Pajky3

Příjemná poválečná romantika z poválečné Anglie. Líbilo se mi to od začátku do konce, i když bylo víceméně jasné, jak to dopadne s hlavní hrdinkou, tak bylo zajímavé, jak se bude vyvíjet příběh z okupovaného Guernsey. Ten to zvedá do nadprůměru. A i přes notnou dávku smutku si to dokáže držet pozitivní náladu, což je třeba ocenit.

Daft Punk mi moc neříká, víceméně znám jen ty opravdu největší hity jako "One more time" a ani tenhle styl hudby mě moc nebere. Přesto je dokument vcelku zajímavý a pěkně vykresluje vznik fenoménu, který tohle duo vytvořilo.

Když jde o sportovní seriály či dokumenty, tak budu dost pravděpodobně v první řadě na to je vidět a určitě si je nenechám ujít. Vážně mě ale překvapilo, jaký ohlas Last Dance vyvolal a byl jsem zvědav na to, jestli dostojí hypu, který se kolem vytvořil. Dokument je to určitě zajímavý a kvalitní, ale i přes vysoké hodnocení z něj nejsem úplně nadšený, protože si myslím, že šel zpracovat srozumitelněji pro diváka. Pokud nejste fanouškem basketballu či Chicaga Bulls a neznáte alespoň základní události dopředu, tak se v něm dříve nebo později ztratíte. A to kvůli tomu, že se vzpomíná na přeskáčku a časová osa se neustále posouvá tam a zpátky. Podle mě by bylo mnohem lepší začít startem kariéry Michaela Jordana a skončit ve finále 98. Klidně i ty samé záběry, ale chronologicky. I tak je to ale super dokument, který doufejme odstartuje vlnu podobných záležitostí.

Zajímavě natočené a zpracované, navíc plné známých tváří, takže se na to dobře kouká, ale výpovědní hodnotu to velkou mít ani nemůže i proto, jak je to představené. Na tom však není špatného, ne každý dokument musí být připravený odborně. I když na tohle téma by ta trochu odbornosti navíc zajímalo.

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne.

Nic proti ničemu, protože si to nehraje navíc, než co to je. A je to slušná akce v hlavní roli s momentálně jedním z nejoblíbenějších herců. Velkému úspěchu na Netflixu samozřejmě napomáhá i to, že v současné době do kin nejdou žádné filmy. Popcorn do ruky, vypnout hlavu a máte ideální návod na fajnový večer. Akce slušná, Hemsworth sympaťák, ale v hlavě to dlouho asi nezůstane.

Když jsem se o The Nest doslechl, tak jsem se těšil, že se podívám. Ani na chvilku jsem neměl pochyby o tom, že mě tahle minisérie zaujme. Tyhle série od BBC prostě mají něco do sebe. Navíc mě k tomu hned v úvodu natáhlo obsazení. Martin Compston (Line of Duty) a Sophie Rundle (Peaky Blinders) mě ve svých seriálech oba baví a těšil jsem se, jak jim to bude ladit dohromady. A nejen, že se podařilo obsazení, ale hlavně se vybralo i zajímavé a dostatečně kontroverzní téma. Náhradní mateřství je sice v UK legální, ale má to své háčky a to seriál ukazuje. K plusům je ještě třeba připočítat i lokaci. Glasgow je super a skotský přízvuk si nejde neoblíbit. Těch pět dílů uteče jako nic a nabídne slušnou dávku drama, tajemství a napětí. Mě osobně se to líbilo o začátku do konce a užil jsem si to. Takže nemám nejmenší pochyby o tom, že The Nest stojí za doporučení a sledování.

Letter for the King byl jeden z těch očekávanějších seriálů, které měl Netflix naservírovat během března. Knížku neznám, ale údajně jde o jednu z nejlepších nizozemských knížek pro mladé za poslední padesát let. A tak očekávám, že by to měla být taková slušná zábava pro celou rodinu. Je třeba si od začátku přiznat, že nejsem úplně cílová skupina a spíš než porovnat s Game of Thrones či Witcherem je tohle patří spíše do kategorie seriálů jako Merlin nebo Once Upon a Time. Snad ještě víc zaměřené na mladší publikum. A pokud něco takového přijmete, tak věřím, že vás čeká slušných šest epizod. Příběh mladého Tiuriho, který se snaží zavděčit nevlastnímu otci a následovat rodinnou tradici, se vlastně rozbíhá až v závěru první epizody. Není to sice kdovíjak originální a určitě vám bude připadat, že už jste tohle nebo tamto někde viděli. Na druhou stranu to má slušné efekty a za těch šest epizod uteče v rychlém tempu. Takže jestli hledáte rodinnou zábavu, tolik možností zase není a Dopis pro krále tak možná bude stát za zvážení.

Taková příjemně neamerická romantická komedie, kdy ani jeden z hrdinů není dokonalý a sympatie k nim je třeba hledat. Ale jak to postupuje, tak to začne bavit. Rory Kinnear si střihnul opravdu unikátního úchyla a i pianová verze Where is my Mind to tlačí k lepšímu hodnocení. Místních 70 % krásně odpovídá.

Nemám moc rád Craiga, ale téhle vychvalované detektivce jsem nemohl odolat. A skutečně, chvála, která se o Knives Out šíří, je zasloužená. Bavil jsem se od začátku až do konce a bavilo mě přemýšlet nad tím, jak to celé bylo. Celé obsazení je opravdu povedené a všechny postavy jsou úžasně špatné. Dobrou "whodunnit" kriminálku už jsem dlouho neviděl a tahle se mi trefila do noty.