JohnBruk

JohnBruk

okres Praha-východ
poutník životem hledající . .

homepage
LinkedIn: johnbruk

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 12.8.2019  23:54

    (!)SPOILER. Absurdní narcisův paradox s uroborostickými sklony ala red dwarf, ale tam to nemysleli vážně..

    • 23.8.2018  23:12
    Knick: Doktoři bez hranic (TV seriál) (2014)
    ****

    Dokonale zpracovaná psychologie postav, gradace příběhu, realistická atmosféra doby. Herecké role vyznívají velmi podmanivě. Jen je to seriál neskutečně depresivní, tak trochu mně připomněl Requiem za sen. Nějak nemám už potřebu takové věci vstřebávat. Druhou řadu jsem už vynechal..

    • 20.5.2018  21:36
    Coco (2017)
    ****

    Tak trochu kopie The Book of Life po pixarovsku. Pěkné, ale ne úplně originální. Možná by tam v těch titulkách měl zaznít i dík Guillermu del Torovi a režisérovi Jorgemu R. Gutierrezovi...

    • 14.1.2018  22:33

    vícerozměrný film. Kontrasty, různosti. Komedie přecházející nenásilně v drama a romanci. Více takových filmů...

    • 7.1.2018  23:44

    originální úlet...

    • 7.1.2018  23:22

    Vykalkulovaný plastový film. Film se na oko usmívá a tváří strašně mile a pozitivně. Přitom jde ve skutečnosti o hodně povrchní emocionální výplach. Postavy jsou pozitivisticky vyumělkované - napsané jak z pohádek pro dospělé ala telenovelní citové vydírání. Samotný konstrukt filmu je tak chatrný, až to bolí. Psychologie postav a "reálné" reakce neskutečně mizivé.Pokud by film opustil kolonku "drama" a snažil by se být čistě jen komedií, tak by to bylo mnohem lepší. Poselství schované v dramatu? Hodně podivné..

    • 2.12.2017  00:40
    7 životů (2017)
    *

    Ztráta času. Kdybych věděl, co je tenhle film zač, tak bych na něj do kina nešel ani zadarmo. Snaha o náznak atmosféry ala "Childrens od men" s akcentem na elitářské téma přelidnění v negativním gardu "Elysia", abychom byly nakonec "překvapení" ala "The Moon" - trochu vykrádačka. Jediná originální věc byla sedmirole sedmerčat, vše ostatní - dramaturgie, scénář a logika zpackané. Co nevyřešil kvalitní scénář, zaplácly násilnické krvavé scény.

    • 2.9.2017  23:06
    Cesta času (2016)
    ***

    Dlouhodobě uvažuji nad tím, zda má smysl filmy vůbec bodovat. Zvláště nějakými 5-ti hvězdičkami, které neříkají, v takovýchto případech, zhola nic. Naštěstí je tu komentář, kde můžeme vysvětlit jak, proč a kde jsme to tak mysleli a nebo cítili. První věc, kterou musím poznamenat a také se k ní přiznat - Ano, měl jsem velká očekávání a byl jsem natěšený s čím Terrence Malick přijde. Po shlédnutí Stromu života v roce 2011 jsem byl v kině dojat, oslněn a zároveň mě film opravdu mnohé dal na zamyšlení a k prožití. Čekal jsem gradaci tvorby ANO, šíři na úrovni Rona Fricka ANO, transcendentní finále jako u Fontány ANO, kanonádu rozdílných emocí slévající se do ohniska metafyzické jednoty ANO...Čekal jsem příliš. Jak to tedy v kině bylo tentokrát ? Zpočátku mne film převapil kontrastní stylizací, kde se střetává vymazlený obraz Imaxové kvality s dokumentráními snímky vypálené sítnice lidské malosti rozpadající se v zapomnění minulosti. Překvapivé, syrové, zajímavé, ale byl jsem to schopen pochopit. Naproti tomu pompéznost a velikost záběrů od velkého třesku, inteligentní saomoorganizace přes pestrost života mne pohlcovala, dokud jsem nezjistil, že film má v sobě implementovanou techniku kalkulovaných střihů navozující pocit přerušovaného postupování hlouběji. Střídání lidských strastí, žabomyších válek, tupého utrpení s monotónním projevem přednesu egyptské kněžky Cate Blanchett, mne začala nejdříve vytrhávat z potřeby jít hlouběji, později otravovat a nakonci obtěžovat tak, že jsem z kina odcházel hluboce zklamán. Uvědomil jsem si že došlo k zajímavé věci. Terrence Malick invertoval situaci, která podobně, ale né tak tragicky nastala u Stromu Života. Ve Stromu života docházelo k hlubinnému proniknutí do psychologie vztahů malého mikro-kosmu jedné rodiny. Matka - Otec-Syn-bratr. Z nějakého důvodu se nás Mallick snažil dostat i do makrokosmu planety, dinosaurů a dávné minulosti, která zde byla našroubovaná tak, že byla až zbytečná. To samé nastalo v "dokumentu" Cesta času, ale obráceně . Dokument je možná špatné slovo. Spíše v poetické básni, modlidbě k Matce - Zdroji všeho. Makroponoření do Lůna Všehomíra a samotný transcendentní finiš prostě nemohl nastat, protože zde bylo píliš řečí a do toho ostré řezy záběrů lidí, (!spoiler ) kteří například mučí nějaké býky vykrvacením (!spoiler ), v kontextu toho makrovesmíru mě nezajímali. Meditační běh přes překážky...

    • 21.7.2017  00:02

    Dvojice hlavních hrdinů působí uměle, tak že ve filmu překáží. Vedlejší postavy a jiné bytosti jsou doslova záchranou před otravnou dvojicí hrdinů, kteří svými replikami a plochými "vtípky" nezaujmou. Právě naopak. Scénář ke konci ztrácí dynamiku. Rovnice : něco z Avatara + vizuál a kontrasty Starwars universa + modní (neherecké) obličejíky = nezafungovala... Oproti tomu samotný nápad rostoucí kolonie různých civilizací "po vzoru kuličky brouka hovnivála" byl zajímavý. Film má nevyužitý potenciál. Škoda.

    • 20.7.2016  16:39

    Střet dvou světů, představ, dogmat a z toho vznikající jiskření je vždy zajímavé téma. Zvlášť když je psané životem. Prostředí komunit "oshovské tantry" je hodně výživné. Z letmého (osobního kontaktu) musím říct, že i inspirativní... Hezký hřejivý film... ps : dodatek, pokud se Vám film líbil koukněte určitě na : Tohle je náš svět

    • 20.7.2016  15:44

    Po usazení rozvířených emocí a dojmů z bezprostředního shlédnutí (kino Světozor), musím konstatovat že to byl pěkný, zábavný, hluboký a fakt vtipný film. Takových filmů je dnes jako šafránu... Pokud jste měli možnost vidět a líbila se vám exotická nespoutanost německého filmu "Oranžové léto" nebo nekonvečnost britského filmu "What We Did on Our Holiday" či snad jste nadšeni z úniků jako "Nádherná zelená", tak je tohle film právě pro vás a doporučuji ho všemi deseti.

    • 21.4.2016  12:09

    Vzpomínky na projekci v kině.. Nepatřím zrovna mezi skalní fanoušky Star Wars, kteří očekávali další pokračování s vyhraněnými emocemi buď zděšení, z toho jak to může vlastně dále pokračovat nebo nekontrolovatelného nadšení z oživování legendárního filmového eposu.Zajímavé je se na film podívat zpětně, to co mně osobně utkvělo v paměti a podle mého mínění SW někam posunulo a co naopak vyprchalo jako pára nad hrncem. Úžasný byl určitě návrat do krásných lokací světa, v kterém se impozantně tyčí pomníky minulých válek (a dílů) v podobě vraků bitevních lodí impéria. Stejně tak parádní nástup rychlých průletových scén. Film má dobré tempo a diváka jen tak neupustí od sledování. Ideově mně přijde jako jeden z největších přínosů odkrytí identity jednoho z mnoha stormtrooperů. Jednoho ze zástupů bezpohlavních uniformních "nepřátel", které hrdinové ve starwars pobíjeli po stovkách. A ejhle on je to konkrétní člověk, který má názor. Sice to není nějaký prvoplánovaný hrdina, ale vystoupil z řady, aby ukázal, že i každý další "zapouzdřenec" má své názory, pocity a nejedná se o nějakého robota na zabíjení.Na tenhle fakt si myslím také v budoucnosti dojede "nové impérium", jestli se tomu tak dá v nastupující trilogii říkat.Můžeme namítnout, že v minulých dílech to "bezchybně" fungovalo díky zástupům modifikovaných klonů Janga Fetta, kteří byli jasně předvídatelní a poslušní "své" věci. Osobně si myslím, že tahle myšlenka také pajdala na obě nohy a byla tak trochu pohádková. Mnohem bližší je pro mne uvažování klonování, tak jak to například pojal v románu "Hoši z Brazílie" spisovatel Ira Levin. Každý klon byl originál... Zpět ke starwars. To co už jsme v podstatě tušili a věděli, tak celý ten galaktický kolotoč se otáčí vlastně kolem sporů jedné rodiny. Cynicky řečeno, jen kolem toho pomře pár lidí a zmízí nenávratně několik planet. Ale proč ne ? Je to vlastně ze života. Takový ten svět marnivých římských mocnářů, kteří zaslepeně kvůli idee velké říše a moci čistili své příbuzenstvo a vše co jim přišlo do cesty. Tady se to odehrává jen na galaktické úrovni nikoliv v mikrokulisách známého světa starověku planety Země.Jinak mě samozřejmě zarazil podle mne nešťastný přístup "Make It Bigger" Větší hvězdu smrti, ještě větší destrukci apod. To přivádí podle mého názoru dnešní diváky do letargie "To už jsem viděl" a přispívá to tak trochu k inflaci, kdy tvůrci propírají jeden čaj dvakrát, třikrát sedmkrát ?. Myslim, že to povede časem i otupení diváka, který začne hledat něco víc než obří a ještě větší a efektnější.Dle mého názoru má starwars našlápnuto na něco nového a z jiné strany ukázat. Jsem velmi zvědavý jakou další kapitolu nám tvůrci otevřou a jestli tuhle šanci chytnou za pačasy a nepůjde jen o nastavovanou kaši pro honění lidí do kin...

    • 30.9.2015  11:51
    Obraz (2011)
    *****

    Výborný animovaný film, který je neprávem opomíjený. Počínaje méně zvyklou stylizací přes zajímavé užití technologií až po chytrý příbeh s filozofickým přesahem konče jde o krásné dílo, které stojí za shlédnutí...

    • 13.9.2015  19:35
    Proboha! (2008)
    odpad!

    Lidé se mnohdy z vlastní pohodlnosti, lhostejnosti či ignorance snaží na složité otázky hledat jednoduché odpovědi. Evidentní je, že šokovat, napadat druhé bez možnosti hrát fair-play a být arogantní je dnes dobrý business. Osobně nevidím rozdíl mezi militantním/fundamentalistickým pojetím atheismu nebo militantním/fundamentalistickým pojetím náboženství. Někdo věří, že má "pravdu" a je u toho nepříjemný, stupňuje nátlak a radikalizuje se. Působí to stejně směšně a zárověň nebezpečně. Takováhle tvorba plodí zbytečné neporozumění, pálí mosty a narušuje důvěru mezi lidmi a je tak potencionálně škodlivá, tak jako "fundamentálové jinověrci". Napsat atheistický Mein Kampf ? Pokud by to sypalo, tak je evidentní, že se dotyčný neštítí ničeho. Bill Maher se snaží působit jako chytrolín, co to vše prokoukl Pořád mluví o nějakém tom nutném "pochybování" v křečovité snaze být "vtipným filozofem s motem „Vím, že nic nevím“, V druhém pohledu to pak ihned popře, aby trapně předvedl svou osobní "víru v sám sebe coby všeználého". Myslím, že je na potázanou tohle nazývat dokumentem.Spíš bych to označil za show na úrovni "skrytá kamera". Kde se jeden chlap tváří, že točí dokument, vlísá se podle k lidem a pak vyskočí, jak čertík z krabičky s rozhovorem na úrovni nablblého Sashi Cohena. Snaha vyvracet dogmata druhých svými vlastními dogmaty, bez ochoty vézt konstruktivní dialog, působí hořce směšně a po delší době už nudí. Každopádně, pokud nechce dotyčný divák rozvíjet empatii a jít tzv. hlouběj k jádru pudla, tak ho tahle slátanina asi bude bavit. Pokud se má "západní zábava a hodnoty" ubírat tímhle směrem, tak Bůh, Alláh, Tao s námi...

    • 1.8.2015  01:36
    Čas vlků (2003)
    **

    ztráta času točit a sledovat takovéto filmy. Absence lidské lásky a vtipu pouze na sterilní a utahané utrpení. Zbytečnost, která tak maximálně reflektuje duševní stav tvůrce..

    • 30.7.2015  10:53
    Osmý smysl (TV seriál) (2015)
    *****

    Řekl bych, že s filmem "Cloud Atlas" Wachowští a Tykwer odstartovali moderní způsob multi-vrstvého vyprávění filmu 21.století. Je to způsob střihu, prolínínání společných emocí, atmosfér a témat, které spojují zdánlivě oddělené příběhy různorodých postav. Jistě, dříve tu již byly filmy od Alejandra Gonzálese Iñárritua (Amores perros, 21 gramů, Babel,..). Sám Tykwer dávno přišel s úžasně svěží a dnes již německou moderní klasikou "Lola běží o život". Mistrovský film "PRZYPADEK (Náhoda) z roku 1981" od Krzysztofa Kieślowského byl průkopnický, ale pochopitelně "svázán" reáliemi a dozvuky atmosféry doby. Atlas mraků a nyní seriál (!)Sense 8 ale posouvají tyto "synapsové příběhy" na další úroveň reality, hlubinné psychologie a nebojí se "dotýkat" metafyziky. Přemýšlel jsem, jak by takové filmy vnímal divák před 30-ti lety. V době fragmentace světa, polarizace. Dnes za to možná může reálné zmenšování světa, prolínání kultur, dostupnost informací a vědění, globalizace a emancipace veřejné debaty nad tabulizovanými tématy.. Doba a lidé asi již uzráli, abychom byli schopni zpracovávat tyto úžasné vícevláknové (multithreadové) filmové zážitky, zamyšlení a exkurze do lidské duše, bez ohledu na kulturní či etnickou příslušnost... Jak se běžně nevěnuji sledování seriálů, protože to beru spolu s hraním počítačových her jako nehorázný žrout drahoceného času, kterého není nikdy nazbyt, tak Sense 8 jsem pobral jako jednohubku. Na "jazzových hadech" seriálu Sense 8 jste unášeni skrze cloudové myšlení..kam tohle vše dospěje i v naší realitě prolínajících se dat pověstné velké vesnice Země? Netuším..

    • 6.7.2015  23:30

    Zpětně přemýšlím nad tím, zda bych hodnotil "Tiché světlo" tak vysoko, kdybych viděl před tímto filmem norský Ordet od Carla Theodora Dreyera. Podobnost, inspirace je velká...snad původní (?) severské pojetí mě vzalo za srdce ještě více. Ordet nebylo tak sterilní jako "Tiché světlo"a byla z něho cítit ta lidská zemitost..

    • 6.7.2015  23:13

    Nestává se mně často, že bych se u filmu pobavil, zasmál a zároveň hlouběji zamyslel. Komedie, u které bych se nebál přidat přízvisko "psychosociální" (ikdyž to možná nezní příliš vábně) poměrně ojedinělým způsobem zlehka brnká na hlubší témata. V přívalu humorných scén a bezprostředních reakcí Malých i velkých herců, člověka však nenechá upadnout příliš do uzavřeného vážného dumaní nad bytím a nebytím... Je to sice přiznaná karikatura, ale v reáliích dnešního moderního informačního světa a vnitřního prostředí širší rodiny, tu vyznívá způsob, jakým lidé vnímají či ohýbají realitu ať už pro kohokoliv, když už si v těch záplavách informací přestali nachvíli rozumět a nebo spolu mluvit. Na filmu se mně líbí i samotný konec, který není tak úplně pohádkou a ani realitou.

    • 14.5.2015  19:49

    Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí..

    • 3.4.2015  15:12

    Krásný mnohovrstvý animák , díky kterému proplujete na vlnách úžasné hudby od Bruna Coulaise skrze barvitý svět dětské fantazie, oživlých mýtů a příběhů, které Vás zavedou až do hlubin lidského podvědomí s jemně naznačenou linií psychologického dramatu. Přes to všechno si film zachovává lehkost a je určen i pro i ty nejmenší. Dospělí se ale určitě nudit také nebudou:) Zaujal mně dokonce ještě o trochu více než předchozí animovaný film od tohoto animačního studia ( Cartoon Saloon ) Brendan a tajemství Kellsu / Secret of Kells. Jednoznačně doporučuji. Viděno v pražském kině Lucerna..

    • 23.11.2014  12:11
    Škatuláci (2014)
    *****

    Boxtrolls/škatuláci jsou nejen po technické stránce vyjimečný počin. Výborná kombinace klasické/moderní loutkové animace a moderních vfx postprodukčních postupů. Skvělá hudba a atmosféra. Tento velmi povedený stopmotion animák má dvě roviny. V první dětské rovině je tu úžasně stylizovaný svět obývaný ošklivými a zároveň roztomilými hrdiny. Pohádka, která není tak prvoplnávaně vyžehlená a prosluněná, aby divací neustále propadali v dojetí a rozněžnění z roztomilosti a nadutosti vtipů, tak jak tomu bývá pravidelné u jiných animáků (Oslík z Shreka, Veverka z IceAge, Minionové z Padoucha,...). V druhé rovině je tu inteligentní přesah a zamyšlení, které tak často chybí u dnešní tvorby. Svět v kterém tyto roztomilé a zároveň odpudivé postavičky žijí není totiž zdaleka dokonalý. Obyvatelé města, kde se příběh odehrává, jsou paralizováni a ovládáni strachem z neznámého. Strach je předáván z rodičů na děti a podporován účinnou propagandou, kdy se lidé dobrovolně zbavují svých svobod. Zneuznaný strůjce tohoto všeho není motivován ničím jiným než sebeprosazením a touhou po uznání a moci. Právě děti jsou ale schopni prohlédnout vratké nohy tohoto "boje proti zlu". Není totiž vše, jak by se zdálo. "Dospěláci" mají ale příliš "starostí" než aby poslouchali své ratolesti a nastavený systém jim vyhovuje. Vyřešení problému tedy zůstává na dětech... Protože, jak film říká : "Můžeme se změnit". Podobně kvalitní počin s přesahem určený nejen pro děti je pro mne například animovaný film Nocturna - Ztracená hvězda

    • 10.7.2014  00:00

    Tento animovaný filmík jsem dlouho míjel. Exploze ornamentálních vizuálních rytmů v doprovodu božské hudby od Bruna Coulaise. Nádherná záležitost. Doporučuji všema deseti.

    • 27.6.2014  23:41
    Slovo (1955)
    *****

    Život.. Tiché světlo

    • 8.6.2014  09:56
    Válečná generace (TV film) (2013)
    *****

    4,5**** Tato německá filmová série vyvolala velkou kontroverzi, diskuzi i pohoršení a v některých zemích je a bylo tlačeno na její stažení. Je snadné soudit lidi a historii s pohledem na zpět. Jak ji ale vidí ti co v ní právě žijí a věří ? Věří systému, věří poplatným ideíím a jsou tvární - mladí..? Kdysi jsem se zařekl, že už mám plné zuby filmů z druhé světové války, kde filmařský kánon nevybočuje a poslušně sleduje očekávanou linii "západní patriotně-propagandistické etiky ponořené do brutality s nádechem pohádky". Tady jsem byl překvapený a pořád na to musím částečně myslet. NAŠE MATKY,NAŠI OTCOVÉ je velmi výmluvný název pro tento hořký film, který je sice uveden trochu křečovitě kýčovitým začátkem, kdy pět mladých přátel žijících v nacistickém Německu má své lásky, iluze, sny a plány. Ty jsou postupně ale rozcupovány na kousky a pošlapány syrovou realitou války, která je ve vyznění tohoto největší hnůj, ať už jste na jakékoliv straně.

    • 15.2.2013  16:42
    Franklyn (2008)
    ***

    Zajímavá atmosféra města, idea prapodivné společnosti, která je ovládaná ještě prapodivnějšími náboženstvími. To vše slibovalo velmi zajímavý nájezd do ještě zajímavější zápletky, ale ono ehjhle..On to asi režíroval či psal člověk, který je fascinován psychosondami do psychopostav a schizofrenií. Nejenže se divák nedozví o polovině postav, proč tam vlastně jsou a jaká je jejich motivace či zápletka. To, že tam musely být ukázány všechny druhy sebevražd. Ok. Plyn už jsem věděl předem :) Ale divák je držen v jakési pasti dezinformace a očekávání, které nějak není naplněno. Nakonec se dozví, že hlavní hrdina je celou dobu mimo focus, aby se zjevil ve své celosti až na konci "reálné reality" filmu. Vůbec nevadí, že si celou dobu pleteme jednoho hrdinu s druhým. Aby to bylo ještě zábavnější, tak oba dva hrdinové "dvou realit" trpí stejným syndromem imaginace ala film "Čistá duše", aby byl poté divák překvapen překvapením ala "Ti druzí". Přijde mně, že forma předběhla obsah. Je pravdou, že za ten začátek a uvedení do velmi zajímavého Meanwhile City to stálo...dávám tomu tak 20 % za obsah 80% za vizuál a atmosféru..

    • 27.11.2012  22:04

    S podivným pocitem a rozladěností jsem tenhle film opravdu neztrávil. Velmi mne zaráželo chování charakterů/postav a jejich nedovyprávěné motivy . Divně pokroucené vztahy. Vyloženě chaotická nefungující rytmika vyprávění. Prapodivné dějové zvraty, které se mnohdy situačně nehodily. Celý film je opravdu podivnou záležitostí, která ale vypadá naprosto úžasně, originálně a netradičně. Vizuální a hudební stránka je skvělá... Žel obal není v harmonii s obsahem a jaksi u mne nenašel místo.. Skoro nevím, jak to hodnotit..

    • 23.11.2012  14:21
    Atlas mraků (2012)
    *****

    Inkarnace, humor, zkušenost, smrt, pravzpomínka, pokání, katarze, znovuzrození, láska, smrt, návrat do Jednoty. "Cloud atlas" je jak filmová symfonie, kdy Vás virtuozové na vlně scénáristické melodie odnášejí přes román k investigativní lince, proženou akční spádem vodopádu do psychologické a trýznivé melodie temných molů. V utrpení přes chlácholivé bublání melancholií k obratu v jiskrný humor, probuzení a naplněné lásce směřující do transcedentního finiše...

    • 10.11.2012  17:41
    Bab'Aziz (2005)
    *****

    Dervišská(sufijská)/lidská/boží moudrost. Cesta Středu poutníků. Cesta srdce. Cesta dozrálého archivního vína stáří a mladé ratolesti, která poznává svět kolem sebe. V cestě se proplétající osudy mnohých dalších, kteří sdílí svoji cestu růstu a zkušeností. Kouzelný film...

    • 10.11.2012  17:31
    Samsara (2011)
    *****

    SAMSARA je kinozážitek roku..vřele doporučuji. Baraka = Tak tohle je svět v kterém žijem... Samsara= Kruh života - zrození a umírání a jeho extrémy... Třeba i 1000x si bytost "svlíkne kůži", aby nasadil(a) novou a pochopil(a).

    • 26.7.2011  00:21

    jednota je v lásce.... nádherný film...

<< předchozí 1 2 3
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace