gjjm

Opomíjený film - opomíjený nepochybně nezaslouženě. Není to film úplně pro každého. Jsou v něm filozofické úvahy, svědectví o krutosti stalinismu v Československu, tragikomické pétépácké příběhy. Jako filozofický film zajímavé, jako svědectví ponuré, pétépácké příběhy jsou realistické a fascinující - scéna zbytečné smrti tří vojáků v bažině je stejně skličující, jako směšná. Autorům se podařilo občasným vtípkem navodit nesmírně vážnou atmosféru. Na škodu filmu je někdy zbytečná literárnost (ono samo střídání čtyř časových linií se snáší na plátně mnohem hůř než v knize, dialogy jsou někdy dost nepřirozené), z hereckých výkonů mě nejvíc zaujali Jandák a Táborský - ač si Hrušínského jinak nesmírně vážím, tohle se mu nepovedlo a jeho snaha o moravštinu mi rvala uši. Ale umělec má právo selhat, jak říkal André Breton, a jinak je to skvělý film.

Když jsem se na to díval, docela se mi to líbilo. Ale druhý den jsem si z toho nepamatoval ani slovo. Vzhledem ke kvalitě a významu knižní předlohy je tenhle film podivně beztvarý. Nemá to co říct, oproti knize.

Po fascinující, úžasné, skvělé a nepřekonatelné jedničce dvojka. Vizuálně hezké, Agent Smith je milý pán a dialogy i filosofie jsou v tomto případě mnohem stupidnější. Jablko padá daleko od stromu.

Někde jsem četl, že všechna stupidní klišé jsou založena na mistrovských dílech. Jednou za čas prostě vybředne ze zoufalého mejnstrímového průměru skvělé, originální a nezávislé dílo, které se stane kultem...a dočká se neuvěřitelného množství napodobenin, která spolyká mejnstrím...dokud se zas neobjeví něco nového. Když to tak uvážíte, asi neexistuje kultovní film, který by byl klasickým mainstreamem. Matrix je typický příklad, asi nepřekonatelný vrchol cyberpunkového filmu. Scénář plný symbolů, promyšlený děj, vizuální dokonalost a neotřelé filosofické úvahy. Temná originální scifi o tom, jak doopravdy (možná) funguje svět. Follow white rabbit. Poznáš, co je to Matrix. P. S. Viděno dva a půlkrát, s toho jednou s příšerným polským voiceoverem.

Asi nejlepší Woody Allen, co jsem zatím viděl. Příběh člověka, který nemá vlastní život a jen napodobuje ostatní (nemyslím si, že by to byla metafora pocitů Žida v gójském světě, jak tu kdosi nadhazoval). Skvělé a originální zpracování, v němž je Zelig v rámci fiktivního dokumentu vpašováván do historických záběrů. Úžasné herercké výkony (nejlepší je samozřejmě sám Allen). Škoda, že to nemělo nějakou lepší pointu.

Trošku podobné Cube, o něco málo horší. Brutální příběh o nevysvětlitelných vraždách, v nichž si vrah fascinujícím způsobem hraje s mučenými a deprimovanými oběťmi. Víc takových horrorů!

Proč jsem dal jen jednu hvězdu? Po pravdě řečeno, nudil jsem se. Těšil jsem se na morbidní film s myšlenkou, a je to spíš nudné koprofilní porno, něco jako 2 girls 1 cup na dvě hodiny. Závěrečná scéna je na poměry italské horrorové tradice docela mírná. Až tak nechutné mi to tedy nepřišlo. Idiotské herecké výkony a nudný scénář, nemám důvod dávat víc než jednu. Mimochodem, se Sadem to nemá nic společného. Pasolinimu prostě nedošla jedna věc - román 120 dní Sodomy není (alespoň dle mého názoru) pornografie, spíš svědectví o pokleslosti epochy. Markýz je nekomentujícím, osvícenským svědkem zkaženosti svého okolí, která se navíc skrývá za náboženské a morální pokrytectví, zvhlosti nejsou objektem Sadeho touhy, ale naopak, jeho odporu - přesto ale nachází obdivuhodnou odvahu je popsat a zdokumentovat. Sade na rozdíl od veškeré ostatní pornografie nemluví o svých touhách, ale o své epoše. Jen to prostě trochu přehnal (pokud toužíte po poněkud méně zvrhlém zpracování podobných názorů, doporučuji román Tom Jones od Sadeho současníka, Henryho Fieldinga - ale pouze v knižní podobě). Pasolini vyznění velkého, byť pro většinu lidí stěží pochopitelného díla tohoto krajního představitele osvícenské filozofie cíleně ignoruje a popírá, popírá Sadeho lítostivý pohled na společnost, popírá to, že markýz de Sade nemluví o společnosti, jakou by vidět chtěl, ale o společnosti, jakou vidí. - Nestřílejte, nestřílejte, prosím nestřílejte! - Ty idiote, myslíš, že tě necháme zemřít tak snadno?

Příběh o duševním rozkladu syfilitika v podání Petra Čepka. Jakkoli to byl geniální herec, tohle nevidím jako jeho až tak životní výkon, totéž platí o Janžurové - její role jakoby byla zahraná sice perfektně, ale patřila k trochu jinému scénáři. "Secesní" atmosféra i deprese člověka, který pomalu umírá byly vystiženy pěkně, ale. Pavel přitom předem vylučuje možnost léčby - a to jen ze strachu před pomluvami. Nemůžu se ubránit srovnání se Spalovačem. Oba filmy jsou příběhem duševního rozpadu člověka pod určitou chorobou. Ve Spalovači je tou chorobou nacismus, tady "jen" syfilis. Ve Spalovači je příběh vylíčen mnohem pečlivěji, působivěji a méně...mám říci secesně nebo chaoticky? Promyšlený scénář (ale to asi jen kvůli knize), zajímavá kamera a skvělá hudba (nepočítám-li zhudebnění Gellnerových básní). -A...proč se nenecháš léčit? - Blázníš? Co by tomu řekli lidi?

Občas docela vtipná romantická komedie.

Jako horor dost slabé, jako akční film podle počítačové hry celkem průměrné. Víceméně bez děje, atmosféra dost chatrně vystavěná, minisukně ani z Milly Jovovich dobrou herečku neudělá.