Recenze (711)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/072/72154_f27987.jpg)
Medvídek (2007)
Medvídek nespoléhá na nostalgii (Pelíšky), ani na morální naléhavost (Horem pádem). Je civilnější... bohužel i tak ze života. Postavy J. Menzela a V. Křesadlové mě navíc hodně bavily. Chápu současný trend prskat nad Hřebejkem, zvlášť po katastrofálně ultratrapné Svaté čtveřici. Ovšem Medvídek 53% vs. například Ženy v pokušení 70%? Asi žiju v jiné realitě... Ze vzdoru nadsazuji na čtyři.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/035/35757_e206ee.jpg)
Muž se železnou maskou (1998)
Těšila jsem se na mnohem větší trapas. Jako se Dumas příliš nebabral s historií, tak si Wallace zase s nadsázkou (doufejme) utahuje z předlohy slovutného romanopisce. Aspoň takhle jsem to brala, nečekaje nic duchaplného ani intelektuálně náročného.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/363/167363215_7d0730.jpg)
Záměna (1983)
Ve své době měla Záměna určitě svoje kouzlo, dnes bych řekla tak komediální průměr. Nemusím to vidět znovu...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/005/5295_f7f19f.jpg)
Ledová bouře (1997)
Pro tento film, snad víc než u kteréhokoli jiného, je důležité vnitřní rozpoložení. A po druhém shlédnutí nemohu Ledovou bouři ocenit jinak než všemi možnými hvězdami. Tak důkladně rozpitvané mezilidské vztahy, dokonalá kamera, Dannova hudba evokující cinkání ledu a jako pastva pro oči tentokráte architektura (dům Carverových od Richarda Hendersona).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/050/50146_9a8fde.jpg)
Slídil (2007)
Kvalit originálu sic mladší Slídil nedosahuje, nicméně úzkoprsou předpojatost jsem hodila za hlavu a ani u této verze se nenudila. Naopak oceňuji moderní přístup k uchopení látky, vizuální provedení i kvalitní herecké výkony obou hlavních představitelů. Přítomnost Michaela Caina byla pro mne, coby fanouška originálu z r. 1972, skoro až studijním materiálem. Takže naopak tleskám Branaghově odvaze, mě rozhodně nezklamal.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/403/162403179_b50ece.jpg)
Byt (1960)
120 minut romantiky je mnohem víc, než jsem schopna na jeden zátah unést. A to i přes nepopiratelný um krále hollywoodských komedií Billyho Wildera a přítomnost hereckých legend Jacka Lemmona a Shirley MacLaine. Kromě počátečních vtipných eskapád okolo předmětného šmajchlbytu zbývá jen poměrně dost předvídatelná romance o nanynce, která naletěla ženáčovi (poslední věta filmu ovšem byla moc prima). Pokud mě tedy zase přepadne chuť na staroamerickou limonádovou klasiku, pustím si pramáti tohoto žánru - Caprovo Stalo se jedné noci.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/825/166825511_2c4350.jpg)
Kytice (2000)
Kamera je určitě výborná, ale víc nemám, co bych napsala. Pan Brabec jednoduše zprznil jednu z mých nejoblíbenějších knížek z dětství. Atmosféra, nálada... všechno pryč. Nejsem si jistá, zda by měl Erben radost z toho, že převažující reakcí na většinu jeho balad byl nevěřícný smích (někdy i jen kvůli vizáži či pitvořící se mimice jednotlivých postav), jenž se každou chvíli rozhléhal kinem. Pokud ovšem Brabcovým záměrem nebyla parodie - v tom případě vše beru zpět a uděluji pět hvězd.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/006/6195_1df88c.jpg)
Amerika (1994)
Tato filmová Amerika je důkazem, že ponurá atmosféra a rázovité postavičky automaticky "kafkárnu" nezajistí. Samozřejmě pouze z mého skromného subjektivního pohledu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/008/8857_8bbe75.jpg)
Dogville (2003)
Díky skutečnosti, že jsem před Dogville shlédla už Manderley, věděla jsem přesně, do čeho asi jdu. Ano, Dogville je razantnější, syrovější a dotýká se všeobecné pravdy, že lidi se s rostoucí mocí chovají hůř než dobytek. I zde mi minimalistická divadelní forma opět dokonale sedla, nicméně těch 140 minut bylo na mě jednoduše moc. Do děje jsem byla vtažená okamžitě a některé momenty určitě jen tak nezapomenu (porcelánové figurky například), ale i přesto jsem se párkrát přistihla, jak mi ve dvě hodiny ráno oči šmejdí po budíku s myšlenkou, kdy už mě ten Lars dovolí jít spát. Subjektivně tak stavím umírněnější Manderley o jednu hvězdu výš. I proto, že téma svobody a morálky zde není přetřásáno tak nějak všeobecně, ale rovnou na jedné "vzorové" skupině - čerstvě osvobozených otroků).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/991/160991930_a6b9c8.jpg)
Václav (2007)
Jiří Vejdělek jde zkrátka absolutně mimo mě, ať už jde o jakýkoli žánr. I zde je pro mě synonymem zjednodušení a divácké podbízivosti (v případě Václava: "diváku, teď ti říkám, že se dojmeš, rozumíš?"). Lituji, i přes excelentního Ivana Trojana, jenž dělal co mohl, jsem pociťovala spíš rozpaky a nudu. I tak asi to nejlepší, co jsem doposud od Vejdělka viděla, takže tři hvězdy.