milicjant

Překvapivě mnohem více "grindhouse", než-li příspěvek od Mistra. A taky divácky přistupnější. Ne, že bych byl v podobnejch filmech dvakrát kovanej, ale po přečtení tématického speciálu v jedné z posledních Cinem, papírového nastudovaní kopírovaných předloh a pochopení souvislostí, bych rád vyzvihnul právě Rodriguezovu polovinu. Robert má svoje řemeslo pořád v rukách, takže ani napodobováním stylu nikterak nenudí. Ne, nehýkal jsem nadšením, ale kurevsky jsem si tenhle stylovej brak užil.

Težko říct, co se mi na tomhle zpracování kdysi tak líbilo. Místy opravdu nechtěně vtipný (jak mi mohl útok Keltů někdy nahnat husí kůži, he?), po celou stopáž přitrouble "limčoidní" a ... a fantasticky obsazený. Rickman a Wincott jsou bohy všech filmových zlounů a vidět je spolu v jednom filmu je obohacující zážitek. Nezbývá než doufat, že se jejich cesty opět skříží. Jen v "něčem trochu lepším."

Apocalypto je po většinu své stopáže strhující, to především. Ne vždy, narozdíl od Jaguar paw, vystačí s dechem a ne vždy se jedná o seriozní podívanou, ale ty dvě hodiny mi fakt utekly jako voda. Težko říct, jaký byl Gibsonův původní záměr, nicméně ten "hlubší historický rozměr" je tam opravdu naroubován dost neohrabaně, což Mel ještě znásobuje svým fetišem pro zpomalené záběry. (retardační účinek nevadí, jejich množství a nevhodné načasováni jo) Po tom, co jsem viděl, by Apocalypto obstálo i jako svébytná čistě dobrodružná podívaná s pikantní exotickou příchutí. Každopádně jak jsem již řekl- nejsem zklamán. P.S. jeden z těch "záporáků" mi přípomínal Jana Krause :)

Už jsem skoro zapomněl jak elektrizující podívanou tenkrát mistr Besson natočil. V obrazech je výmluvnější než kdykoliv jindy a dává tak vzniknout opravdu fascinující podívané. Tohle by mohl bejt i němý, páč jakákoliv slova jsou spíš katem neuchopitelného kouzla do té doby budovaného a občas rozmělňují onu uhrančivou poetiku. Jako fanoušek hor bych ještě rád dodal, že nejen tam dole je to lepší svět.

Aye, fight and you may die, run, and you'll live... at least for a while. And dying in your beds, many years from now, would you be willin' to trade ALL the days, from this day to that, for one chance, just one chance, to come back here and tell our enemies that they may take our lives, but they'll never take... OUR FREEDOM!

Dechberoucí. Jako kdybych se v té hodině a půl opravdu dotýkal věčnosti. Asi nejintenzivnější zážitek, který jsem si kdy z kina odnesl. Aronofsky velká témata umí. (viz Pí) (s delším komentářem posečkám až po druhé projekci)

When no one answered the call...It was... I lost something. I lost me. Nejen tenhle film ale i jemu podobný dostaly trochu jinej rozměr dne 16.2.2007, kdy v Roháčích tragicky zahynul můj velkej kamarád. Čest jeho památce.

Krásné sentimentální povzdechnutí a zárověn jediný díl, kde je poslední zápas opravdu zbytečný- Rocky se důstojně rozloučil dávno před ním. Když v úplném závěru - těsně než zmizí - Sly pokrčil rameny a rozhodil rukama, jakoby tím výmluvným gestem dával najevo, že udělal všechno, co bylo v jeho silách a teď už je to na nás... U mě vyhrál.

Srdce přetéká úžasem. Pokaždé, když Cave nechá nahlédnout do svého nitra, je to omračující zážitek. Stále ješte konsternován nedávno dočtenou Oslicí a už jsem laskán další poctivou zásilkou poetických zvráceností. Trochu mě jen mrzí, že Hillcoat ještě nevyzrál v osobnost využivájící Caveův potenciál beze zbytku. Evidentně odvedl dobrou práci, ale v celkovém resumé film po nekonečných, sluncem rozpalených prerií spíš jen cválá. Podobně jako u Ravenous jsem čekal film svýho života... nepřišel...

I zastavil se čas, všehomír jen uctivě zatajil dech a sklonil se před Costnerovou krystalicky čistou genialitou. Film, kde délka ani stáří nehrají své role nikdy víc.