Počátek

Počátek jsem plně docenila ve chvíli, kdy jsem se ho pokoušela odvyprávět. Vždycky jsem tvrdila, že všechno vyprávět lze: to usneš, něco se ti zdá, v příběhu toho snu znovu usneš, v tom usnutí a v jinym zdání se ti zase něco sní a ... Už jsem slyšela, že moje podání bývá poutavější než film, ale tady skládám bez boje a dmu se pýchou, že jsem tu precizní skládačku se všemi detaily stíhala a pobrala. Ano, né, nejsem Nolan, to nelze vyprávět, to se musí vidět! (13.08.2010)

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)

Po skončení takovejch filmů každej přemejšlí a uvažuje, jak to vlastně všecko bylo. Já se během okamžiku vystačil s jediným logickým vysvětlením a bohatě mi to stačilo. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že ten film sám o sobě nemá právě jen to řešení, který já jsem si vysnil. On totiž obsahuje celou várku řešení. A na ty časem přichází čím dál tím víc lidí, protože ten film sám o sobě obsahuje v každé scéně něco, čím tu další variantu neskutečně zmate. Takže na první shlédnutí to tak nevypadá, ale každá scéna by mohla naznačovat určitý kus jednoho z vysvětlení a nakonec je to tak komplikované, až už to tak jednoduché, jak jsem si prvně myslel, není. Já se tomu taky ani nedivim, vždyť Nolan by nenatočil zase tak jednoduchej film, kde ten nejzásadnější fakt by měla poslední scéna, která by vlastně hotovou myšlenku trošičku přibrzdila. Ale nečekal jsem, že natočí tak komplexní film, kde právě každá scéna hraje důležitou roli v budoucím ději. Právě proto je Počátek tak neskutečnej film. Jenže já na stoprocent s čistým svědomím do vítězný rovinky stejně nedojdu. Přesto že je Počátek parádní film, má tam pár solidních vad. Hlavně teda ačkoliv komplexně funguje geniálně, neobsahuje nic, u čeho bych měl na plno otevřenou držku. Jasný, akční scény jsou určitě parádní, ale samotný příběh mi prostě na první shlédnutí tak unikátní nepřišel, to až později, kdy jsem nad ním začal přemejšlet a pročítat si různé diskuze na internetu. Taky mi vadilo, že film se zaobíral všemi postavami zvlášť, ale žádná nebyla takový ten pravý hlavní hrdina. Měl jím být Leonardo DiCaprio, ale nakonec se to roztáhlo na všecky strany a každý si tam zahrál svojí důležitou část tak nějak rovnoměrně. Když to pak porovnám s DiCapriovym předešlým filmem, taky nemůžu dát plný počet, jelikož právě u Prokletýho ostrovu jsem brutálnější zakončení filmu dlouho neviděl. Všecky tyhle maličkosti mě pak utvrdili v tom, co jsem si celý film řikal, že tomu prostě tu pátou nefláknu. I když jsem pak na závěru hodně přemejšlel, ale nakonec jsem udolal. Počátek je i přesto ale revoluční film svou na jednu stranu nevýraznou kostrou příběhu, ale šíleně komplexním jádrem, který lidi po celym světě budou rozebírat desítky let dopředu. (06.08.2010)

Film tak dokonalý, až člověk cítí potřebu si u něj vyhonit. Dřív se snímkům jako Inception říkalo „dílo o muži, který se pere s minulostí a vnitřními démony“, dnes, když se tento koncept okoukal, tomu říkáme „perfektní ztvárnění mnohovrstevnosti a nejistoty reality“. Jen génius dokáže přehledně ukočírovat bordel pěti rovin, jen génius se drží vlastních slov, a sice že „základ musí být prostý“, jen génius dokáže točit neustále o tom samém tak, aby se jeho filmy zdály zcela odlišné. PS: se znalostí toho, v jak zbytečnou bouři ve sklenici vody se zvrhly zdejší pokusy o interpretaci jednoznačného Prokletého ostrova, se děsím, jak budou vypadat diskuze o tom, co znamená Nolanovo vpravdě jednoduché, vtipné pomrkávání na diváka v posledním záběru. Budou každopádně debilní, o to nemusíme mít strach. (22.07.2010)

Jsem upřímně rád za ten lehký pochybovačský osten, se kterým jsem na film šel. Počátek je nepochybně skvělým, komplexním a ambiciózním dílem, ale z mého pohledu nepřekonal dva předchozí Nolanovy majstrštyky. Na rozdíl od Dokonalého triku je přísně lineární a chybí mu ty skvělé narativní finesy, které mě i po x-tém shlédnutí zalahodí, na rozdíl od Temného rytíře tu zase chybí ona monumentální osudovost. Nápad brilantní, ale scénář trochu jankovitě vycinká vše podstatné hned na začátku, moc vysvětluje, málo překvapuje. Jonathan by určitě pomohl. A druhá věc - DiCaprio hraje naprosto stejnou postavu jako ve Scorseseho Prokletém ostrově. A co čert nechtěl, úplně stejným způsobem. Chtě nechtě mě tyto dvě věci vytrhovaly z té sladké závratě, které tu tolik lidí podlehlo. (23.07.2010)