poster

Počátek

  • USA

    Inception

  • Velká Británie

    Inception

  • Slovensko

    Počiatok

Thriller / Mysteriózní / Akční / Sci-Fi / Dobrodružný

USA / Velká Británie, 2010, 148 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slasher
    ***

    Zajímavá myšlenka, pompézní zpracování, špičkové obsazení, nejdiskutovanější biják roku. Ale nemůžu si pomoct, jak se film chýlil ke konci, čím dál více jsem nad ním kroutil hlavou, nijak se ve mě neumocnil. Nenašel jsem vůbec nic jak se řiká pod povrchem. Žádný emociální dopad, opravdu silný moment, nic. Christopher Nolan mě i nadále hrozným způsobem míjí. [HD](22.11.2010)

  • pan Hnědý
    ****

    Geniální Christopher Nolan vystartoval zhurta s prostřeným stolem nejjemnějším bavlněným ubrouskem, kterým se s kouskem bavlnky snaží divákovy okamžitě protáhnut přes smyčku "snu ve snu“. Snad aby věděl, že má pro nás napnout všechny smysly a mozkové závity, protože se na něj chystá originální a náročná podívaná. Ještě než stihne nalít doušek vína. Christopher Nolan látku pojal svým klasickým stylem, obklopen osvědčenými spolupracovníky (kameraman Wally Pfister, střihač Lee Smith, skladatel Hans Zimmer), rozjíždí další sytou atmosférickou misi snů. Barevná paleta, zvuková plnost a precizní hudba, kde Počátek bude patřit do esencí velkolepé hollywoodské podívané, do které se ponoříme s velkým nádechem adrenalinu v představách světa Christophera Nolana po 150minut, kdy v posledních sekundách budete možná foukat na káču, která se před námi točí. "Specializuju se na velmi zvláštní typ bezpečnosti"..."Ochranu podvědomí"..."Mluvíte o snech?"..."Jsem připraven!".(18.11.2011)

  • Tom Hardy
    *****

    Není nic nebezpečnějšího, než se příliš ponořit do života ve vlastní hlavě. Christopher Nolan servíruje mnohem méně „eye-candy“ podívanou, než by diváci mohli čekat a za 200 milionů dolarů roztáčí kolotoč časové smyčky o několika rovinách, která stojí na přesném načasování. S Temným rytířem to má společné barevné vyznění i ladění hudby, jinak ale stojí Počátek ryze na vlastních nohách… no, na vlastních, je to vlastně takový Matrix 21. století, ale je to podívaná dostatečně osobitá, aby to nevadilo. Nolan je v současné době bez debat nejjistější režisér/scenárista, který umí vzít i obehraná témata a využít je naprosto strhujícím způsobem. Lepší než Temný rytíř Inception není, ale to je asi to nejhorší, co mě na adresu filmu napadá. P.S. Udržet u 148 minut dlouhého filmu pozornost takový způsobem, že si člověk až během závěrečných titulků uvědomí, že se ani jednou nepodíval na hodinky, to je machrovina. Více zde.(19.7.2010)

  • Rob Roy
    ****

    Nolan neumí točit akci a nikdy nebude umět. Může se zdát, že u takhle intelektuálně podnětného filmu to není potřeba, ale když si sami určíte, že finále bude akční, tak se nemůžete divit, že vás někdo vypíská. A stejně jako u Temného ryrtíře vše finišuje až moc "zeširoka" a dlouho. Druhá projekce je samozřejmě jasná, už jen proto, že mám v dost zákonitostech vytváření snů zmatek(23.7.2010)

  • Shadwell
    *****

    Dannyho parťáci v Noční můře z Elm Street. ____ Čerpal-li Nolan ve svém posledním kasaštyku z Victora Huga (Joker nalezl svůj předobraz v Muži, který se směje), v Počátku na francouzské půdě zůstává, ale obrací se od beletrie k faktu do končin francouzských psychoanalytiků. Nelze přejít, že zrovna Kubrickův minuciózni epigon Nolan, rozený v Anglii, na jejíž půdě se začaly dávno před tím, než promluvil Bacon a Locke, rýsovat základy empirického pojetí světa, upadl do snářství a okultismu. Jinde by to mnoho pozdvižení nebudilo, budí však u tvůrce, kterému je nade vše slogan Rage against the machine „all sounds made by guitar, bass, drums and vocals“ čili žádný elektrický mašinky a v TDK just si zamane převrátit na střechu opravdický kamión. Nolanovy střízlivé filmy, dokonalé jako vyrobené kolo setrvávající na své ose v equilibriu v jakékoli pozici, filmy analogového režiséra v digitálním světě, který má zelené plátno za peleš lotrovskou, s pojetím snu od základu kontrastují. Nebo ne? Osvětlí následující intermezzo. ____ I. intermezzo: Podobnost mezi filmem a snem vysvitla hned na samém počátku. Těmto řečem neujde ani Počátek – kino připomíná snění a Nolan tomu rozumí snad ze všech nejlépe. Mnoho rysů tomu opravdu nasvědčuje. Především filmy a snění spojuje vizuální charakter. V obojím najdeme v podstatě stejnou gramatiku. Neobjevují se snad ve snu podobné prvky jako zatmívačka a jízda kamery? Odtud vidíme, že divák v kině může být díky situaci, v níž se nachází, přirovnáván ke snící osobě. Stojí proti sobě tedy dvojí: psychoanalýza se svým pasivním divákem, odevzdaným v temném sálu nereálným obrazům, jako by byl v polospánku, a proti psychoanalýze se vzmáhající neoformalismus počítající s divákem aktivním, racionálním. Jak ukazuje Nolanův zásadní příspěvek k problematice, oboje vychází z chybných předpokladů. Chtějí-li neoformalisté Thompson s Bordwellem svrhnout začarovaný kruh sebepotvrzování už předem vytvořených kontinentálních konceptů v čele s psychoanalýzou a marxismem a zabývat se filmem a pouze filmem samým, zapomínají, že filmy jsou příliš komplexní a každý divák si v nich nevědomě hledá to jemu vlastní na základě zkušenosti a vášní, ten zápletku, další vizuální kvality, třetí symptomy mocenských vztahů, čtvrtý architekturu, Kaplický kupříkladu láteřil nad tím, a asi oprávněně, jak v ateliérech ztlučený místnosti postrádají esprit a věrohodnost. Problém psychoanalýzy vězí v opačném, v zracionalizování. Masová kultura je psychoanalýza obráceně. Freud pochopil, jak účinkují sny a nevědomí, a dal tak tvůrcům kultury možnost vědecky manipulovat publikem. Reklama je psychoanalýza uvedená do praxe, hollywoodský film je promyšleně organizován, emoce jsou koncipovány jako sen pro uspokojení spotřebitele. Na podvědomí není přísně vzato nic iracionálního, spíše než snu se divákův zážitek v kině podobá snění s otevřenýma očima. Nolan porušil letitý protimluv, když dal dohromady chytrý film o snech vyžadující bdícího diváka a několikeré zhlédnutí. Ukázal tím neoformalistický základ psychoanalýzy a psychoanalytičnost neoformalismu. Doufejme, že tento objev v univerzitních posluchárnách vbrzku zdomácní. ____ Většina režisérů udělá ze záběrů scénu. Nolan ze žánrů (heist, love story, sci-fi, spy thriller) a ze scén dělá film coby celek – makrosvět, jehož kontrolou je posledlý, tudíž neopomene zařadit každých deset minut z batmanovského diptychu známý supervizorský záběr nad mrakodrapy z helikoptéry, kterým sleduje kolotání vesmíru a dohlíží na stav situace-filmu. O Nolanovi je známo, že na rozdíl od takového Jacksona odmítá second unit a i na méně důležité scény dohlíží osobně. Odtud shoda se školometským suchoprdem Kubrickem, jehož mínění, že v každém filmu je jen tolik filmovosti, kolik je v něm matematiky, se šířilo ještě dlouhá léta po skonání. V Počátku Nolan smýšlí v zásadě jako platonik i pozitivista, věří, že existuje jediný svět idejí, který popisuje jedinou fyzikální realitu, ale ví, že fyzikální teorie jsou jen námi zkonstruované modely, které realitě odpovídat nemusí, jak nasvědčuje fúze makrozáběrů, velkých trompe-l'œil měřítek a epických proporcí klasického Hollywoodu se zásahy do událostí života lidského, citu pro detail a psychologický realismus Hollywoodu nového. Soupatřičnost makrosvěta a mikrosvěta v lidské mysli avizovala už Nolanova krátkometrážní prvotina, Doodlebug. Jsou tu ale i další důvody pro Nolanův trademark, záběry z výšky na město hustě pobité mrakodrapy, zatímco v dřívějších filmech, třeba v československé saudkovině Kdo chce zabít Jessii?, nacházíme tolik záběrů ze země na nebe, na helikoptéry, a naopak v momentě, leze-li postava nahoru po fasádě, bere jí Vorlíček seshora z atiky, zatímco Nolan nemůže, neboť mrakodrap atiky nezná - v tlaku méně únosný, drobátko nevzhledný stavební materiály jako zdivo a beton nahrazuje ve dvacátém prvním století ocel, lehké slitiny kovů, sklo, plasty, slovem lehká materiálově technická základna. Tedy nejen televize, počítačové hry a internet jsou důvodem k proměnám filmového stylu, jak nás učí postgraduální studenti, nýbrž i něco tak předvídatelného, jako je ruch stavební. Filmaři naň reagují, postihujíc skutečnost. Nebo ne? Osvětlí následující intermezzo. ____ II. intermezzo: Film se vždy poměřoval ke skutečnosti. Kolem těchto debat se rozvinula diskuse o filmovém realismu, odsud známe všechny ty slavné metafory: film jako okno otevřené do světa, nebo film jako zrcadlo do světa. Mnohé z těchto postojů nalezneme u André Bazina a Siegfrieda Kracauera. Pro Bazina film odhaluje vnitřní pravdu skutečnosti, pro Kracauera jednoduše reprodukuje skutečnost věcí. Oba nestoři filmové kritiky si předeslali určit, je-li film prodlouženým stínem skutečnosti, či snad pouze kopií… ani jedním není! Zaměnit obraz za skutečnost není nic jiného než podléhání fatální iluzi. Nolan tuto iluzi rozvrátil: místo toho, co jest, postavil na trůn, co má být. V protikladu k rozšířenému pojetí filmu jako zobrazení skutečnosti postavil myšlenku, že film ze své podstaty umí zhmotnit představy. Od pódiové magie Dokonalého triku přeskočil ke skutečnému zázraku. Vždyť film od svých počátků dění v záběrech ozvláštňuje (podobně jako barevné ochucené kondomy ozvláštňují sexuální zážitek) a ošklivé vystříhává, tak jakápak realita. Byla snad kinematografie stvořena k zachytávání reality? Bohužel se nás o tom snaží mnozí přesvědčit, dokonce i mistři kalibru Finchera či Manna, třebaže purifikují filmovou gramatiku a odhodlávají se k digitálu, zůstávají u bohapustých „kriminálek“! S filmy se to má jako s naším mozkem, využíváme je maximálně na 3%. Kam zmizela budoucnost? Kdy přestala být toužebně očekávanou a začal z ní jít strach? Kde máme lítající auta? Kam vyšuměly sny o letech na cizí planety? Podobně jako Palahniuk docházím k názoru, že jsme vyměnili objevitelské pudy za luxus. Spíš než na kosmický průzkum se věda soustředí na kosmetický. ____ Kontinuita Nolanovy tvorby je patrná z toho, že spolupracuje se stejným štábem a protáčí dokola tytéž herce. Ergo každý z předchozích filmů Nolana vede k Počátku, od fraktálně rekurzivních narativů ze Sledování a Mementa, přes mindfuckerskej twisting v Dokonalém triku, po kající se hrdiny stíhané minulostí z Insomnie a Batmana, a do toho touha po domově z Čaroděje ze země Oz, gravitaci nedbající výpůjčky z 2001, vizuální komplexicita Blade Runnera anebo matrixovské pojetí mytologie (Cobb/Jacob, Page/Ariadne ap.). Nolan připravil stejně jako u TDK past na festivalový snoby i rozdováděný freecooliny, když pojal Počátek jako intelektuální blockbuster, chceme-li odlehčený artwork, vzkazujíc divákům i režisérům: you mustn't be afraid to dream a little bigger, darling.(15.7.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace