkus moc často), ale po dlouhý době film, u kterýho jsem si řekla "jo, tohle chci vidět znovu". Intenzivní drama, kde se mísí příběh o dospívání, nějaká ta milostná linie a lehce kriminální zápletka. Dobrá hudba, která zhutní atmosféru, nebo ji chvílemi zlehčí. Konec až trochu moc (nebudu spojlovat "co" trochu moc). Krásné záběry krajiny. Sympatickej McConaughey i Sam Shepard, ti dva teenageři hráli taky dobře, a ještě bych vyzdvihla týpka, co hrál Ellisova otce, Raye McKinnona. Fakt mě to bavilo a už v prvních minutách mě to vtáhlo do děje, což se mi také zas tak často neděje.

Velmi obsáhlý dokument, na který byla radost se dívat. Jo, je to trochu přemrštěná megalomanská stopáž, a někdy se věnují víc věcem a tématům na úkor jiných, které by mě zajímaly víc, ale to je v pořádku. Tady oceňuji hlavně to, že ačkoliv má dokument skoro čtyři hodiny, člověk se fakt nenudí, a také to, že je zde prostor i pro celé skladby (většinou jde o živé nahrávky z koncertů) - v jiných dokumentech skladbu zmíní, pustí intro nebo refrén, a dost. Tady máte šanci si užít náladu celé písně plus nechat během toho dozrát v sobě informace, které předcházely. Nejsem chtivá po senzacích, ale byla bych ráda za víc věcných informací z Tomova osobního života - protože to vždycky souvisí s tvorbou, a mě hodně zajímá, jak která skladba vznikla. Zde hlavně zmínili rozvod, který, jak jsem pochopila, nebyl pro Toma snadným a bylo to zjevně těžké období, což se hodně projevilo v následujícím albu. Také chci pochválit věcnost a nestrannost. Přestože mám pro Toma Pettyho slabost, tak si nedělám iluze, že by byl vždycky jen sympaťákem a věrným a loajalním přítelem ke všem spoluhráčům (a dlouholetým kamarádům) z kapely. Podobně se kdysi projevil i Ian Anderson z Jethro Tull, a taky by to od něj nikdo nečekal. Dokument díky rozhovorům s bývalými členy Heartbreakers toto také odhaluje, i když by mohl Toma Pettyho pouze ukazovat v tom dobrém světle. Takže plus ještě za objektivitu.