Pajky3

Guy Ritchie jako obvykle nezklamal a naservíroval zábavnou akci plnou podrazů a honiček. Obsazení super, i když Hammer na mě moc rusky nepůsobil, ale to je asi tak jediná výtka. Bavil jsem se a přesně o to u téhle "bondovky" šlo. Hodně se mi líbil i výběr padnoucí hudba.

Vím, co se zhruba děje v Sýrii, ale o White Helmets jsem vlastně nic nevěděl a tenhle krátký dokument mi alespoň přiblížil jejich problematiku. Těžko se na to však kouká, kvůli snaze být co nejvíc autentický, ta rozklepaná kamera tomu vůbec nepomáhá.

Ve světle nedávných událostí je to minisérie, která je možná ještě důležitější než kdy předtím. Rasismus (nejen) v Americe je samozřejmě velký problém, ale je až nepředstavitelné, kam může zajít. A vykonstruovaný proces proti pěti černošským teenagerům je to zářným důkazem. Původně jsem si myslel, že se v rámci sebevzdělání podívám na jednu epizodu a zbytek dokoukám v průběhu dalších dnů. Jenže místo toho jsem zůstal u obrazovky přilepený celých pět hodin a viděl to na jeden zátah. Prostě to nešlo zastavit. Každá epizoda nabízí náhled na jiný kousek problému. V první se řeší vyslýchání a manipulování nezletilých kluků, kteří byli ve špatnou chvíli na špatném místě. V druhé dochází na soudní proces, který rozhodne o jejich osudu. Třetí ukazuje následky toho, čím si postavy prochází po návratu z vězení a závěrečná čtvrtá pak ukazuje na hrůzy, které se odehrávají přímo ve vězení. Atmosféra děsivě autentická. Pocit beznaděje, strachu a vzteku je cítit v každém záběru. Člověk kroutí hlavou a nevěří tomu, co se před ním odehrává. Herci jsou perfektní a prim hraje Jharrel Jerome v roli Koreyho. Těžko o něčem tvrdit, že se nepodařilo, jen to prostě nebude váš oblíbený seriál. A pokud vás taková nespravedlnost nevytočí, tak je něco špatně.

Po nedávných událostech v Americe se tenhle dokument opět stal jedním z nejvyhledávanějších dokumentů na Netflixu. První polovina o vývoj a vzniku rasismu byla zajímavá, druhá o snaze vydělat na vězních byla slabší a docházel ji dech. Třeba John Oliver tuhle oblast (věznice) zpracoval mnohem zajímavěji a poutavěji. Působí to dlouze, ale stojí to za vidění, obzvlášť pokud si k dané problematice chcete trochu prohloubit znalosti.

Na těhle filmech mě štve jedna věc. Když už to natočí američani (angličani) a ti evropani budou mluvit anglicky, tak proč jim ještě musí nechat dělat i ten přízvuk? Přijde mi to ještě víc rušivé než ta samotná angličtina a vadí mi to úplně pokaždé. Vždy mi to zkazí dojem z jinak velmi zajímavého filmu. Craiga moc nemusím a i tady mě dlouho odrazoval, ale nakonec byl úplně v pohodě a stejně tak i Schreiber nebo Bell. Jak jsem řekl zajímavý příběh a věřím, že by zůstal dostatečně poutavým i kdyby se nepřidávaly akce, jako zlikvidování tanku.

Příjemná poválečná romantika z poválečné Anglie. Líbilo se mi to od začátku do konce, i když bylo víceméně jasné, jak to dopadne s hlavní hrdinkou, tak bylo zajímavé, jak se bude vyvíjet příběh z okupovaného Guernsey. Ten to zvedá do nadprůměru. A i přes notnou dávku smutku si to dokáže držet pozitivní náladu, což je třeba ocenit.

Daft Punk mi moc neříká, víceméně znám jen ty opravdu největší hity jako "One more time" a ani tenhle styl hudby mě moc nebere. Přesto je dokument vcelku zajímavý a pěkně vykresluje vznik fenoménu, který tohle duo vytvořilo.

Když jde o sportovní seriály či dokumenty, tak budu dost pravděpodobně v první řadě na to je vidět a určitě si je nenechám ujít. Vážně mě ale překvapilo, jaký ohlas Last Dance vyvolal a byl jsem zvědav na to, jestli dostojí hypu, který se kolem vytvořil. Dokument je to určitě zajímavý a kvalitní, ale i přes vysoké hodnocení z něj nejsem úplně nadšený, protože si myslím, že šel zpracovat srozumitelněji pro diváka. Pokud nejste fanouškem basketballu či Chicaga Bulls a neznáte alespoň základní události dopředu, tak se v něm dříve nebo později ztratíte. A to kvůli tomu, že se vzpomíná na přeskáčku a časová osa se neustále posouvá tam a zpátky. Podle mě by bylo mnohem lepší začít startem kariéry Michaela Jordana a skončit ve finále 98. Klidně i ty samé záběry, ale chronologicky. I tak je to ale super dokument, který doufejme odstartuje vlnu podobných záležitostí.

Zajímavě natočené a zpracované, navíc plné známých tváří, takže se na to dobře kouká, ale výpovědní hodnotu to velkou mít ani nemůže i proto, jak je to představené. Na tom však není špatného, ne každý dokument musí být připravený odborně. I když na tohle téma by ta trochu odbornosti navíc zajímalo.

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne.