gjjm

Přehled veškerých nechutností souvisejících s rozmnožováním (není jich zrovna málo), surrealisticky a téměř poeticky spojených do znepokojivé filmové koláže, která se navíc vydává za drama incestu. Pokud jste závislý/á na sexu a chcete se toho zbavit, těžko existuje lepší volba, SC vás určitě zchladí dostatečně, asi jako sprcha tekutým dusíkem. Ale jinak ten film celkem k ničemu není. Je to silně přestylisované a možná i kvůli tomu to ztrácí část svého účinku. Perfektní hudba a abstraktní scény (úžasně depresivní; vynikající je také "menstural porn" scéna), stejně jako výstižná symbolika filmu (mrtvá ryba a porod), hrané scény byly naopak relativně ubohé a nijak zvlášť znepokojivé nebo nechutné mi nepřišly, i když krví ani spermatem (případně směsí obojího) se tu rozhodně nešetří... Ale rozhodně si pod tím nepředstavujte porno nebo krvavé béčko. Je to složitý symbolický film, ve kterém je jen spousta krve a věcí, které většinové společnosti připadají nechutné. P. S. Odkdy se na DVD prodává censurovaná verse a v kinech běží necensurovaná? Svět se musel definitivně zbláznit.

Nechutná agitka o pohraničnících a socialistickém dětském domově, maskovaná za dětský film, se v TV vysílala ještě v devadesátých letech...

Mé pocity se dají popsat čtyřmi slovy... první: nejhorší, druhé: film, třetí: všech, čtvrté: dob. Přestože technická kvalita není zase až tak příšerná, scénář je tak ... temně fascinující, že nemohu hodnotit jinak. Aj, počněmež onen příběh: Nějaký Strauss se svou milenkou (z nějakého důvodu mi Štraus strašně připomínal toho hlavního debila z Twillight, a to jak vzhledem, tak "karakterem" postavy) odjede na ňáký odlehlý a zaostalý ostrov, aby pátral po svém neznámém původu (není vysvětleno, proč by jeho původ měl souviset právě s tím nešťastným ostrovem). Zjistí, že pochází z tamní zdegenerované rodiny, která vymřela před 75 lety (je mu kolem dvaceti). Chvilku po tom pátrá a pak zjistí, že jeho potomci zatím zdegenerovaly v kanibalské světloplaché zrůdičky (viz obal DVD), které normálně požírají naformaldehydovaná těla z místního krchova. Krchov právě vykopávají a zrůdičky proto nemají co žrát. Nááááááhodou proto právě začnou útočit na lidi, ovšem náš král valčíků pocítí osudovou spřízněnost se zrůdičkami, přidá se k nim a najde tam osudovou lásku. Nějaké otázky? Já bych jich pár měl. Mělo to vůbec scénáristu? Pokud ano, četl po sobě to, co napsal? Pokud ano, přemýšlel vůbec o svých postavách a o souslednosti příběhu? Občas sice přišel na nějaký dějový rozpor, který vyplodil (např. že Straussovi rozhodně není 75 let), zopakoval ho a nechal postavu se na něj zeptat, ale neobtěžoval se ho nijak vyřešit ani vysvětlit. A ještě jedna otázka: co má, u velkého Cthulhu, film společný s červeným krevním barvivem? Pokud se tu mluví o nějaké nemoci, téměř tradičně zná scénárista pouze její název. Jsem v medicíně laik, ale takové bláboly poznám i já. Někdy se to korunuje dějovou chybou, například když se v jedné scéně Straussova choroba, která podle příznaků ze všeho nejvíc připomíná epilepsii, označí za "záhadnou, nevysvětlitelnou, nepochopitelnou", a nikdo neví, co mu je, ač se o ní o dvě scény předtím mluví jako o (poměrně běžné a nijak záhadné) hemofilii. Zvláštní je také, že pitevce v jiné scéně (nominativ pitvec, tj. pitvukonající lékař, toto krásné slovo jsem našel v jedné Preslově učebnici, škoda, že se neujalo víc) zaujme vrcholně to, že mrtvola rozsekaná vrtulí motorového člunu má nepoškozený penis a bez komentáře přejde fakt, že má tři žaludky. Vše korunuje přímo magický český dabing (mimochodem, mám tu zkušenost, že trashové filmy jsou s dabingem ještě mnohem trashovitější), který zní jako soutěž rutinovaných dabérů, kdo dokáže říct: "Umírám" optimističtějším tónem. V takové situaci se skoro stydím připomínat to, že zvuk je (aspoň u českého dabingu) asi pět vteřin za obrazem. K imaginární sošce nejhoršímu filmu všech dob se přidávají ještě další ocenění: nejdebilnější romantický podpříběh v historii filmu ("Jsem těhotná! Ono to kope!"), nejhorší sex v jinak nepornografickém filmu (jen tak abych vás nalákal, hermafrodit napřed - ve chvili, kdy se celý zbytek ostrova evakuuje a on by měl taky - obcuje sám se sebou, maje / majíc obě verse rodidel ve vhodné vzdálenosti, a pak se k němu přidá jeho zdravotní sestra), nejhorší výprava (schovka na hřbitově: megarofl), nejhorší konec, nejhorší gore efekty (když si v zápěstí prakticky překousnete ruku, krev má ve shodě s anatomií i pravidly žánru stříkat přes celou místnost, a ne pomalu odkapávat do dlaně!). P. S. Zarážející podobnost s Twillight, v tématu, obsahu, dialozích, postavách i kvalitě. P. P. S. Léta Páně 1652 nemohl nizozemský král zakázat incest, a to z velice jednoduchého důvodu: už asi sto let bylo Nizozemsko republikou. Incest se mimochodem v té době ve většině zemí trestal už asi dva tisíce let, navíc většinou smrtí. To je opravdu takový problém se podívat do nějaké chytré knihy či na internet před tím, než napíšete do scénáře něco o historii?

Ten film byl nepopsaný a já nevěděl co to je. Jako v Kruhu. Chtěl jsem se jen podívat na úvodní titulky. Ale když jsem ještě v předtitulkové sequenci poznal nezaměnitelné fuckování a posléze tvář Mistra Tarantina, nedokázal jsem se od této zombie komedie á la Tarantino & Rodriguez odtrhnout. FDTD má v podstatě jen jednu nevýhodu, totiž příliš zjevnou půlenost. Je to tarantinovská gangsterka v úvodu (precizní!) a upírské béčko v závěru. Jinak je to překvapivé, vtipné a vůbec úžasné. Skvostné dialogy, úžasné herecké výkony (Tarantino, tentokrát v nerdovské poloze - mimochodem, asi jediná postava v dějinách filmu, jejíž (spoiler)smrti(endspoiler) mi bylo líto, samozřejmě rules, na paty mu šlapou neméně úžasní Harvey Keitel, George Clooney a Salma Hayek). Jako to bývá u filmů spjatých s Tarantinem, skvělá hudba a fantastický scénář s ujetými nápady (kytara z lidského těla). Má to taky tu výhodu, že mezi tarantinovkami je to rozhodně to nejbrutálnějši. Did you like it? Yes and no answer! Fucking yeah!

Bezkonkurenčně nejujetější český film. Dáda Patrasová jako přemožitelka nemrtvých, která hned v prvním záběru komusi rozfláká hlavu? Slepý Jaroslav Dušek s pseudointelektuálními přednáškami pro nácky a jehovistické pornoherce? Zombíci v černém lese, v jejich čele sám Veliký, Jediný a Dokonalý Ondřej Neff? Lovu zdar a pekelní myslivci v geniální titulní písni? Jak se můžou bránit houby před opilými houbaři? Jsou opravdu zombie ohrožený druh? Máme volné pole k seberealizaci? A co na to Jan Tleskač? Ne, opravdu by mne v životě nenapadlo, že takový film uvidím. A ani ve smrti by mne nenapadlo, že může být českého původu. Většinou nesympatičtí herci (krom Neffa, Duška a intelektuálního pornoherce Izaiáše) a příšerná technická kvalita, ale všechno je vynahrazeno úžasně ujetým scénářem a geniální hudbou. Tak radši poklekni, skloň hlavu svou / myslivci pekelní po Tobě jdou... Tak lovu zdar!

Dobré giallo. Klasická tématika zavražděné modelky přesouvá důraz ze zavražděnosti na subjekt modelky - prostředí je trochu luxusnější a ženy trochu umělejší. Paolo Cavara, spolurežisér proslulého Mondo Cane, jakoby chtěl na úvod filmu nacpat maximum erotiky (= v podstatě celých prvních pět minut jsou různé záběry na nahou Barbaru Bouchet) a vulgarismů (je fakt, že porca putana mnoho Italů opravdu říká za každým druhým slovem a je to mnohem libozvučnější než fuck), aby poté mohl rozvíjet celkem slušně dekadentní giallo s promyšlenou symbolikou. Visuální stylisace je tu založena na různých odstínech žluté a hnědé, kečupem pan Cavara rovněž nešetří, ale dávkuje ho v docela malých dávkách. Hudba byla slušně děsivě temná, ale nemelodická, a mimo film by se asi nedala poslouchat. Kamerově příšerné vykrádačky Hitchcocka, včetně několika reminescencí na sprchovou scénu, ale občas to taky má něco do sebe. Tradiční freudovské fetiše rukavic jsou tu kombinovány s mnoha dalšími motivy různých úchylných erotických fetišů (figuríny, pejsek, voyeurství...). Cavara je vůbec spíš klasický fetišista než sadista, takže do pestré galerie úchylných italských režisérů, na nichž by se psychické poruchy daly diagnostikovat jen podle filmů, celkem zapadá. Jinak je Černobřichá tarantule to celkem normální giallo detektivka, jen mírný nadprůměr, zachraňují ji mj. i hodně sympatičtí herci a (především) herečky. Navíc se snaží působit jako seriózní detektivka, což je trochu otravné, a obsahuje několik banálních chyb (policajt, co si cosi čmárá přímo do předmětu doličného? to přece není možné ani v Itálii ;-).

Svět Duny mi nikdy příliš neimponoval, ani jako kniha (přestože je kultovní a přestože patří k základním dílům scifi klišé - k těm konečně stejně jako film, a to včetně toho zdaleka nejidiotštějšího, totiž těžby koření), no a filmová adaptace není jako obvykle nic moc. Fanoušky starých pseudointelektuálních scifi v gumových kulisách, které jsou při bližším pohledu debilní, by tohle určitě nadchlo a Lynch má někdy nejen ujeté, ale i zajímavé nápady, naneštěstí zde tu není tolik grafické stylizace a dusivě temné atmosféry, spíš naopak. Netvrdím, že tam není pár zajímavě bizarních a lynchovských scén, ale celkem vzato je to docela normální scifi. Scifi svět není moc promyšlený, oproti knize neúměrně zjednodušený, má to zmatený scénář a nesmyslný futurismus, založený na dost ubohých kamerových hokuspokusech, v nichž se celý film topí (jako tolik jiných skvělých scifi), výbornou hudbu a příšerné herce. Hodně slabá scifi, i kdyby to nebylo na základě takové předlohy.

Docela překvapení. Francouzsky mluvená černobílá animace o tom, jak se revoluce v Persii nepovede a svoboda přeroste v totalitu. Vynikající, má to myšlenku. Potěšilo mne, že to není ani trochu infantilní. Orwellovský popis islámské republiky je tu realističtější a depresivnější než v mnohém hraném filmu. Dal bych pět hvězdiček, protože se mi strašně líbí ten kresebný styl, ale za některé části, které mi nesedly (zvlášť ke konci) jen čtyři.

Název znamená "Náhražka". Jugoslávská groteska o tvoru (kdyby to bylo podstatně lépe nakreslené, mohl bych ho označit za člověka), který má úplně všechny plážové potřeby nafukovací: gril, matraci, udici, ženskou. Ukáže se, že s nafukovací ženou jsou ještě větší problémy, než s nenafukovací. Silně mi to připomínalo jeden díl Krtečka, ale nemůžu si vzpomenout, který to byl, navíc téma je prostě i na těch pouhých deset minut příliš dlouhé, roztahané, nafouknuté. Vysloveně debilní animace a hudba, odporně infantilní kresebný styl (= všechno je převedeno do zaoblených pastelově zbarvených trojúhelníků, je to ještě nechutnější než Disney) v kombinaci s neinfantilním, ale stejně dementním tématem. Ta jedna hvězdička je za jistou nafukovací parybu, která je na celém filmu asi jediným vtipným prvkem.

S úchvatným románem Ilfa a Petrova to má společný jen název a výchozí bod zápletky, která se stěží dá převést z ruského prostředí. Český holič (Burian) jede do Varšavy , kde mu jeho teta odkázala dvanáct křesel. Naštve se, protože se mu ty křesla nelíbí, a prodá křesla starožitníkovi, kterého hraje Dymsza (herecky mnohem lepší než Burian). Pak zjistí, že jsou v nich ukryty peníze. V sérii nevtipných scének a ýbrtrapných písniček pak těch dvanáct křesel hledají. Nejen že to má debilní a zcela neftipný příběh, ale především, filmařsky je to návrat tak o dvacet let zpátky, některé scény připomínají Chaplinovy první grotesky. Dvanáct křesel je jedním z největších kroků zpět v dějinách českého filmu a jedna z nejdebilnějších filmových adaptací vůbec.