Brinkley

Zlatý hřeb z dílny Juraje Herze a herecký koncert obou hlavních představitelů. Po prvním i po každém dalším shlédnutí jsem neměla slov, zůstanu u toho..

Viděla jsem pouze jediný díl a ten mě nepřesvědčil, že by byla nutná repetice. Co se improvizace týče, zaujal mě pouze O. Sokol (a to dost možná jen díky svému charisma). O vtipu se tu ale moc mluvit nedá. Kdo ví, třeba za 30 let se na Partičku budou dívat lidé s nechápavým pohledem jako my dnes na Televarieté.

Komorní styl tohoto noir dramatu a mrazivý, bezchybný výkon Tima Rotha získal mé 4 hvězdy.

I přes můj obdiv k Burtonovi, skvělou výpravu a hudbu nuda, nuda, nuda. Přikláním se ke klasice ze 60. let.

Při tom nepřeberném množství amerických sitcomů, jaká sociální skupinka nám ještě schází? Čím přilákáme nové diváky? Ano, sestavíme skupinku geniálních fyziků (ovšem, kromě tebe Wolowitzi!) a budeme je konfrontovat s námi smrtelníky. A ono to zafungovalo... k obrazovkám zasedlo i pár lidiček, dokazujících si tak svůj intelekt. Na fyziku jsem absolutní mimoň, ovšem postava Sheldona mi vystačila na hodně dlouho. Když jeho temná síla začala pomalu upadat, tvůrci přihodili Amy. V pozdějších dílech už mi ale začala poněkud vadit předvídatelnost většiny eskapád.

Nemá smysl komentovat, co už zde bylo napsáno. Cenzuro, cenzuro, ty zmije jedovatá.

Určitě nejlepší zpracování Krásky a zvířete. Žádná uhlazenost, roztomilé obludky, čeníšky.... když netvor, tak netvor. Podívejme se na danou situaci pohledem mladé neposkvrněné holky, uvězněné ve vylidněném neudržovaném zámku s charismatickou příšerou... to prostě nemůže být pohádka, ale horror.

Deváté srdce jsem už od dětství zbožňovala a mám pro ně slabost i teď. Horrorový tón příběhu dokresluje a zároveň i vyvažuje poetický svět potulných herců a krejklířů. Vše mistrně dobarveno Hapkovou hudbou. Závěr je až nepohádkovsky zakončen hořkou realitou, že ženské si bez ohledu na rozum stále vybírají stejný typ mužských. František Filipovský je v roli posmutnělého šaška neskutečně lidský a pravdivý - pokud se zjevil na plátně, měla jsem oči jen pro něho.

Těžko k uvěření, že režisér Petrolejových lamp, Spalovače mrtvol, Morgiany či Devátého srdce byl ochoten/schopen spáchat toto porcelánovo-budovatelské dílko. Pan Juraj Herz je mistrem temné poetiky, kterou miluji a pro ni si ho jako režiséra velmi cením. Pokud jde ale o jeho komedie, výsledek je spíše průměrný až podprůměrný.

Rozhodně nemohu Ezo.tv upřít jednotvárnost v rámci žánru. Chvíli se musím smát nad slovní zásobou a skladbou vět většiny aktérů, hned na to zase brečet nad zmanipulovanou babičkou, jež čeká na lince za 70,- Kč/min. Jednoho pořad donutí k filozofickým úvahám o směřovaní lidstva a druhý podle receptu začne shánět bylinky na čaj... Může jít také o rozprávku na dobrou noc... jednou jsem narazila na jakéhosi mistra Aleše, jehož čvachtání prsty o vodní hladinu v lavoru mě spolehlivě přivedlo ku vytouženému spánku.